Podobnost slovanských jazyků

Slovákovi snad všechno, Polákovi lépe než Rusovi. /Teda pokud jste neměl ve škole ruštinu./

S Polákem když se bavíš pomalu a trochu rukama, tak se tak nějak dorozumíte. Byla jsem v Polsku v několika hradech a muzeích. Když mluvil průvodce zřetelně, pomaleji a ukazoval na exponáty, výjevy na obrazech, tak jsem docela rozuměla.

Na dovolené jsme se seznámili z Poláky. Domluva byla celkem těžká. Sem tam jsme něco pochopili,a Poláci také něco občas podchytili. Seděli jsme spolu u stánku, každý mluvil svojí řečí. Nejlépe to zhodnotil Polák,který řekl:"To nevadí že si nerozumíme.Hlavně že si pěkně pokecáme" To mě dorazilo,a ještě dlouho jsme se tomu s manželkou smáli.

"

Internet zjevne mate, tak si pustte nejaky polsky film nebo video na YT a vite to hned. Tedy za predpokladu, ze jste Ceska...

No, slovenčina je velmi srozumitelná, protože naše národy byly nezanedbatelnou dobu spojené . Spolštinou je to už trošku horší, já tedy do Polska často jezdím služebně a nemám nejmenší problém i školit polské zákazníky. Jen je třeba vít na zřetel, že některé ,,česky´´ znějící výrazy mají u Poláků zcela jiný význam - napadá mě ,,pomoc drogowa´´ ,, opony´´ a třeba když Vám někdo řekne ,,Šukam pana kierovca´´ nemusí jít o prohlášení duhového jedince..

Zkus porovnat:

CS: Slezané jsou největší, i když stále neuznanou menšinou v Polsku. Je nás několik set tisíc, máme svůj jazyk, kulturu, historickou pamět a identitu. O to se snažíme, to je vše, čeho si chceme vážit.

SLZ: Ślůnzoki to je nojwjynkszo, choćo? durch ńyuznowano, myńszość we Polsce. Je nos poraset tauzynůw, můmy swoja godka, kultura, historyczno pamjyńć a swoja tů?samość. Uo to wszyjsko śe starůmy, to wszyjsko chcymy flyjgować.

PL: Ślązacy to największa, chocia? ciągle nieuznawana, mniejszość w Polsce. Jest nas kilkaset tysięcy, mamy swój język, kulturę, pamięć historyczną i swoją to?samość. O to wszystko się staramy, to wszystko chcemy pielęgnować.

Polština je pro Čecha zhruba 3x vzdálenější a obtížnější oproti jazyku našich nevděčných bývalých bratrů. Ale je tam jeden vstřícný faktor - Polák má snahu se dorozumět. Jinak polština používá nesrovnatelně víc mezinárodních výrazů - kelner, narracja, komputer, rover, decydować...zajímalo by mě, jak Poláci dospěli ke svému výrazu pro čaj (herbata)...jako, že je z bylinek?

Polštinu my vnitrozemci z okolí prahy nejsme zvyklí slyšet. Asi by to chtělo podobně jako u slovenštiny znát nějaké takové základy. My starší máme slovenštinu naposlouchanou, televize byla československá (a samozřejmě jsme se ji učili ve škole v hodinách češtiny). Dodneska si pamatuju, jak jsme se smáli když měli být "búrky" (no asi budou padat pětikoruny) nebo jsme si lámali jazykl na slově "hmla" - předpovědi počasí bývaly svého času slovenské, podobně jako zprávy (správy). Slovenština mi nečiní problémy, ale jestli je to tím, že jsem vyrostl v československu, nebo tím, že je opravdu tolik stejná, to je otázka. Jestli někdo, kdo předtím neslyšel slovensky ani fň by nějak rozumněl.

V té souvislosti si vzpomínám asi v páté třídě na větu "Išla do pivnice pre lekvár" ten člověk, co to četl doslova strnul, a paní učitelka teda musela vysvětlovat, co je to pivnica a co lekvár (já jsem tehdy ta slova dávno znal, tak mě to nepřišlo divné).

Říkám si totéž třeba s chorvatštinou nebo slovinštunou. Ty jsou asi bližší než polština. Já jsem se teda ani na Slovinsku, ani v Chorvatsku moc nechytal, snad kromě čísel, která zněla jako slovensky (teda oni mluvili většinou rovnou anglicky), ale měl jsem pocit, že oni nám rozumí velice dobře. Tak jsem si říkal, jestli to není tím, že oni měli ve společném státě (Jugoslávii) těch jazyků daleko víc a jak moc se liší čeština od chorvatštiny víc než třeba od makedonštiny nebo srbštiny. To mě tak napadlo, jako vysvětlení. Druhé vysvětlení může být, že českých turistů jim tam jezdí hodně a jsou na to zvyklí.

Podobné úvahy by se daly pořádat třeba s ruštinou versus ukrajinštinou. Jak byl nedávno ten nápor migrantů, tak byla taková diskuze, jestli někdo pozná ruštinu od ukrajinštiny (já to nepoznám, pro mě je to obojí ruština). Starší říkali, ruštinu poznám, že jí rozumím a ukrajinštinu, že jí nerozumím (ovšem to byli lidé, kteří zřejmě ruštinu aktivně používali, lidi, co meli ruštinu naposledy na základce, těm to asi bude jedno). Naopak jeden mladší polák říkal pravý opak, že ukrajinština je podobná polštině, a že jí trochu rozumí, zatímco ruštině nerozumí ani trochu. Tyhle mezinárodní setkání s kolegy s různých zemí bývají mnohdy poučná, škoda že ne každý rok se to podaří.

Na polštinu se dá časem zvyknout. Byla u nás spolupráce a za chvíli se spolupracovníci bavili dohromady jako jindy se Slovákama.

Dá se hodně rozumět a domýšlet význam. Třeba když prodavači na pláži nabízeli halasně rurky Vloskie připečone i nepřipečone tak to byly trubičky a ke všemu s báječnou krémovou náplní a s vtípkem. Poláci našemu uchu šišají a mají dvojí výslovnost ř jakož i nosovky. .A když je něco kolorowe tak to bude barevné...

Podobně je to prý s Belgičany a Holanďany. V románštině, nebo čem.