Neštastná láska

Už asi půl roku myslím pořád na moji spolužačku z vejšky. Hodně jsem si začali v posledním půlroce psát, v lednu mi pak psala ohledně sestavení rozrhu na tento semestr, abychom jej měli stejný. Občas jsme spolu pak po škole chodili spolu na jídlo, doprovázeli jsme se po škole... Zamiloval jsem se do ní. Se vším jsem jí začal pomáhat. Často napsala o pomoc se školou, tak jsem hned s radostí to pro ni šel udělat. Dost jsem se ji pak začal i svěřovat se vším možným. Do školy jsem se těšil hlavně díky ní. Do poslední chvíle jsem žil v domnění, že i ona mě miluje. Tento víkend jsem ale zjistil, že jsem byl hrozně naivní, jelikož ona na Instagram přidala příspěvek, že už přes půl roku má kluka a zamilované fotky s ním. V tu chvíli jsem byl úplně v šoku a zhroutil se mi celý svět. Jsem z toho strašně smutný, pořád brečím. A cítím se jako ten největší blbeček. Když si vzpomenu, jak jsem se jí pořád dotýkal, co všechno možnýho napsal (flirtování)... Příšerně se stydím. Dnes jsem se jí celý den vyhýbal a nemluvil s ní, ona za mnou chodí a dělá jako nic. Je mi ale snad ještě hůř, když se jí vyhýbám, jako bych na ní byl závislej, pořád na ni myslím, tak nějak jsem se zase těšil, že ji uvidím a zároveň jsem na ní hodně naštvanej, cítím se jako kretén, kterého jen využívala k pomoci se školou. Nevím, jak se k ní dál chovat, jelikož přestat se s ní stýkat díky stejnému rozvrhu nejde. Mám se dál snažit co nejvíce vyhýbat či také jako ona dělat jakoby nic a nadále jí se vším pomáhat, sedat si k ní, přibližovat se k ní, nenápadně dotýkat?