Nejste přihlášen/a.
Zdravím Vás všechny.
Možná neobvyklá otázka pro některé pamětníky nebo menší historický exkurz, ale jak vzpomínáte na tento rok, co jste dělali a kam jste chodili např. na diskotéky a jak to bylo se západní hudbou? Je tu někdo, kdo má nějaký pěkný zážitek z té doby a chce se o něj podělit?
Děkuji.
To jsi musel být nějaký protekční, protože já se tak o 2-3 roky později mohl dívat na Braniborskou bránu jen zpoza 100 metrů vzdáleného plotu.
V roce 1984 napodzim banky přidělovaly dodatečně devizové přísliby, protože sportovci neodjeli na letní olympiádu do LA. Byla to pomsta socialistických zemí za Moskvu 1980. Někteří sportovci to obrečeli (Kratochvílová, Fibingerová,...), protože byli ve špičkové formě. Dva mí kamarádi takto získali devizi a odjeli do Japonska.
Bylo to teda o 4 roky dřív (1980). Měl jsem pozvání do Francie na svatební cestu. Mě by pustili bez problémů - novomanželka by ale musela zůstat doma.
Takže svatební cesta jak řemen . Samozřejmě jsem nikam nejel.
@ben: > proč jste si vybral pro svůj dotaz zrovna rok 1984?
Že by podle té knížky? Nějaká inspirace pořadem Big Brother?
Jinak v ČSSR se v 1984 staly tyto události.
Možná nejlepší rok mého života. Sehnala jsem pozemek, koupila projekt, vyběhala stavební povolení a půjčky od spořitelny a z FKSP. A pak dotlačila manžela ke stavbě. Jo, ještě jsem koupila starý náklaďáček. Vybagrovali jsme díru do země, udělali základy, kanalizaci a desku. A pak jsme v září odjeli na patnáctidenní dovolenou do Bulharska.Tu jsme dostali od manžela z práce. Nemusím starý režim, ale jak to píšu, tak jsem si uvědomila...?.
Jo, kolik to stálo? Pozemek od města 4500 Kč, náklaďáček 11000Kč, typizovaný projekt 260Kč a dovolená letecky 3000Kč.
A ten pozemek byl prakticky zdarma. Když jsem šla na něj vybrat z vkladní knížky, tak mi paní za přepážkou řekla, že jme na výherní knížku vyhráli 4500Kč.
To jsem dostal, jako do konstrukce čerstvě nastoupivší inža, úkol o kterém jsem prohlásil, že to bez počítače nepůjde. Nafasoval jsem totiž kalkulačku na kliku Nova Brunsviga (model 1925), kterou při nástupu dostala i moje máma. Z legrace jsem se na ní naučil i dělit, ale fikslovala v nejvyšších řádech. Soudruzi z vedení podniku ale asi větřili nové větry a tak přistoupili na to, že proplatí součástky, když si v Technickém rozvoji počítač postavíme sami. No, počítač. Osmibit s východoněmeckou Z80 a 48 kB paměti, kazetákem Tesla a televizorem Merkur. A tak kolegové vrtali plošňáky a pájeli (já jen občas) a já redukoval metodu konečných prvků na dřeň. Ale povedlo se. Optimalizace řízeně nestabilní skořepiny na necitlivost výrobích tolerancí dopadla neočekávaně dobře.
A tak jsem se dostal k výpočetní technice a programování a to mi zůstalo. A miliony kousků zohýbaného plechu z toho výpočtu pracují snad dodnes.
V tom roce jsem jezdil na montáže po československých elektrárnách a o "volných" chvílíchch jsem se věnoval čerstvé druhé dceři a shánění cementu na rekonstrukci zanedbaného domku. Jinak občas kino, nebo hospoda. Na nějaké diskotéky nebyl čas, ani nálada . "Západní" hudba z gramofonových desek, které občas propašoval švagr , šéfkuchař na lodi Československé námořní plavby.
Ale jinak dobrý.
Šestá třída základky. Nejlepší léta. Měl jsem nového kamaráda a ve škole první (platonickou) lásku. Co na tom, že televize byla jen černobílá, pomeranče kubánský a toaleták hrubosti šmirglpapíru...
Jestli se Vám širší centrum Prahy (Žižkov) zdá jako konec světa, tak pak jo . Četla jste ten můj výše uvedený odkaz? Je to tam popsané velice dobře, takže to není jen moje zkušenost.
> na dovoz ze zahraničí měl bolševik málo deviz
Stejně je neuvěřitelné, že v celém RVHP nebyl dostatek nadvýrobních rezerv nebo dostatečná flexibilita v dopravních kapacitách na pokrytí potřeb běžně velké východoevropské socialistické země. Asi to bylo všechno naplánováno, přiděleny zdroje a výrobní kapacity do poslední role toaletního papíru.
Co pamatuju (a moje vzpomínky jsou dost mlhavé), byl nedostatek úplně všeho. Barevná televize byla něčím nedostupným, ta černobílá se musela zapínat 10 minut před večerníčkem, aby se nažhavily elektronky. Pomeranče a banány na příděl a jen dost ojediněle.
Nekrepovaný toaleták (šmirgl) taky pamatuju. Jak v ruličce, tak skládaný. Nezpomínám si, že bychom se nějakou delší dobu museli utírat novinama (možná jen pár dnů), ale toaleták byl svého času hodně nedostatkovým zbožím. Ale nebylo to zdaleka jediné, stačilo by se zeptat rodičů a oni by vysypali z rukávu dlouhý seznam věcí, které byly pod pultem nebo se blbě sháněly.
Pamatuju, to muselo být ve školce (tedy klidně +-84), něco jako papírové kapesníky. Říkalo se tomu buničina a smrkalo se do toho dost blbě a tak divně to smrdělo.
Za to jsme měli zábavu na prvního máje - průvod, mávátka, přehlídka vojenské techniky, kdy jsme si mohli vlézt do tanku (pravda na den armády nás v tancích i vozili). Taky jsme běhali v pláštěnkách a plynových maskách a podobné kratochvíle (většinou na pracovní soboty nebo neděle), které skončily nějak déle před revolucí, naposledy to pamatuju ve druhé třídě, což by byl rok 87. O to vše dnešní děti přicházejí, i když neni o co stát.
ml1 t si opravdu pamatujete málo. Barevnou telku bez fronyt koupili rodiče už někdy v roce 1975, v Prioru v PV bez známostí ! a když jsemv dostal v 83 byt, tak jsem měl klasickou ČB telku (použitou od kolegy který pořídil novou) a nemusel jsem ji zapínat půl hodiny předem. stačilo tak minuta. A starou PALAS co měli rodiče před barevnou tak anu tu jsme nemuseli zapínat víc jak 5 minut předem!
Barevnou televizi ruské výroby jsme koupili v roce 1980 bez fronty. Toaletní papír byl běžně v obchodě a ve škoce děti nosily vlastní kapesníčky, které jim maminky opatřily mogramem. Dítko jsem ještě neměla, ale učia jsem tam.
@diesel: Samozřejmě nevylučuji Vaši pozitivní zkušenost. Ovšem když připustíme, že průměrný plat v civilním sektoru se pohyboval okolo 2 tisíc, stále je to 6 platů. Dnešní optikou cca 200 tisíc. Za to je dnes kompletní rekonstrukce kuchyně nebo slušné ojeté auto. Srovnávám nesrovnatelné, ale furt je to balík peněz. Co se týká 70. let, nemohu sloužit, tahal jsem kačera na provázku, ale v první půlce let 80. bylo v krámech v severovýchodních Čechách z diskutovaného zboží kulový. S výjimkou podpultovéhoprodeje, elektroniky vyšmelené s Rusáky a propagandistických akcí typu Den horníků. Ovšem i na Den horníků bylo třeba brzkého vstávání, ostrých loktů a silných svalů na nohách.
diesel - upřesním - BarevnáTV "Orava 425" mě stála v roce 1988 15000 Kčs a z protekce mi jí kdesi za "všimné" sehnal brácha (je teda fakt, že větší "Orava 416" byla k sehnání snadněji, ale dráž). A skutečně to nebylo mých 10 platů, ale "pouze" 5 .
To není něco, co jsem někde vyčetl, ale moje vlastní zkušenost.
se jezdilo do Milovic...ale i pro slunečnicový olej. I pro další věci. Kdo měl možnosti, jezdil i do Vysokého Mýta, i Trutnova.
V Josefofské nemocnici i pro kradený benzin.
@milancukrar: JJ, potvrzuji. Jako kluk jsem nechápal, proč soused šmelí s Rusákama o 106 a u nás nic. Jako dospělej to chápu. Jako politicky nespolehliví nechtěli rodiče jakkoliv riskovat. Oba měli práci, o kterou se sice nikdo moc nedral, nicméně pohoršit si mohli jak finančně, tak po pracovní stránce. Navíc nás chtěli dostat na školy, což se nakonec povedlo. Čert vzal barevnou televizi, tu jsme koupili až v roce 88, kdy se situace se zásobováním přece jen zlepšila.
jen tak pro formu byla to tehdy jen Tesla Color a opravdu stále 12 000kč tedy +- přesnou sumu nevím , ale vím tolik, že strejda, když se konečně rozhoupal a kpkoupil ji, tak týden na to šli na 8 000+., tehdy hezkých pár dnů nadával jak špaček kudy chodil.Ale to je jedno. Jinak tu Rubín Tesla jsem si koupil pak v dvedesátém druhém? ale za kolik nevím. Tehdy jsem chtěl Mánes color, kterou jsem viděl v lektře v Pardubicích když jsem tam byl na školení ale nakonec jsme vzali tu rubínku-byla větší obrazovka
Tehdy kupovala sestra Tesla Color s tehdejší super novinkou, dálkovým ovládáním za 15 000 Kčs. Ale bylo to přes známý.
@milancukrar Milane, nepletete si náhodou Trutnov a Turnov? V Turnově byla vojenská posádka. Můj známý tam dělal šéfa hotelu a řekl, že rusáky nebude obsluhovat. Vyhodili ho z místa a mnoho dalších let měl problémy.
Pane Petře, tak čtu, kde jste vzal slovo Trutnov, když jsem určitě napsal Turnov.
A ejhle, máte naprostou pravdu, byl to Turnov, Pamatuji si matně, že z hlavní silnice to bylo malinko do kopce...
Omlouvám se, byl to Turnov a máte pravdu.
No, pánové, jako rodilý Trutnovák jsem sice na záměnu citlivý, ale v tomto případě je to tedy asi jedno, neb mohu potvrdit, že (taky) v Trutnově byla ruská posádka a kšefty se hýbaly velmi. Onen výše zmíněný soused hrál karty krom jiných s velitelem posádky a tak asi neměl problém sehnat kdeco. Říkalo se, že byl dobrý karbaník, tedy možná ani neplatil v práci vydělanou korunou. Krom jiného souhlasí i věta, že z hlavní silnice k závoře kasáran to bylo trochu do kopce
Pánové, to jste mne dostali. Je to hodně roků. Do Milovic jezdil kolega, já zase do Trutnova, či Turnova. Taky do Vysokého Mýta
Ach ta moje pamět...
no to mne postihlo dostudovat číslicovou techniku abych mohl servisovat anerické jehlové tiskárny 8008 řízené, a pak s tím přišly modemy pro pevné telefonní linky. K tomu terminálová pracoviště pro redaktory...
Jako naprosto apolitický člověk, spolu se dvěma kamarády, opropštěni od stranických schůzí a cvičení lid. milicí apod. spolků, v tomto roce 84 i letech sedmdesátých a 20 let po, prožívali letní výpravy na Slovensko přes Moravu a zpět do Podkrkonoší. Podnikali jsme 3-6 denní entomologické výpravy za motýly a brouky Československa. Dodnes nejkrásnější roky života. Vzpomínám na Vihorlat, bukové lesy s tesaříkem alpským, na stovky motýlů všeho druhu na louce u Štúrova, v Malackách tesařík zavalitý, v Lednici zlatohlávky skvostné, krajníci pižmový, tesařík obrovský, krasec měděný, okáči všeho druhu. U Břeclavi slety desítek batolců duhových i červených v lužních lesích. A mohl bych pokračovat na vydání knížky. Nezapomenutelné to, co se dnes již neuvidí a mladí naprosto většinu neznají a nikdy v přírodě neuvidí. Z těchto let jsou moje vzpomínky i čerpající znalosti do této poradny.
V tom čase som bol piaták na ZŠ. Akosi mi nič nechýbalo, aj toaletak bol,aj vložky sa doma vyskytovali bežne. Či ich po tažkostach zháňali rodičia neviem,jeden bol robotník a druhý učtovníčka,čiže žiadný papaláši. Čo mi chýbalo bol druhý program televízie,lebo sme mali ešte starý televízor bez tej možnosti prijmu,potom sa nedal objednat časopis Televízia, ABC a Udelej-urob si to. A v tom roku sa rodičom podarilo mi zohnat strieborný bicykel Favorit s dvoma prehadzovačkami,ktorý je v šope dodnes.
Byl jsem ještě na prvním stupni ZŠ a tento rok byl rokem psychopata Mališe. Učitel Mališ na ZŠ, původem z Frýdlantu nad Ostravicí, do smrti se nezbavil ortodoxního ostravského nářečí. Cholerik, hysterik a velký fanoušek fyzických trestů. Já osobně jsem byl víceméně stranou Mališovy agrese, ale třídní grázlíci dostávali regulérní výprasky. Vzhledem k tuhému režimu učiteli všechno prošlo. Zdá se neuvěřitelné, že se tento člověk dožil úctyhodných 78 let. Pěkný zážitek...to bych musel vehementně vzpomínat a ani tak není úspěch zaručen. Byl jsem tehdy poprvé na pionýrském táboře, ale vzpomínky na něj opět spíše negativní, takže nic.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.