Nejste přihlášen/a.
Tak já chodil sám ven od 5-6-ti let
V 7 letech sem jel dokonce sám vlakem 130km k babičce.
Ale to byla jiná doba
Má flegmatická maminka mě pouštěla ven kdykoliv.. V 6 jsem už jezdil po republice vlakem sám. Ve srovnání moje mladší sestra (12 let) donedávna nebyla schopna trefit do školy... tot co se týče otázky. Ale na druhou stranu mě v 18 poslala bydlet do vlastního
Já tvou mámu chápu, že se bojí. Tohle je hlavně o komunikaci a budování důvěry. Říkáš, že jsi se s ní o tom bavila, ale tady je potřeba to vzít konkrétně. Za jakých podmínek a co ti dovolí. Je možné, že máma má nějaký blok v hlavě, nějaký strach, který si ani nemusí uvědomit... Mohlo se jí něco stát v dětství a teď má z toho strach
Dobré je vzájemné pochopení, parafrázování apod. ("chápu správně, že nechceš, abych měla kamarády?")
Druhá možnost... vydržet do 18... což nebude déle jak pár let..
Dle schopností toho kterého dítěte.Např -sice byla jiná doba, jak tu již někdo podotknul - v 15 jsem sám cestoval z PV do Prahy vlakem pro tam zakoupené zboží. a pak v rámci ZVS jsem se měl v jednotce nováčky,, kteří prvně jeli vlakem a současně poprvé z bydliště, ve 20 letech! a prvně byli pryč od "máminy sukně" !
Už jako 4-5 letá jsem směla na náves za Zdeněčkem a za Jaruškou společně si hrát. Nebylo to daleko, pořád po jedné straně a aut nejezdilo zdaleka tolik jako dneska. A jako starší, když jsem se stala školačkou, jsem už mohla běžně. Naši řekli "za světla doma" a to platilo. Nebyly mezi dětmi hodinky. První jsem dostala až k Vánocům v 5. třídě, mobily nebyly vůbec. Pokud jsme si hráli někde v blízkosti domů, někdo z nás se pokaždé zaběhl slušně zeptat, kolik je hodin. To pro ty, jimž rodiče dali limit - do kdy. Já to měla "za světla." Dodržovali jsme to. Jakmile jsme přetáhli, nesměli jsme pak nějaký čas ven a to byl ten nejhorší trest. Na vesnici byla prima parta dětí, starší, kteří bez řečí dohlédli na ty menší. Nevzpomínám si, že by se někomu z nás stal nějaký úraz či něco nepříjemného.
Je pravda, že dneska je úplně jiná doba. Asi bych také byla obezřetnější, ale nedá se říct u každého děcka stejně - do kdy. Některé je opatrnější, nenavazuje nějaké řeči s cizími lidmi, jiné je důvěřivé. Což nebývá někdy dobře.
Pokud jsi už na střední škole, myslím, že není žádný problém. Jsi spolehlivá, chodíš s kamarádkami. Nechápu, proč už tak velkou holčinu držet doma. Mladý člověk musí mít kamarády a bez nich je jeho život prázdný. Jaga.
Synek jezdil od druhé třídy denně přes celé krajské město s přestupem tramvaj - autobus do školy. Jen začal před 42 lety. Jiná doba, ale nebyly mobily. Vnoučata jezdila na tábory a teď tam fungují jako instruktoři, tak to nějak plynule vyšlo, že jim rodiče věří, znají jejich kámoše a pouštějí je na akce, kde jsou i přes noc. Dívce je 19 a klukovi 16.
Koncem 5 roku jsem normáně lital po dědině bez rodičů. Ale za socializmu nebyli počítače, takže se hrály děcka mladší, starší spolem kluci, holky zkrátka byli jsme větší skupina a navzájem jsme nejak se hlídali. Starší dávají pozor na mladší a naopak starší nemohou pít ani kouřit, protože mladší by to řekli rodičů. Hrála se kopaná nebo se šlo bobovat za děninu na kopec. Kluci si stavěli bunkry u potoka. SMS nebyly, zvladli jsme to. Když se něco stalo, tak jsme si z toho vzali poučení. Dneska je jiná doba, pouštět je ven rizikové, děcka chodí k větnamcům, tam si kupují hodně nezdravy nápoje a kraviny. Nepouštět je ven s peňězama. Už školačky kolem 5-7 třídy neváhají jet i autobusem i deset kilometrů do cizího města. Zlatí kluci a jejich ilegální bunkry, aspoň se člověk někdy od někoho dozví kde jsou, když nejsou za počítačem.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.