Nejste přihlášen/a.
Tak schválně - popíšu teoretickou situaci a vy mi napíšete, zda vám to přijde v pohodě nebo ne Netýká se to mě, takže nic osobního v tom není.
Představte si vdanou ženu, která má děti a je po mateřské dovolené a chlapa, který je rovněž ženatý a má malé děti. Oba ve věku dejme tomu 30-40 let, jsou to kolegové z práce, kde se také před nedávnem seznámili. Přišlo by vám v pořádku, kdyby ti dva spolu chodili pravidelně (například každý pátek) do kavárny na kávičky nebo na vínko jenom ve dvou a rozebírali nějaké osobní věci, co je zrovna trápí apod.? Tolerovali byste to své manželce/manželovi, aby pravidelně ve svém volném čase kávičkoval/a s někým opačného pohlaví (zatímco vy byste byli doma s dětmi)? Nebo si představte například souseda, který má manželku+děti a vy jste ho pravidelně vídali, jak chodí na kávičky ve dvou s nějakou lasičkou od něj z práce - co byste si o tom mysleli?
Závist je dost ubohá vlastnost, tak nezáviď! Je spousta letitých kamarádství, která trvají i po sňatcích. Možná o tom jejich druhé polovičky aktuálně doma hlídající děti i vědí. Zatím co jiní se žerou závistí, že nemají s kým na tu kávičku jít. Přeji ti radostné sluníčkové dny a úspěšné řešení vlastních problémů.
Já jsem mnoho let vdaná a mám několik kamarádek i kamarádů, můj manžel taky. Na kafe chodíme s kým chceme. Klasicky já se spolužáky ze základky nebo z gymplu, s bývalým švagrem, s kolegou z bývalé práce... a můj manžel se spolužačkou ze strojárny, s pár ženskými, které dřív vozil někam autobusem (roky se živil jako zájezdový řidič), s ženskýma z prvního zaměstnání - býval vojákem z povolání a od nynější paní prezidentové má doma věnování v knížce, kterou dostal "od holek" ke třicetinám v práci). Ten druhý byl vždycky doma s dětmi. Je to tak od počátku a nikdy s tím nebyl problém z ničí strany. Máme to tak, že nás těší mluvit s příslušníky opačného pohlaví, rozhovory "venku" nás nabijí novými dojmy a o ty se pak doma podělíme - svoje známé známe navzájem, aspoň rámcově, matně si pamatuji, kdo je Věrka, kdo je Lída, ... jsme s tím oba vyrovnaní a asi dostatečně sebevědomí, abychom se neutápěli v žárlivosti. Ztráta času. A představte si, že někteří z těch, s nimiž chodíme ven, jsou rozvedení! To je přece hrozně podezřelé, ne?
@ovecka - No, já sama nevím, jestli bych to manželovi tolerovala, aby tahle chodil ven a nějakou kamarádkou, když já dřepím doma s dětmi.
Příště se vystřídejte, nechte ho "dřepět doma s dětmi" a jděte taky s někým někam. I když si myslím, že s kamarádem vy byste nešla, protože jste určitě "slušná ženská"
... nehlodalo by to ve vás, kdyby ho nějaká nová nadržená kolegyně po mateřské (vzhledově ne úplně k zahození) pozvala na kávu a třeba se mu tam mimo jiné svěřovala, jak ji její manžel intimně zanedbává?
A odkud vy víte, že je "nadržená" a co mu vykládá? Jestli vám to doma muž vypráví, pak nebude problém v kolegyni.
@ovecka - človek pořádně neví, co je ta dotyčná zač
Ale vždyt vy máte jasno - "nadržená kolegyně" je poměrně jednoznačné vyjádření toho, co vy si představujete pod pojmem "co je zač"
@nov: Protože manžel už je dávno okoukaný, protože často se stává, že manžel ženu dostatečně neoceňuje jako ženu a protože po nástupu do práce po několika letech, kdy byla v podstatě zavřená doma u plínek a u plotny, pozná v práci nové muže, kteří ji ten pocit ženskosti a sebevědomí opět dodají
Tak schválně - popíšu ne teoretickou ale praktickou situaci zda vám to přijde v pohodě nebo ne.
Ještě když žila manželka,tak jsem chodil s kamoškou na kafíčko nebo i na jídlo.Moje manželka o tom věděla a v pohodě.Neměli jsme tdím nic divného a omezovat jsem se taky nenechal.ajemství.A v pohodě.Když chtěla jet tak jela,když ne tak byla doma sama s kočkama.Já na tom nevidím špatného.
Myslím si,že se doma nudíte a nemáte kamarády/kamarádky s kým byste na to kafe vínko chodila a vymíšlíte z nudy hlouposti a jen sedíte u okna a sledujete jak se ostatní baví.
Vy si ale pletete pojmy a dojmy. "Na kafe" někdy prostě opravdu znamená jenom na kafe a dvě hoďky pokec, inspirativní a psychohygienický pro obě strany. To, co naznačujete Vy, je jasné "kafe" - my dospělí víme. V životě by mě nenapadlo zvát šéfa na kafe, ale s bývalým spolužákem, který se náhodou octne v rodném městě a zavolá, vyjdu kdykoli. Všechno závisí na tom, jaký je mezi kafaři vztah. Pokud jsme staří kámoši, no problem.
Už to Vaše opovržlivé vyjádření "kávičky" mnohé naznačuje. Já si obvykle dám tedy půl litru točené kofoly, ale je to "na kafi".
@inzinyrka: Ale v průběhu života snad mohou vznikat i nová přátelství, nebo ne? Člověk nemusí mít celý život jenom kamarády ze školy, se kterými chodí na kafe. Když si budu dobře rozumět s bývalým šéfem nebo kolegou, proč bychom spolu nemohli po práci skočit jen tak na kávu (stejně jako kdybych šla na kávu s kamarádkou)? V tom, že sedím v kavárně s nějakým mužem a povídáme si, už je přeci samo o sobě cosi intimního Vlastně bych ani nepotřebovala, aby mezi námi k něčemu došlo.
Tady záleží na toleranci protějšků. Znala jsem případ, kdy chlap chodil dlouhá léta na kafe s bývalou spolužačkou, oba měli své vztahy, dobrý. Skončilo to, když ona začala marodit a pořád to s ním chtěla řešit - je to přece přítel - a on už chtěl mít na stará kolena klid.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.