Nejste přihlášen/a.
Otázka zní stejně jako nadpis. Nikdy jsem to nedělal, takže jak vystřelit růži na pout? Respektive kam mířit?
Protože jestli se míří na ten stonek, respektive na tu špejli tak to musí být těžké se trefit.
a) to je vyzkoušený? (nějak to nechápu - otočená střela by logicky měla hůř držet přímou dráhu - že se bude víc mlít, mi asi u tenký špejle nepomůže? - spíš ji prostě mine, otočená střela by měla udělat větší díru po dopadu, ale proč by měla s větší pravděpodobností trefit drobnej cíl? (drobnej jak ve směru levo-pravo, tak předo-zadním, ve směru shora-dolů, kde by to motání se kolem osy výstřelu prospělo, je to naprosto zbytečný, tam mám cíl po celý dýlce špejle...);
nebo se špejle zlomí pouhym náporem vzduchu od střely, která proletí kolem?, to se mi taky moc nezdá)
b) to se ty pravý diabolky (s komplikovanym profilem, se sukýnkou vzadu) daji narvat do hlavně zadem?, nebo to platí pro ty (větší ráže) hrubě odlejvaný (asi obvykle podomácku), co maji jen trochu zakulacenou špičku a plochou zadní stranu? (pokud se takový eště používaj, z logiky věci by měly, principálové by ušetřili kupování střeliva, ale netuším, jak to dneska je, dřív se u střelnic používaly často)
(mimochodem, "brok" by měl bejt maličká kulička)
Teda panove. Nevim, kdy ste naposled zkouseli vystrelit ruzi, ale ani s brokem ani s diabolkou sem se tam nikdy nesetkal. Vzdy jen s takovym neforemnym sisatym valeckem bez jakehokoliv naznaceni spicky. Skoro to vzdy vypada, jakoby to strihali z hlinikoveho dratu.
Ve střelnici jsem nabyl asi 30 roků, tak nevím jestli se nyní používá jiné střelivo než tehdy. V té době si majitelé střelnice vyráběli střelivo sami tak, že roztavili olovo a ulili z něj asi 2 mm silný plát ze kterého ručním lisem vytlačovali přes dírku o průměru 4,5 mm náboje (jestli se dají nazvat diabolkami nevím). Takové náboje byly ze předu kulaté a v zadu měly prohlubeň s ostrou hranou kolem (od trnu, který protlačoval náboj v lisu).
Když byl náboj vystřelený kulatou stranou do předu a nezasáhl špejli přesně na střed, tak ji odtlačil do boku a nepřerazil, ale když byl otočený opačně, tak ostrá hrana špejli přerazila i když ji zasáhla jen částečně. Je to podobný efekt, jako když strouháme třeba mrkem na struhadle - když struhadlo otočíme opačně, tak mrkem po struhadle jen klouže (správně otočený náboj), ale když je struhadlo správně, tak ostré hrany mrkev strouhají (otočený náboj opačně, hranou dopředu).
Na větší vzdálenost by opačně otočený náboj rychle ztrácel rychlost a i směr, ale na 1 metr nemá šanci směr změnit.
Takže rada byla dobrá a rozporovat ji ne nesmyslné.
naopak, trefit špejli je lehký, je blízko a stačí mít dobře srovnanou mušku ve směru levo-pravo, nemusim řešit přesný srovnání ve směru nahoře-dole (i když by ustřelená růže měla mít dlouhou stopku, jinak se s ní nepraklicky manipuluje);
základy tu už shrnul dabel® - tj. při tisknutí spouště nedejchat a mačkat ji pomalu (k tý radě ohledně obrácení střely při nabíjení jsem svůj podiv vyjádřil pod příspěvkem), pochopitelně je mnohem jistější střílet s oporou (položim si loket na pult střelnice, jen kolem nesmí nikdo dupat, aby se mi ten pult nechvěl);
no a jak mířit, tj. srovnat si cíl mezi hledí a mušku, tazatel snad ví, viz obrázek (nebo víc obrázků cs.wikipedia.org/... - jak už řečeno, výhoda špejle je, že musim přesně zamířit jen v ose levo-pravo - tj. muška bude na špejli (bude ji zakrejvat) a přesně veprostřed mezi pacičkama hledí - jestli trefim špejli o centimetr vejš, nebo níž, je fuk (ale i ve směru shora-dolů si srovnám horní okraje mušky a paciček hledí aspoň zhruba někam na úsek špejle, kde ji chci přestřelit, jen nemusim řešit, v jaký vejšce jí trefím s přesností na milimetr)
Střílím stejně dobře, jako Sam Hawkins. A když navíc použiji vyčištěné dioptrické brýle, tak jako Vinnetou. Máme doma 2 vzduchovky a léta s manželem za stodolou trénujeme střelbu. Obvykle na plechovky. Ale musím uznat, že to je objemnější cíl než nějaká špejle.
Na pouti ovšem netrefíte takřka nikdy nic. Ty jejich vzduchovky bývají upravené /maličko zakřivená hlaveň / tak, abyste si koupil hodně ran a zároveň trefil co nejméně. Ale je fakt, že občas se to podaří. Většinou tehdy, když zamíříte tam, kam jste vůbec nechtěl.
Zkuste to, uvidíte sám. Ale já už u střelnice držela v rukou takové zoufalé "zbraně", že jako nejjednodušší vidím koupit si krepový papír a růži si umotat sám. A bude to skutečně na jistotu. Jaga.
Ono když slyšíte Honzu Nedvěda zpívat "Na pouti jsem vystřelil růži z papíru..." říkáte si, že s těmi jeho dioptriemi to taky nebylo možné. A VIDÍTE.
Když o tom vlastně tak přemýšlím, než složitě ohýbat hlaveň, jednodušší je upravit mušku. A výsledek je stejný - netrefí se nic.
Jago,to se mi líbí. Já bych teda na svou povahu umotala tu růži. Nevím co stojí "jedna rána" dneska, ale určitě bych za tu cenu umotala těch růží na špejli docela dost. Já jim teda nevěřím ani trochu, že by měli ty flinty v pořádku,to by nic nevydělali.
Je to tak. Můj nebožtík tatka se vždycky těšil, že prý až bude v důchodu, koupí si starší kolotoč a střelnici, nadělá si krepové růže, upraví si patřičně vzduchovky a bude jezdit po poutích. A bude prý mít peněz jako želez.
Mamka tohle hrozně nerada slyšela. Zvláště, když se chlubil před nějakými známými. Že prý jen dělá ostudu. Vím, že to nemyslel vážně, ale nám dětem by se to tolik líbilo, mít vlastní atrakce.
Jenže člověk míní a...Tatka umřel náhle ve svých 49 letech, takže se vytouženého důchodu nedožil a z naší rodiny se tím pádem nikdy nestali šátoráci. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.