Nejste přihlášen/a.
Jj. Myslím, že se lidi vzájemně dost silně nesnasejí. Hlavně je to vidět ne internetu a na silnici, kde mají pocit trochu anonymity. Přívětivě se chovají jen k těm, co znají a mají z toho nejaké výhody, kazdý si razí svůj zájem a běda, jak ho někdo ohrozí, viz sousedské vtahy, rodinné vztahy. Když se vám daří, je to o to horší.
Je mi skoro 60 a takovéhle to bylo vždycky.
Teď se o tom akorát víc píše a média pokrývají půlku světa, aby našla nějaké clikbaitové titulky.
Optimista má sklenici poloplnou, pesimista poloprázdnou, realista ji dopije a natočí si další
Když vám otráví den 1 člověk ze 100, tak se vždycky nějaký najde. Když vám naopak den rozjasní 1 člověk z 10, máte mnohem hezčí svět. Alespoň mě to takto funguje
Už dlouho mě nikdo ve frontě nepředběhnul, ale když se to stalo dřív, tak jsem ho upozornil a většinou se zařadil zpátky, protože jak se ozve jeden, tak se začnou ozývat všichni a komentuje celé fronta ...
Co se placení týče, taky se poslední dobou moc s problémy nesetkávám, protože prodavačka opípá nákup, kasa to sečte se strojovou přesností, z karty si strhne správnou částku a nemusí nic vracet.
Občas (tak jednou, dvakrát do roka?) se stane, že prodavačka něco blbě namarkuje, když si toho všimnu, tak ji na to slušně upozorním a ona to bez problémů opraví - stejně by to, co mi namarkovala navíc, shrábnul řetězec, nikoli ona, takže nemá důvod s tím nějak vymýšlet. A když si vezmu kolik tísíc věcí markuje každá prodavačka každý den, tak že se jednou za rok někde stane chyba je spíš zázrak přesnosti, než příznak problémů
(Teda taky asi dělá svoje to, že s lidma normálně jednám slušně a předpokládám spíš omyl, než zlý úmysl, pak lidi jednají slušně i se mnou a za chybu se omluví. Nebo aspoň předstírají, že šlo o omyl a napraví to.)
Takže pokud se řekněme třikrát do roka stane něco, co se nedá řešit v klidu a s úsměvem, tak je to sice nemilé, ale rozhodně bych to nenazýval "přesahovat meze". Ovšem pokud vám jde o "negativní vnímání" tak samozřejmě ano, s negativním vnímáním můžete mít svět ošklivý jakkoli si zamanete, bez ohledu na cokoli ostatního ...
Radku, určitě je potřeba to řešit. Upozornit, ozvat se, nedat se. Ale slušně. Snad si to uvědomí a přizpůsobí se. Netrapte se tím, myslete na jiné krásné věci.
Zdravím.
Ne neni potreba to resit, pokud nekdo stoji ve fronte tak blbe ze se tam jiny vetre, tak to muze brat jako pouceni, nemusi to resit neni to potreba.
Muze to resit, pokud chce, ale nemusi. To je svoboda volby.
bee: co znamená že někdo stojí ve frontě tak blbě, že se tam vetře někdo další? |Je hulvátské neudržovat rozestupy. sama mam zkušenisti s tím jak se na mě lepí (nejen) dědci ve frontě a vstupují do mé osobní nebo i intimní zony. jestli mají přístup jako vy nebo jestli jsou to slizáci, co se rádi lepí na mladé ženy nevím. Ale někdo by je měl naučit že život v civilizaci vyžaduje respekt k osobnímu prostoru jiných a nikdo není zvědavý na jejich dech na zátylku.
Vidím, že asi potřebuješ poradit, rada je jednoduchá: Stoupni si před vozík a vozík dej za sebe. těžko ti někdo bude dýchat na krk přes tvůj vozík a tvůj odstup od toho před tebou si určuješ sama.
Kolik ti je let, 12? To opravdu dnešní děti nemají trošku invence?! aby na výše uvedený postup přišli sami? já ho dělám implicitně, protože je pravda, že někteří za mnou mají potřebu rychle rychle vykládat na pás... když já ještě nemám vyloženo.
Ps: tím postojem bylo myšleno toliko to, že tam má 2 m rozestup a ještě jde od košíku k regálu si něco nakupovat a někdo mu tam vleze. neumím si totiž představit, že rovně stojící člověk s očima dopředu trpí tím, že ho někdo předběhne. vážně si to neumím vybavit když si k tomu ještě musím představit, že je takový rovně stojící člověk nedokáže otevřít ani ústa ) takže taková situace je celkem nepravděpodobná!
Já si myslím, že lidem začíná chybět odolnost proti nepřízni. Každá zkušenost, která se jim nelíbí, je pro ně jako útok na jejich konkrétní osobu. Každý křivý pohled nebo ostřejší slovo berou jako bolestivé týrání rozžhaveným železem. Každý z nás vidí ty druhé, cítí křivdy, ale jsme my, každý z nás, za každé situace citliví, něžní a vnímaví? Přestaňmě dělat z prdu kulučku a přejděme to, co je platné několik minut. Život nám to nezmění, neovlivní, jen my jsme bolaví a ukřivdění. Nikdo z nás není andělem a i kdyby pak platí:
Otázky byly vlastně dvě :
Máte i vy podobné zkušenosti s dnešním světem jak se lidé k sobě škaredě chovají?
Mám příšerných zkušeností mnoho a myslím si, že příčiny jsou dvě. Za prvé sehrává roli lidský sklon ke zlu, sobectví, chamtivosti ( u některých i ke krutosti ), který je zčásti vrozený, ale zásadním způsobem rozvinutý vlivem prostředí. A současná éra, současný režim, zlo a nespravedlnost přímo podporuje, takže proto dochází k jeho expanzi.
Co mám dělat abych se netrápil, když populace je na sebe taková?
Při hledání pravdy, moudrosti a srovnání myšlenek, ujasnění postojů, se nelze vyhnout Bibli a Kristu... Takže si tu knihu pozorně pročti a žij podle ní. Smyslem není být lhostejný, ale pochopit příčiny, pochopit možnosti - a dle toho jednat. Čestný, Bohu oddaný člověk se při setkání se zlem vždy nějakým způsobem trápí, protože nad zlem nelze mávnout rukou ( nebo dokonce "budhisticky" tvrdit, že vše je tak, jak má být, vše je v pořádku ). Ale na druhou stranu se nevysiluje tak, jak to dělají nevěřící.
Příklady, které jsi uvedl ( o předbíhání ve frontě nebo nesrovnalosti při placení ) jsou sice smutné, ale naprosto marginální a skoro až komické ve srovnání s mega-zlem, které se denně odehrává v mnohem větším měřítku a nikdo ho nebrzdí, neřeší, netrestá. Mám na mysli až psychopatickou, vlastizrádnou kriminalitu policistů, úředníků, ministrů, soudců, státních zástupkyň, atd. Jejich každodenní "cezení komára a požírání velblouda". A do toho soukromý sektor s jeho lichvou, ponižováním lidí, drancováním přírody. Do toho mafie, vandalové, opilci, narkomani... Na nikoho z nich není bič, není metr, protože systém hnije jako celek a zločinci se kryjí navzájem. Bílé límečky v teplých kancelářích a pokérovaní agresoři z nádraží mají ve skutečnosti stejného "velitele". Jen úkoly a projevy mají různé. Pochopit to chvíli trvá a ne každému je to dáno. Ale kdo hledá pravdu, ten ji nalézá. A pak může sám prožít slova "ve světe budete mít soužení, ale doufejte ve mě nebot já jsem přemohl svět".
@radek31 - tak se mezi námi vždy najdou lidé, kteří chtějí dělat naschvály
Proč píšete "v ČR"? Blba potkáte všude Ale skoro se mi zdá, že za to může vaše "negativní vnímání", kdy prioritně registrujete to "špatné", zatímco ostatní tolik nevnímáte.
Mám s lidmi (kdekoliv) zkušenosti převážně opačné - ale je fakt, že na rozdíl od vás nemám potřebu "velmi důkladně kontrolovat", "pořád si dávat pozor" a "být pořád v postřehu".
V jednom článku jsem četl zajímavý pohled na lidi, společnost a mezilidské vztahy. Jakmile člověk vyjde ze svého bytu nebo domu, ocitá se na válečném bojišti. Je to myšleno jen obrazně, protože nikdy nevíš, kdo a odkud zaútočí - slovně nebo jinak - například předbíhání v řadě. Kamarádka byla v Japonsku a co ji zaujalo, když lidé stáli na autobusové zastávce byli ve frontě a nestavěli se dva vedle sebe. Maličkost, ale asi to má něco do sebe. Jsem turista a napříkad ve Slovenském ráji na žebříkách je v hlavní sezóně dost přeplněno. Lidi předbíhají, dělají si naschvály, stačí si najít nahrávku na YT, kde dva maníci lezou pod žebříky a ohrožuji tím sebe i ostatní... Nebo Sněžka a pomyslný Václavák... Je to ještě turistika? Proto jsem si našel místa, kde nepotkáš téměř nikoho (snad při troše štěstí medvěda...) a mám klid. Do obchodu chodím nakupovat v neděli v 9 večer a eliminoval jsem nervózní lidi stojící kolem pokladny. Někdo by mohl říct, že to není řešení, protože uhýbám, ale důležitý je výsledek. Mám klid a pohodu.
Ano, celosvětová situace se pochopitelně obráží i v sociálním a emočním chování lidí, bez ohledu na stát či národnost.
Takže musíme vydržet, tak jak to vydrželi naši předkové odjakživa. Můžeme být hrdi na to, že oni to všechno, včetně nemocí, přežili a my se musíme snažit o totéž, hlavně klidem a psychickým tréninkem.
To není jen v ČR, ve spoustě (ne-li většině) zemí se k sobě lidé chovají ještě hůř. Mě spíše děsí naschvály bez nějakého konkrétního hmotného prospěchu. Předbíhač ušetří čas a okrádač se obohatí. Ale mnoho občanů dokáže vyvinout značné úsilí ve snaze někomu uškodit, aniž by z toho kromě škodolibého pocitu něco měli. Jakožto jedinec středního věku musím konstatovat, že tohle nepragmatické škodění je doménou zejména penzistů...ptáte se, co s tím. Nic a raději to nikde neventilujte, protože se stanete vděčným terčem výše uvedených...nebo zkuste napodobit cvoka, kupte poslední výtisk pro vás neužitečného časopisu a pak ho vyhoďte, jen abyste nakrknul(a) vlezlou zákazníci.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.