Nejste přihlášen/a.
Jednoduše se taková jídla nevařila... - Chléb s máslem, sýrem nebo zeleninou byl každodenním pokrmem. Na snídani si prababička dávala bílé kafe v půllitru a do něj namočila rohlík nebo chleba. Každou chvíli jablko - skladovala se až do jara. Když se vařilo, tak krupice (měl jsem i 2x týdně), vejce, pekly se brambory (s česnekem a chladným mlékem - lahůdka). Kdo měl maso, tak občas králíka nebo starou slepici, co přestala nést vejce. Štastnější měli občas i prasátko... zabíjeli jsme každý prosinec (vzniklo údajně od "prasinec" - v tomto měsíci bývaly zabíječky). Týden byla žranice a uzené se dalo uchovat opět do jara.
No a jaro-léto prostě sezónní zelenina a ovoce.
Mezi pečivo snad ještě patřily placky - bramborové nebo pšeničné - s povidlím
U nás jsme měli často k večeři topinky a brambory na loupačku. Se sestrou jsme chodily ve škole na obědy, tak maso - kousek- jsme měly i v týdnu, jinak v sobotu bezmasý oběd a v neděli řízky, roštěnky, sekanou, nepamatuju, že bychom měli kuře, různě upravené maso. Na vánoce kapra- ten byl vždycky- se salátem. Svátečně obložené chlebíčky.Jinak chleba namazaný lehce máslem, hodně jsme jedli marmelády, med, kompoty, čerstvá jablka a jídla z nich - zemlbábu, knedlíky. Každý týden se pekly kynuté buchty, zase nejvíc s jablky, jinak to,co bylo za skládání.Bábovka jen občas. Omáčky - svíčkovou , kopračku, rajskou.V týdnu se doma ale stejně vařilo,vařili jsme krkonošské kyselo, čočku apod. Doma jsme dělali každý den čaj s mlékem, u nás se melta nevařila. Nekupovaly se žádné sušenky, bonbóny, jen k svátku nebo k narozeninám bonboniéra a ta se rozdělila. Vcelku se jedlo určitě zdravěji, ne míň, ale prostě zdravěji. Taky si pamatuji, že na svačinu si leckdo kupoval třeba 3 rohlíky a 5 dkg salátu nebo 6 plátků salámu.
Jedlo se regionálněji, takže z mého hanáckého pohledu. Více zeleniny a ovoce. Většinou se jedlo zdravěji, ale když si představím, ... Lokše, hertaplátky, bublaninu, koláče a buchty, a ten koblížek v němž sou tvargle a uzeny, sladké koblihy neměli tvar bochníku ale u prostřed byli prohnuté dovnitř. Nákypy a kaše-ne jenom ta bramborová-fazolová, hrachová,... Křenové smetanové omáčky.
Nebyla moc rozšířená kokyna (pro ty z jížní Moravy nemyslím hovínka).
Ale ti lidé neměli moc banďera z toho sladkého, vymakali to na poli. Na pití žádná sladce ochucená voda, na pole voda s octem.
Do polévky špíše šnitlich než petrželka.
Pravda maso 1 za týden, ale často nějaké zbylo i na druhý den. Třeba když byla zabíječka
Nebyly žádné 5-minutovky ze sáčku.
Na vánoce žádný kapr s ruským salátem. Na svatého Matina si téměř nikdo si nedopřával husu.
Jedlo se většinou to, co dům dal, co se doma vypěstovalo.
K snídani hrnek mléka či bílá káva. Ten chleba s máslem běžný nebyl. Třeba na Chodsku se máslu říkalo "pomazanka" a na stůl se dostalo jen při mimořádných příležitostech. Krajíc chleba se nalámal do hrnku bílého kafe, promíchalo a lžící se jedlo. Případně se chleba namazal švestkovými domácími povidly.
Maso bylo skutečně jen v neděli. Jinak se jedly hlavně brambory /na loupačku, pečené v troubě.../zapíjely se mlékem. Jedla se jídla dnes už takřka neznámá. Třeba "házedlo přes bidlo", "grenadýrmarš", brambory se zelím, škubánky, bosáky, dolky, nastavovaná kaše, placky pečené na plotně...
Ve velké oblibě byly polévky, hlavně zapražené, hustší. Protože ty zahřály i zasytily. V některých oblastech se polévky jedly už ráno k snídani. Dělávala se třeba "kyselá ančka", zelňačka, couračka, kudlaná polévka, v Podkrkonoší často "kyselo". Chlebové a krupkové polévky. Nebo kulajda. Děti v létě nasbíraly houby, usušily se a v zimě se přidávaly do většiny polévek. Oblíbená byla česnečka, cibulačka, polévky s veškerou zeleninou.
Jako pochoutka se připravovala "pučálka". Vypraný a naklíčený celý hrách, poté osmažený na sádle. Pak se buď promíchal s medem, nebo se jedl naslano - se solí a pepřem.
A protože máme za dveřmi Vánoce, musím připomenout 2 vánoční jídla z minulosti. Je to houbový "kuba" - zapečený nákyp z krupek, sušených hub a koření. A to druhé je "muzika" - spíš takový tehdejší zákusek. Bylo to sladké, rozvařené sušené ovoce a ořechy.
Právě včera jsem v jednom časopise objevila starodávný recept na "kucmouch". Vstřihla jsem si ho a zkusím. Těším se na něj. I když manžel určitě odmítne ochutnat. Jaga.
Ještě mě napadl: toč, bác, uhlířina, jahelník, kočičina. Některé z těhdejších jídel jsem jako malá ještě ochutnala.
To je pěkné, ale spíš někdy ze začátku dvacátého století na menší vesnici a v chudých rodinách. Ve městě se takhle jistě běžně už nejedlo. To ještě prarodiče starších komentátorů mohli pamatovat.
Třeba moji prarodiče ( a to nejsem mladá) žili v Plzni, děda byl úředník a vařili spíš podle Sandtnerové a podobně. Jistě se necpali denně husou, ale že by měli naklíčený hrách a chlebovou polévku, to zcela jistě ne.
A mí rodiče už vůbec, to byla generace, co se vdávala po válce a jedla podobně jako my dnes, větší složitější recepty o víkendu, ale jinak různé závodní jídelny a tam jim taky kaše nikdo nevařil.
Zhruba kolem roku 1900 dala maminka svým deseti dětem v chalupě na stůl mísu fazolí, každý se chopil lžíce a jedli z jednoho. Pak nejstarší děti řezaly s otcem dříví a štípaly ho na polínka, prostřední šli do lesa na šišky na topení do kamen a s konvema pro vodu do studánky, zatímco nejmenší šli sbírat klásky na strniště, aby bylo na zimu pro slepice. A večer byl kus chleba, co se pekl doma jednou týdně, a k němu mléko od krávy. Kdo byl hodný, dostal k tomu lžíci medu. To kdysi vyprávěla jedna z těch dětí...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.