Menší vs týdenní nákupy

Jednou, maximálně 2x týdně vezmu auto a zajedu na nákup, objedu všechno, co kde potřebuji, mám to napsané, nakoupím i sousedce, případně dceři a nemusím každý den někde lítat. Chleba si občas upeču a ostatní mám v zásobě. Do obchodu to mám docela daleko, na procházky se psem chodíme na druhou stranu. Když jedu na nákup, vždycky potkám nějaké známé, s nimi promluvím, tak vím, že za hodinu doma nebudu. Každý den nebo obden by se mi nechtělo a taky bych zbytečně utratila hodně peněz a nakoupila to, co nestihnu absolutně sníst a co bych pak vyhazovala. Záleží taky na tom, kolik vás doma je, ale lidé, kteří žijí třeba na vesnici, často nakupují 1x týdně a jsou tak zvyklí.

Já si jedu nakoupit jednou týdně. Pečivo nejím a žitný chleba si koupím do foroty a dám do mrazáku. Kolikrát se mi to vymkne z ruky a koupím kraviny který jsem nechtěla. Umí to tam šikovně narafičit.

Vyloženě na nákupy nejezdím. Žijeme na malé vesnici do nejbližšího nevelkého města je to od nás 10 km. Do krajského 20. Tak mám na lednici pod magnetem lístek a tam si dopisuji, co bude třeba koupit. Když jedeme do města, obvykle k lékaři, vezmu tašky, lístek a nakoupím. Předtím projdu akční letáky, za zboží v akci se nechá ušetřit.

Do zásoby moc nenakupuji. Mám zásobu mléka, mouky, cukru, oleje, asi 2 balíčky soli, nějaké koření, kdyby došlo. Jinak nakoupím průběžně. Ve městě je to levnější. Když něco zapomenu, musím do sousedního městyse /1 km/ do Jednoty. Ale tam už jsou většinou ceny o dost vyšší, než v řetězcích ve městě. To je pokuta za mou zapomětlivost. Jaga.

Za mého dětství, když se "bralo", vzali odpoledne rodiče dvoukolák a jeli do obchodu. Nakoupili těžký koloniál na celý měsíc, pak se chodilo jen pro chleba, pečivo a s bandaskou pro mléko. A pro to, co jsme zapomněli. Ostatní rodiny to dělaly stejně.

Ten nákupní lístekk je dobrá věc, pokud jde nakupovat člověk podle oka, určitě přinese pokaždé nějakou hloupost navíc, která nebyla vlastně ani potřeba.