Nejste přihlášen/a.
Zdravím, mám problém se ženou, táhle se už docela dlouho. Když to shrnu, má deprese, je agresivní, mstivá a zlá a hodně sprostá na děti, protivná jak puberták. Za ty léta jsem poznal že je prostě líná na krok a kdykoliv se po ní chce něco do čeho se jí zrovna nechce (např. odpovědět na mail ze školy), což je v podstatě denně začne obviňovat a řvát na všechny okolo. Přidala se paranoia, kdy všichni jí za zády děláme nachvály, zlo, vysmíváme se jí a pomlouváme. Velká část naší komunikace dojde k tomu, že uplně poobrací všechno řešený, i ten nejlepší úmysl, aby z toho vyšla jako obět, jako ten chudák na kterýho se útočí. (a takhle může skončit i rozhovor tom, že v krámu maj levnou pastu na zuby) No já ji hlavně neřešim když nemusim, natož abych jí dělal naschvály a celý to ještě zhoršoval.
Většina diskusí s ní je jen sbírka jejích výmluv, většinou končící tim, že u nich doma bývala zlá atmosféra a proto to musí být i u nás ,děti jsou zk* parchanti co jí otravujou život, já č* a můžu za všechno, hlavně za to, že jí nesunu pohodlíčko jak na běžícim pásu. Jako její máma, když byla malá. Pořád se to zhoršuje, at dělám co dělám. A spíš to vypadá, že se už spolu neumíme ani bavit. Rozhovory jsou jen bludnej kruh. Na všechny okolo má milión nároků a zakončí to tim, že sama nic nebude dělat, protože chce umřít a nikoho se o život neprosila.
Když to po sobě čtu, taky si řikám, proč tady ještě jsem... jo protože máme děti, jedno malý a když jí tchyně zaplatí právníky, už je v životě neuvidim. On člověk holt moc nevydělá, když řeší domácnost s malýma dětma a přitom zkouší pracovat a ještě má snahu nějak rekonstruovat byt a starat se o zahradu. Resp, tohle je reálná možnost. Já je mám rád a starám se o ně a nechci je nechat napospas někomu, pro koho jsou jen přítěž a vopruz kterej musí řešit.
Nebylo ta tak vždycky, s každym dítětem se to zhoršilo, poslední bylo neplánovaný. Možná ji mám ještě rád, i když racionálně to neni. Asi jen tak , abych věřil, že se to ještě může zlepšit,
Nemám se komu moc svěřit, s našima je ten vztah všeljakej, kamárády v podstatě nemám, jsem furt u rodiny. Na fórech jsem se dozvěděl, že je to všechno moje chyba, což je jistě možný, ale ani náznak nějakýho řešení.
Chtěl bych to nějak vyřešit, najít společnou řeč, ale nevim jak na to.
Takže nevíte prosím o nějakém místě, kde sehnat radu? Nebo máte s tim nějakou zkušenost?
Nemyslim totiž, že jsem první člověk, komu se tohle děje. A představa, že jí dotáhnu do nějaký poradny je naprostý scifi.
Znám hodně podobný případ. U paní se postupně rozvinula tzv. hraniční porucha osobnosti, zhoršená po druhém dítěti. Skončilo to rozvodem a ona se může s dětmi stýkat jednou za 14 dní o víkendech v přítomnosti další dospělé osoby. Než byly děti / tenkrát 2 a 3 roky/ svěřeny do péče otci, soud musel vyslechnout svědky ohledně jejího chování, přidávaly se fotky matkou rozkopnutých dveří ap. Podotýkám, že ta paní měla VŠ vzdělání /tuším VŠCHT/
Kolik děcek máte? Uvádíte spouštěčem poslední porod, jak je staré poslední dítě? Víte né všechny ženy, jsou matkami na první dobrou...Některé ani po tom netouží jimi být.
Nějak jste si toho na sebe uvázal moc...
Náhodou tipnu nemohla by mít hypoglykemické záchvaty vzteku... Má nějaké další zdravotní obtíže?
Těhotenství probíhala normalně bez obtíží. Spí , jí trpí nechutenstvím, pláč. výkyvy nálad anémie, bolesti hlavy káva jak jí snáší...je astmatik, ekzematik, limonády pije? Tučné jí chutná?
Pokud někde najdete nit k obtížím manželky, dejte mi prosím zpětnou vazbu.
Děkuji za odpověď. Ani ne poslední, ale po každym dítěti se to celý skokově zhoršilo. Vim, že starat se o malý je hodně náročný. Nejmladší jsou 3. Asi to nebude že by netoužila být mámou, byla to její iniciativa, první i druhý, vyjma poslední, překvapení.
Nevim cukrovku jí v min. letech nenašli, ale s hladem se celý její výlevy násobí dost výrazně. Spí někdy až moc a dá se říct, že každý prospaný dopoledne = odpolední scéna. Výkyvy nálad, ano, občas z minuty na minutu, ale dá se vysledovat také souvislost s cyklem, resp. hormonálními výkyvy.
Tak u žen to je do jistý míry normální - nemám moc velký vzorek ke srovnání, přesto jsem tohle nikdy u nikoho nezažil.
Kafe si dává, podobnym stylem jako jiní amfetamin; kolikrát nejsvětlejší bod dne, následující roztěkaností (při který si kolikrát třeba v práci udělá víc škody než užitku) a pak dojezd se všim všudy. Tak říká, že se ho snaží nějak kontrolovat, pravda je že dá tak tři hrnky denně, ale i to je občas dost + navěčer. Napadá mě, že tady by mohla být souvisllost s nevyspánim. A ano, tučné ji chutná velmi, napriek tomu neustále vyhlašuje jak je tlustá i když není. Může to celé souviset se štítnou žlázou?
Demence.. nevim, no svym způsobem hloupne, ale to z může být zdání, tohle asi nedokážu úplně posoudit.
Štítná snížená funkce může souviset s výkyvy nálad a výbuchy hněvu. Včera jsem vám nápsala lék, který by měl její stavy stabilizovat a ještě bych ji přidala Kalium fosphoricum AKH stejné dávkování. Bude mít více energie a uleví se všem okolo. Uvidíte po chvíli užívání rozdíl.
Je možné, že má i nějaké skryté bolesti, které není schopna vyjádřit.
Změnám v měsíci se říká cyklická žena, ale máte dobré postřehy držím palce. Klidně se ozvěte.
:Velká část naší komunikace dojde k tomu, že uplně poobrací všechno řešený, i ten nejlepší úmysl, aby z toho vyšla jako obět, jako ten chudák na kterýho se útočí.
S tímhle přístupem - "chyba je všude jinde než u mně" - se setkávám víc a víc. Snad to učí ve školách nebo co.
Nevidím to jako vyloženě lékařský problém, ale degradaci osobnosti, často posílenou drogami. Nejvíc takových je mezi bezdomovci a kriminálníky (jak známo, v base sedí "samí nevinní").
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.