Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
pokud máte někdo zkušenosti, napište mi rady a tipy, jak změnit důsledky ponižování.
Je mi přes 30 let a od dítěte slýchávám, že ostatní děti jsou úžasné, jen já jsem nula, nikdy to nikam nedotáhnu, jsem naivní slepice, co si o sobě myslí, nemá na nic. Při nástupu na VŠ jsem celou dobu studia poslouchala, že na to nemám, i přesto, že otec (který mě ponižuje nejvíce) nikdy tento obor nestudoval. Doteď poslouchám, že jsem tlustá, mám špeky, stydí se za mě, že nejsem ještě vdaná a nemám děti. Snažím se na sobě pracovat tak, abych byla štastná, ale bohužel ještě často se dostanu do bodu mrazu, protože mě otec velmi často něčím srazí na kolena.
Děkuji za tipy a rady
Zdravím. U vás se sešla inteligence s přátelskou a vstřícnou povahou, velká schopnost empatie a velká nálož submisivnosti (hlavně vůči rodině) za každou cenu. Z toho dál vyplývá, že si myslíte, že budou mít radost z toho, že se vám podařilo "něco", co oni by tak měli chtít, že jste "něčeho" dosáhla, co by jim mělo udělat radost... Ale oni to ve skutečnosti nechtějí slyšet, už nejste dítě, jste dospělá, nechtějí, abyste jim hlásila "vytahovala se", co a jak děláte, zvlášt když to není to, co oni považují za to "pravé". Vy se jim "předkládáte" => v nich to vyvolává nesouhlasnou reakci. Radila bych, abyste se začala chovat jako dospělá. Nemluvte o sobě, ptejte se, co oni, jak se daří jim (když dobře – tak to jsem ráda, když špatně – tak to vám nezávidím, a co budete dělat?) A mamce to dnes nějak sluší, a tatka dnes vypadá nějak mladší, nebo co... At oni mluví o sobě, at se nezaměřují na vás; a souhlasit, souhlasit, souhlasit = slibem nezarmoutíš. A jak stočí řeč na vás => přestanete mít čas, už musíte končit hovor nebo rychle odejít = jste hrozná – zapomněla jste, že vám přijde návštěva, tak zavoláte (či přijdete) jindy => a buďte tajemná, ale veselá a spokojená. Ida
Pokud to je pravda, tak tihle lidi Vás nemají rádi.
Proč u nich zůstáváte v tomto věku? Ve 30 letech a s vysokoškolským titulem byste měla již bydlet sama, zařizovat si hezký byteček a mít na každém prstě několik nápadníků, s některým naplánujete budoucnost.
Těm lidem něčím vadíte a od mala to dávají najevo. Takto mají nastavený vzorec chování k Vám. A těžko ho změní, i kdyby se začali chovat jinak, tak v krizových situacích někdy vypluje stejně napovrch.
Škoda, že jste se netrhla už dříve, v dnešní době se bydlení shání o dost hůře.
Nevíme, jak často rodiče kontaktujete. Možná kontakt jednou týdně je ažaž. Máte asi dobrou povahu. Na moji bych to viděla jednou za čvrt roku.
Jestli máte trošku lepší pocit ze setkání matky, tak jí volejte tehdy, nebo navštěvujte, kdy není otec doma. Snad ještě chodí do práce.
A je nutné, abyste se u nich zastavovala? Prostě k nim nechoďte. Musíte především "hledět sebe", tedy postarat se o svoji duševní pohodu. A klidně jim telefonujte, ale jakmile by došlo na verbální útok nebo urážky, řekněte jim, že mohou zavolat, když budou něco potřebovat, a položte telefon. Nevím, jak častý je Váš kontakt s rodiči. V tomhle případě bych se omezila na jeden telefonát týdně - ovšem za výše uvedené podmínky. Nechala bych je, at si žijí svoje životy.
Vyhledejte každopádně odbornou pomoc - psychologa. Potřebujete posílit sebevědomí, bohužel hlavně proti vlastním rodičům. Musíte je přestat vidět jako lidi, na kterých Vám záleží a kterým se chcete zavděčit, takže každé jejich odmítnutí a kritika Vás bolí. Psycholog Vám s tím určitě pomůže. Neodkládejte to, čím dřív, tím pro Vás snazší cesta.
Rodiče by měli spíše povzbudit a ne ponižovat. Když je to tak, tak omezte s nimi kontakt, aby se za vás nestyděli.. Vždyt máte své bydlení, nejste na nich závislá a povolání budete mít jistě také dobré. A dnes se svatby už moc nenosí, nemusíte být už ve 30 vdaná, až to přijde, tak to přijde. U někoho třeba i později. Rodiče si neuvědomují, že jednou zestárnou, budou mít málo síly a vaše pomoc by se jim vždycky hodila. To už asi potom, když vás budou potřebovat, rýpat nebudou.. Zbývá vám asi jenom se s tím smířit,buďte ve svém, jestli máte nějaké to kilo navíc, tak je shoďte - pro sebe, pro dobrý pocit.
Poděkovala bych jim při nějakém jubileu za celoživotní podporu a pomoc. A až budou sami potřebovat, tak at na sobě taky zapracují...
Tohle písemně. A ideálně to poslat z nějaké daleké země. Zdraví Lucie s manželem.
/Toho bych si klidně vymyslela, ostatně jsi je moc nezajímala, tak proč jim poskytovat detaily./
Jinak Vám udělili lekci, jak se nechovat ke svým potomkům a jak být na sebe přísná, což se hodí...
Jó, tak to se už teď připravte na to, že ani vdaná a s několika zdravýma a skvěle vychovanýma dětma jim (nebo teda spíše otci) stejně radost neuděláte. Ba naopak, bude o pár důvodů více vás na kolena srážet dál. Máme to v rodině také. Dobrá taktika je se přestat svěřovat a být tajemná, jak zde někdo radil. A taky se pokuste najít odpuštění - ale pozor, ne ve smyslu potlačení svých emocí vůči těm hnusným urážkám a slovním útokům, kterých za svůj život musíte mít až až. Jde o odpuštění ve smyslu pochopení, proč se tak váš otec chová. Pravděpodobně se totiž k němu přesně takovým způsobem chovali jeho rodiče. Je vlastně nemocný. Tento vzorec chování se zpravidla dědí z generace na generaci. "Krásným" příkladem je má matka a její matka. Obě jsou v tomto naprosto stejné a to i přes to, že má matka si dala za cíl se takto nechovat. V něčem možná pokročila, ale princip zůstal stejný. Dodnes mě fascinuje, jak lze dlouhodobě ublížit jednou škaredou větou. A dodnes vlastně nevím, jestli to ti lidé dělají schválně, nebo nás chcou podpořit, ale neví jak. A pak od nich slyšíte ,,ty na to nemáš" - ve smyslu ,,dokaž mi opak".
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.