Smrt a život

Vysvetleni na tuto otazku, ktere se mi libilo (aniz to znamena, ze bych v to veril) je, ze duse nebo jak se to nazve jsou jako kapky v mori. More predstavuje jakesi kontinuum jednotne duchovni existence a obcas z nej vyskoci jednotlive kapky, ktere jsou pak nami. Po smrti opet splynou s onim kontinuem. A zase nekdy nejaka kapka vyskoci - ovsem nikdy presne ta sama, to ale neznamena, ze cast te minule kapky nemuze byt v te nasledujici pritomna.

Takze dle tohoto vysvetleni je v mori dostatecne mozstvi kapek pro libovolny pocet zivotu. Zdaleka ne cele more je zkratka vykapkovano v jediny okamzik, takze kapek muze pribyvat kolik chce...

V Asii vám odpovědí, že jak s postupem času dochází k degeneraci dharmy, v lidských tělech dostávají šanci se narodit i dřívější obyvatelé těl nižší úrovně, jako zvířata. A když se podíváme kolem sebe, jak se stále víc lidí podobá svým životem zvířatům, tak to dává smysl.

Ta analogie s kapkami je známa z Upanišad, ale zároveň existují i citace o věčné povaze živé bytosti.

Zvýřat ubívá, lidí přibívá. Někteří lidé mají duše zvířat?

Země je přece malá vzhledem k vesmíru a je místem, kam se duše ztělesňují za trest.

Ne, živé bytosti střídají fyzická těla jako oděv. Oděv-tělo získávají podle toho, co se jim líbí (touhy), rozvíjené mentality/charakteru a zásluh (karmy). Jejich počet je nekonečný.