Nejste přihlášen/a.
Urazilo by vás víc, kdyby Vám někdo řekl nadávku ve smyslu, že jste psychicky nemocný nebo kdyby vám řekl třeba debile? Mě osobně přijde jako největší verbální útok, když někdo o vás tvrdí, že jste na hlavu, psychicky nemocný. Nadávky typu vole, hajzle, kreténe atd. mi nepřijdou tak strašné. Má to také někdo takto? Díky.
No já bych ráda dala za pravdu Lišce, že inteligentní lidé neuráží druhé, ale ono to není tak jednoznačné. Ono jde totiž o to, že i inteligent dokáže docela těžce urazit a zranit druhého a navíc k tomu nemusí vůbec použít sprostých slov. Takže tohle je docela sporné. Já to mám tak, že hodně záleží na tom, kdo se snaží mne urazit. A takových, kteří by mne dokázali opravdu zasáhnout tak, že by mne to mrzelo, je opravdu hodně málo. Takže záleží nejvíc na Vás, a na tom co takovým útočníkům dovolíte Vy sám. Ale přiznávám, že k tomu jsem došla až časem. A protože předpokládám, že jste ještě mladý, tak to asi zatím nebudete mít tak jednoduché jako to mám já, a ještě Vás mohou mnozí lidé zranit.
... o vás tvrdí, že jste na hlavu, psychicky nemocný.
Psychicky zdraví člověk tohle neřeší a nenechá se okolím nijak rozhodit a nehroutí se z toho a neřeší.
A nejlepší obranou je, že se tomu pořádně zasměješ, protože to ten debil nečeká
Nejhorší nadávky jsou pro mě ty, které se dotýkají mé originality a výjimečnosti. Každý jsme v něčem originální a výjimeční a pokud máte proti sobě bystrého agresora - pozorovatele, tyto urážky jsou asi nejsilnější. Sprostá slova jsou pouze univerzální nadávka/urážka, ty se podle mě nikoho nedotknou tak moc jako právě zacílená urážka šitá na míru.
Lidem nenadávám a oni mně také ne. Z mých studentských let vzpomínám, že prý /to se tradovalo mezi žáky/, jeden z profesorů na dotaz otce, jak na tom jeho syn je, odpověděl: Jeho aproximativní mentalitou je totální indolence. Tatík se pak chlubil, že profesor synka pochválil.
Mně kdysi jeden spolužák při výměně názorů řekl, že jsem "nádoba hříchů". Nebyla jsem na podobný kompliment připravená a dotklo se mě to. On to ale myslel spíš jako vtípek, používal s oblibou totiž ne právě obvyklá slovní spojení. Jaga.
Když jsme s kamarádkami chodívaly tancovat, bývala tam prima parta kluků ze sousední vesnice. A všichni si říkali navzájem "Šimku". Měla to být slušná náhražka za slovo "vole". Kamarádka se pak chlubila, že začala chodit se Šimkem a náramně se podivila, že se kluk jmenoval úplně jinak.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.