Pracovní dilema

Zdravím, obracím se na vás s prosbou o radu.

Po studiu jsem nastoupil do zaměstnání o kterém jsem si během studia myslel, že bude ideální nebot přímo navazuje na můj obor.

Nyní jsem v daném (prvním) zaměstnání již druhým rokem, a každý den v něm bojuji v podstatě sám se sebou. Abych vám zkráceně popsal situaci, aniž bych neprozradil onoho zaměstnavatele, řekněme zkrátka, že chodím do práce, ale reálně zde lidi "pracují" maximálně hodinu, a zbytek dne se flákají, nic nedělají a nebo dokonce spí. Jelikož nic nedělání mě ničí, tak se zabavuji četbou nebo jinými koníčky, ale prostě "dělat" svoje věci v práci a brát za to plat? To přece není úplně normální, nikdy mě nenapadlo, že se budu muset "zabavit" v práci. Všichni jsou tu nadprůměrně finančně ohodnoceni ... za nic... včetně mě.

Jak tomu tak bývá tak přesně v takové práci jsou lidé s nejhoršími charakterovými vlastnostmi co jsem měl za svůj život potkat, "pracovně" se snažím s každým vycházet, ale je to hrůza, všichni si na všechno stěžují, pomlouvají se na vzájem, pomáhají jen za protislužbu, povyšují se nad ostatní, a hrajou si na vyšší třídu lidstva (?..)

A teď moje dilema, vím, že pro většinu je to asi sen, chodit do práce, nic nedělat a dostávat velkou výplatu. Ale já prostě s tím nedokážu žít, nic nedělaní mě ubíjí, připadám si nevyužitý, zničený a k tomu ten spolek lidí je opravdu splodina.

Dost lidí se zde úspěšně prospalo k důchodu. Jsem mladý a uvědomuji si důležitost peněz, ale jelikož nemám dluhy, tak to není rozhodně můj cíl ani k nim nemám větší vazbu. Aneb peníze je nutné mít, ale k čemu jich mít víc než je třeba?

Co byste dělali na mém místě?

Jelikož se jedná o mé první zaměstnání tak nemohu posoudit co mám dělat.

I když vlastně vím... protože tohle dlouhou dobu nezvládnu, rozhodně né psychicky.

Předem děkuji za vaše názory.