Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Strach z výtahů - berte vážně

Od: viola odpovědí: 13 změna:
Dobrý den, mám dlouhodobý problém s výtahy ale až asi před týdnem jsem to začala brát vážně a také vyhledávat o co by se mohlo jednat. Narazila jsem na to, že možná trpím ELEVATOPHOBIÍ (strach z výtahů). Nemám moc času na nějakou terapii a byla bych tedy ráda pokud by jste znali například nějakého online terapeuta
nebo nějaké tipy jak se této fóbie zbavit bez odborné pomoci. Budu si vážit každé odpověďi.
VIOLA

 

 

13 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

smode2

4x

Elevatophobie má blízko ke klaustrofobii a zbavíte se jí efektivně pomocí kognitivně behaviorální terapie - nejlépe pomocí expozice. Aneb vystavujte se cíleně těmto nepříjemným situacím - pro začátek vyhledávejte například větší výtahy či takové, které nevyvolávají tak silnou úzkost. Postupně přidávejte a zaměřujte se na problematičtější výtahy (menší, děsivější apod.). Zároveň se soustřeďte na to že máte u sebe vždy mobil, takže si můžete zavolat pomoc, většina výtahů má dokonce dnes terminál ze kterého si zavoláte pomoc i bez telefonu. Navíc vám výtah pomáhá s přepravou těžkých břemen či vlastní osoby tak, abyste se neunavila. Pokud se přepravíte výtahem několik pater 50x - 100x, měla by úzkost zcela vymizet.

 

liska5

3x

I před internetem /viz reakce Id/ jsem se necítila dobře ve výtahu. Devět let několikrát denně do 9.patra. Uf! Kór když bylo v domě vidět do výtahové šachty. Chce to na to nemyslet...Nejhorší bylo ale fárat do dolu /exkurze/. To je fofr. To není pro slabší kusy. Možná taková léčba šokem pro tazatelku.

 

id

2x

Kdyby nebyl internet, tak nic nevtte, jste zdravá a v pohodě. Choďte po schodech. Věřím, že slovo ELEVATOPHOBE jste nikdy neslyšela a nyní se diagnostujete. Hmm

Kazdej nemuze chodit po schodech i kdyby chtel.

id
Když tatatelka píše, ze nemá čas na terapii, tak je v pořádném zápřahu a ne invalida.

 

mraf

2x

Chdím raději po schodech. Máme dodatečně dodělávaný výtah, když přibyla patra půdní a domácí šetřila. Použiji ho 2x ročně kvůli těžké tašce s prádlem či jiné bagáži. Jednou divně hrkal a druhý den okolo něho běhali opraváři. Má minimum tlačítek, zabarikádoval kompletně okna na chodbě (vedla na vniřní dvorek, tím teď výtah po zdi jezdí), zaplácnul okno v předsíni a dům ani byt se nedají moc dobře větrat. Tak chodím po těch schodech. Tu fobii celkem chápu, výtah je Uzavřená rozbitelá prostora.

Uzavřená rozbitelná prostora - no jenže to je prakticky většina věcí - auto, letadlo, barák nevyjímaje (pokud tedy nebydlíte v nějakém bunkru, tam by to rozbití bylo trochu těžší, že... )

Výtah mi nevadí, ale když jsem jako malá holčička s rodiči přišla do nějaké veliké budovy a jezdil tam otevřený paternoster, odmítla jsem nastoupit a stropila scénu. Bála jsem se totiž, až se to nahoře převrátí a já pojedu zpátky do přízemí hlavou dolů. Jaga.

mll

Náhodou páternoster je bezva (fakticky vzato podle stávajících předpisů to není výtah, ale eskalátor postavený na výšku). A hádejte, co jsme jako první udělai, když jsme přišli na čvut fel na den otevřených dveří - no jistě svezli jsme se od sklepu až po půdu skrz naskrz. Prostě jsme chtěli vidět co je nahoře a dole, takže černé (v přízemí) a červené cedulky (v suterénu) s nápisem "vystupte" jsme ignorovali, a totéž v sedmém patře. Já myslím, že i z nápisů v kabině musí být jasné, že se nic nepřevrací. Navíc tam snad ani nemůže být klaustrofobie, dyt je ten výtah otevřený. Špatně se taky nikomu dělat nemůže, páternoster jede stálou rychlostí, žádné rozjezdy a brzdění (teda pokud někdo zrovna neaktivuje brzdu tím, že třeba nechá vystrčenou nohu (je až neuvěřitelné, že za pomalu 10 let docházení na fel jsem takto uvíznul jen jednou, a to ještě asi půl metru nad podlahou, takže jsem normálně vystoupil - seskočil, přitom ten výtah takto zastavoval každou chvíli)).

Ale připomíná mi to, jak se nám jedna paní učitelka svěřila, že jí ten páternoster děsí (a že ji přijde divné, že se tam jezdí ve dvojicích (kabina je pro dva lidi)). Jeden spolužák odpověděl stylem, že to je v pohodě, jen je potřeba včas vystoupit, protože na půdě a ve sklepě jsou drtiče. Jiný spolužák na její nevěřícný pohled říkal, nebojte, žádné drtiče tam nejsou, jen vyjedete hlavou dolu.

 


2x

Online terapeut je s odpuštění naprosto na pendrek. Zkuste se na věc podívat reálně - možností je několik:

a) najít se psychologa, patřičný časový a finanční fond - a s ním to řešit jako jiný psychický problém.

b) chodit po schodech - ano, je to sice namáhavé, ale jak už někteří psali, může to být i svým způsobem zdravý pohyb

c) pokud ani jedno z výše uvedeného nedáváte - tak jedině byt v přízemí

 


0x

Nebudu to nazyvat odbornymi vyrazy, ale odjakziva mam strach z vysek a maleho prostoru. Co jsem si prozila na Fuerteventure, kdyz jsem se v prave poledne zasekla ve vytahu, ktery vedll od bazenu dolu k pokojum a v te dobe tedy malo vyuzivany. Nahore hudba a rev, mohla jsem si vyrvat plice volanim o pomoc. Vedro jako v psirne, uz jsem nemohla dychat a pololezela na zemi. Bylo to dlouhych dvacet minut. Nakonec me nekdo uslysel a prispechali na pomoc. Od te doby se bojim kazdeho vytahu.

 


0x

Neprožila jste v dětství nějakou nepříjemnou "výtahovou" příhodu? Když mi bylo nějakých 6 let, bydlel jsem v domě se starým výtahem, který měl tak zvaný podlahový spínač. Ten zajištoval, že se výtah po odlehčení podlahy automaticky vracel do přízemí. Ve výtahu samotné děti jezdit nesměly, ale jednou jsem nastoupil do kabiny se sousedem, který bydlel o patro níž. Vyjeli jsme do 3. patra a soused vystoupil. Jakmile zavřel dveře, podlaha se odlehčila, zhaslo v kabině světlo a kabina se v absolutní tmě rozjela dolů. Když dojela do přízemí, zafungovala poměrně agresivní brzda a drncnutí kabiny opět sepnulo mnou částečně zatížený podlahový spínač. Světlo se rozsvítilo a kabina s předvoleným 4. patrem se rozjela nahoru. Přes tuhle příhodu jsem se nikdy výtahů nebál a jako elektromontérovi (nikoliv výtahů) mi nevadilo ani jezdit i na střeše kabiny. Na příhodu jsem časem zapoměl.

Jenže... Až do mých 60 let se mi občas zdály téměř hororové sny (výtah nelze zastavit, nejdou otevřít dveře, propadá se podlaha...) Zvyknul jsem si na ně a že by to mělo nějakou souvislost mě ani nenapadlo. Od chvíle, kdy jsem si po desetiletích na tenhle zážitek vzpoměl, se mi žádný takový sen nezdál. Zřejmě to bylo zasuté kdesi hluboko v podvědomí a teprve vzpomínka tomu udělala konec.

O páternosterech bych mohl také vyprávět, to by bylo na dlouho. Takže jen jedna perlička - do té kabiny pro 2 se vejde 6 lidí. Jen ty poslední mají problém včas vystoupit .

smode2

Klasické vytěsnění traumatu, které ale zůstane v podvědomí a člověka dále ovlivňuje, aniž by o tom věděl. Opětovným vzpomenutím si (přehráváním traumatu v paměti - neboli abreakcí či katarzí) se trauma vyčistí a nemá na pacienta další vliv. P.s. páternosteru nevěřím a pokud možno jej nepoužívám. Stačí se podívat na mřížku s koncovým vypínačem u stropu každého patra - vypínač i kabel á la 1941. A že se mřížka nemůže zaseknout tomu také nevěřím. Sečteno podtrženo, netřeba testovat zda to člověka náhodou nepřekousne vejpůl.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]