Nejste přihlášen/a.
ahojky jak jste na tom se setkáním s tajemnem?
pište pište pište!
Přicházejí... Každý měsíc ... Jako nezvaní, nevítaní hosté... Svými zobáky ze mne trhají to nejcennější co mám... Přicházejí ... trvalé příkazy na sporožiru .
vy nejake mate? ja si pamatuji jako mala(asi na zakladni skole prvni stupen)stala se mi takova vec s tetickou..
mela me hrozne rada , vzdy kdyz jsem prijela na navstevu tak si semnou hrala a hrozne rada si semnou povidala. teta po case umrela ... den pred jeji smrti jsem byla doma sama . meli jsme doma takovou dlouhou chodbu a na konci te chodby byly dvere do pokoje. ja tou chodbou sla a najednou slysim takove tezke dychani az me zamrazilo. proste skoro jako kdyz se nekdo dusi a tezko se mu dycha. myslela jsem si nejdriv ze je mozna preci jen nekdo doma v tom pokoji a spi ale tam nikdo nebyl . no nebylo mi to vubec jasne. druhy den prisla zprava ze teta zemrela ale to jeste vubec nic nevyjasnilo . az po delsi dobe se nekdo z rodiny o ni bavil a rekl ze den pred smrti se ji strasne tezce dychalo a ze to slo s ni rychle z kopce.. NO ME TO uplne kleplo a bylo mi hned jasne ze ten dech co jsem slysela byla teticka.
jinak tech "tajemnych veci" ja mam v zivote hodne pritel mi casto rika ze jsem carodejnice.. i ja sama nekdy koukam jako blazen :D
velmi emotivni a hlubokou prihodu mam take se svoji babickou po smrti ale to je moc osobni a tak o tom bohuzel nenapisu.
Co je to tajemno? V podstatě jsou to věci které neumíme rozumově analizovat a popsat. A neumíme to proto, že náš mozek jednak není trénovaný vzděláním a jednak proto, že náš lidský mozek pracuje snad jen s 10%-tní kapacitou. Zbytek výkonu mozku je zbůhdarma nevyužit naším vědomím. Další věcí je přijmout fakt, že naše tělo plné senzorů přijímá podměěty a signály aby je předalo ke zpracování mozku a protože rozumová kapacita není dostatečně vybavena vědomostmi není rozum schopen přijmout výsledky analýzi mozku, kterýžto se nechce nechat odbýt a proto pomocí obrazotvornosti tyto své výsledky vypouští jednostraně do centra zraku a sluchu.
Tajemno neexistuje. Existují jen jevy které neumíme popsat at už z nedostatku mozkové a rozumové kapacity nebo jen čistě z nedostatku vzdělání a přemíry emotivního a impulzívního jednání.
Nicméně mám podobnou zkušenost s umírajícími a mrtvími jako má DAJADO.
Byla jsem na životním dně. Přemýšlela jsem o tom, proč tu ještě na tom světě mám vůbec být. A najednou v noci telefon: Teto, Lenka (moje dcera 20 let) se vybourala.Vrtulník nemůže přistát, a doktor ze sanity řekl, že ji živou do nemocnice nedovezou.Honem sem přijeď, dokud je živá. Jela jsem jak o život. O půlnoci jsem byla u operečního sálu a celých dlouhých dvanáct hodin čekala na verdikt lékeřů. Ten byl - je v těžkém komatu, šoku, desítky zlomenin. Šance na přežití skoro nulová. . Ale dcera byla velice silná a dostala se z toho. A pak mi vše vyprávěla. Opravdu viděla sebe na operačním sále, viděla, jak ji dávají do kupy lebku, nohu... Když "byla ve svém těle" cítila hroznou bolest a to i přesto, že byla v narkoze. Když tělo začala "opouštět" bolest se mírnila, až ustala. V tu chvíli jí prý bylo krásně , na svoje tělo koukala jako nezávislý divák. A najednou se zjevilo COSI. Posílalo jí to zpět do těla . Ona nechtěla poslechnout. Prosila, at se nemusí vracet, že už nechce prožívat tu bolest. To COSI jí řeklo : Jdi se podívat na chodbu. Je tam Tvoje máma. Ty jsi její všechno . Tohle jí nemůžeš udělat. Viděla mě, jak tam sedím.. A tak se vrátila . Zajímavé je, že opravdu popisovala úkony, které na ni lékaři dělali. Věděla, že jsem seděla na chodbě a v ruce držela její roztrhanou bundu a do tý jsem bulela...
No a před měsícem a něco jsem měla špatný sen. Věděla jsem, že se mi něco stane, že to bude moje vina. Pak se mi přitíží a bude to jen o fous. Ráno jsem příteli o snu řekla s tím, že se večer musím podívat pořádně do karet. Místo toho mě večer operovali nohu, kterou jsem si odpoledne při procházce polámala. A to horší mě čekalo - tromboza a utržený kus krve...
Sebi, tys mě rozbrečela, věříš? Ještě že jsem sama doma, koukali by tu na mě jak na cvoka. Takhle se můžu vybulet, ono to je občas potřeba. Strašíte mě dost, táta je dneska po operaci, ve špitále mi nic neřeknou a já musím čekat do neděle než zavolá máma.
Ale.. na střední škole jsme s holkama na brigádě vyvolávaly duchy. Byla tam s námi profesorka a ta mi po chvíli řekla "Maruško pojď se mnou prosím na chodbu". Tak jsem šla, a ona mě prosila, at se na to vykašlu a nevyvolávám duchy. Prý že mám divný oči a hrozně se o mě bojí. Ptala jsem se proč? Jak divný? A ona řekla, že to co vidí v mých očích viděla v očích kamarádky na vysoké škole, když měli přednášku o hypnoze. Přednášející si vzal její kamarádku a zhypnotizoval ji. Vrátil jí do dětství, ona najednou viděla ve dveřích tatínka, který v té době zemřel. Probudili jí z hypnosy, ale ona se zbláznila, prý se odstěhovala k babičce na chalupu v Krkonoších a pořád koukala ke dveřím, kde viděla stát tátu.
ano sebod.. sestra meho taty popisovala uplne stejne svoji klinickou smrt. ... kdyz se vratila byla na doktory doslova nastvana ze ji nenechali odejit :D ona ma jednu nohu kratsi a stale ji mokva nejaky kloub nebo kycel ... je to hrozny zivot .. takhle to ma odmala.. plus dalsi veci kteryma prochazi a tak mela hroznou radost ze uz prisel jeji cas ale ono prd. JEJI CAS asi jeste neprisel .
pak jsem nekde cetla ze kdyz si ten dotycny v klinicke smrti treba pomysli ze by se mel vratit zpatky ze jeste neco musi dokoncit tak ho to v mziku sekundy doslova vcucne do tela A TO JE PRY NESKUTECNA BOLEST. ani se nedivim
O tomhle hodne popsal Dr. Raymond Moody. Byl jsem i na jeho prednasce a bylo to hooodne zajimave. Taky verim ze neco je ...
Nemůžu tu všechno popsat, protože by to působilo asi dost směšně. Prezentuju se jako pragmatik a pak bych tu psal o věcech, které jsou profáně chápány jako ulítlé povídačky nesebevědomích jedinců nebo histerických snílků... nejsem ani jedno ani druhé a mám svůj zdravý názor i vysvětlení těchto jevů o kterých se tu píše a nepovažuju tyto věci za nesmysli, ale vyskytují se tu lidé, kteří se rádi budou exhibovat na úkor této debaty.
Umírala jistá paní. Když se to stalo byl jsem od ní asi na 50km a seděl jsem v autě. V hlavě jsem slyšel její hlas který mne oslovil jménem a sdělovala mi svoje přání a já jsem jí slíbil že to přání splním.. v ten okamžik jsem věděl že umřela a také to byla hodina a minuta její smrti podle úmrtního oznámení.
Mluví ke mě stromy... nebo spíš nějak dekoduju co mluví mezi sebou.. anebo možná ... mi odpovídají na otázky... jisté je jedno. Rozumím jim... Není to nadpřirozená schopnost, je to jen vnímavost nervové soustavy.
Vnímám stopy lidí v místech kde třeba pobývali... dekoduju podle doteku jaký je kdo člověk a jaké má úmysli.
To že věda něco nedokázala potvrdit a to že někdo tomu nevěří, ještě neznamená že to neexistuje.
Ted jen budu čekat kolik zarputilců se do mě pustí, že se dělám zajímavým...
Je zajímavé, jak někdo rýpne do druhého, většinou zbytečně a neúspěšně.
Ano, jsou na poradně lidé, kteří občas nebo i pravidelně netrefí to správné písmeno, někdo se prostě přehmátne, možná má hrubší prsty... Je ovšem možnost před odesláním si svůj výtvor přečíst a opravit, na co mnozí kašlou. Dá se podle toho vytvořit obraz na toho druhého...
Jiná věc je psaní i/y, tam už je to opravdu tím, jak si jedinec zapamatoval například vybraná slova, tvrdé nebo měkké spoluhlásky, všechny možné shody atd. (já osobně jsem si spíše zapamatoval to, jak má slovo vypadat, hlavně čtením a čtením.) Někdo se prostě spoléhá na to, že se do toho i/y trefí, někomu je to jedno.
Ty chyby jsou dost nepodstatné v tom případě, kdy pisatel sice napíše občas nějakou hrubku nebo jiný přestupek proti jazyku, ale jeho rada je obsažná, přesná, k věci a je z ní cítit, že poradce o tom hodně ví a má s tím i zkušenosti. Takových lidí tu na poradně máme více, a přesto si nejen já, ale zřejmě i mnoho dalších kolegů a tazatelů jejich rad vážíme a podle nich konáme. I jejich odborná reputace ve statistikách je zřejmá.
Takže prosím, nereagujme velmi na formu, když obsah je kvalitní...
Přesto jednu reakci na formu, protože se mi obsah nepozdává: Mohl by mi strom vysvětlit, jak napíši měkké y a nebo tvrdé i? Většinou se píše jen y nebo i
Máme možnost si to ověřit v Pravidlech pravopisu pravidla.cz/...
P.S. dajado jistě odpustí odskok mimo mísy, je to volná diskuze, v té je to povolené...
ty strome neřeší se tady tvrdé a měké y tady se řeší jiné věci pokud sis nevšiml!
doplněno 15.05.10 08:36:já y neřeším prostě píšu! tak se všem omlouvám!
Ty jsi ale nezdvořák,strome,také se ti občas stane,že se překlepneš!To je vždy tím,že to po sobě člověk pořádně nepřečte.
Ale také bys měl dát něco do placu!
Tajemné příběhy mám velice rád.Sám nic tajemného neprožívám,ani v minulosti.Ale strašně rád mám scifi příběhy.Ty mě dostanou do tranzu,a já se stanu někým z příběhu a dost to prožívám.Ale vadí mi horory.to není má parketa.
V poslední době v televizi sleduji scifi seriál "Farscape"
JABRAKA
technikjirik
hele to mi pripomenlo kurvahosigutentag jak ta zenska rekne JA NA LASKU NEVERIM protoze neni videt (nebo tak neco rekla) a bolek polivka ji na to rika: "vasi picu jsem taky nevidel a verim ze ji mate"
tak ze asi tak
Milá ARIMAS, tož tak nějak to je. Tak mě napadá jestli to můžu věřit Vám... ve smyslu, existence toho co jste jmenovala. Jako pragmatik, pátrám po důkazech tvrzení...
no kdybych nic takoveho nezazila tak to sem nepisu hele jen takova malickost ..poltergeist je nemeckeho puvodu, ja jen ze jste napsal ze to pisete foneticky abyste neurazil anglictinare
milý techniku jsou opravdu věci mezi nebem a zemí , takové věci co prostě nejdou vysvětlit , věřím ti! zajímavé schopnosti máš! možná kdyby jsme se pořád nezabývaly blbostma tak by jsme vís vnímaly přírodu a tyto zajímavé jevy! ale asi ne všichni asi jen někteří z nás mohou být ti vyvolení, no popravdě strašně se setkání s duchy bojím a nevim nevim jestly bych to zvládla!
Milá DAJADO, duchů se není potřeba se bát... hodně moc mě to nutí, tu popsat svůj pohled na duchy, ale to by bylo na hooodně moc dlouhý grafomanský počin... Nicméně, věřím lidem, kteří duchy vidí nebo i cítí. Jsem osobně přesvědčený, že za to můžou jednak fyzikální zákony a jednak schopnost člověka nebo spíše jeho těla zaznamenávat a dekodovat stopy, které zanechali jiní lidé, byt dávno umřivší... Mrtví lidé neublíží.
Pak je tu "poltrgajst" (napsal jsem to foneticky, abych neurazil angličtináře) podle mého skromného názoru se jedná o obrácený jev v případě duchů.. člověk není absorbentem, ale činitelem. Spíše jeho mozek.
Je úžasné jak to je všechno provázané, jak jsme součástí včeho, jak to Stvořitel nádherně zařídil. Kdyby to udělal Stvořitel příliš jednoduché, neměli bychom co objevovat...
technilujiriku - já jsem prostě posera od přírody ,! já vím že by mě asi nic neudělaly ale přesto se bojím ani nevím čeho! je tolik strašlivých příběhůůů aůůůůů navíííc co kdybych se setkala s tím poltrgajstem? nikdy nevííš! už když jsem byla malá tak jsem se strašně bála přejít doma chodbu tak jsem vždycky utíkala chi chi měla jsem tam divný pocit a poté když jsem vyrostla tak i moje dvě sestry jsme se o tom bavily a shodly jsme se na tom že jsme se tam necítily dobře! ani duchy jsem nechtěla nikdy vyvolávat! jen jednou jsem je s kamarádkama vyvolávalla na výletě a dveře co byly odemčené se prostě zamkly a dvakrát po sobě aůůůůů bojim bojim!
Zvládla. Popíšu svůj vlastní příběh z let kdy mi bylo cca 17-18 let. Je to sakra už dávno. Chodil jsem často pěšky od vlaku či autobusu domů k nám do pět kilometrů vzdálené vesnice.To už od základní školy.Po každé jsem si vybíral jinou cestu. Na konci města stával tehdy kamenný domek s velkou hruškou před štítem.V domku bydlela stará paní.Často,jak jsem chodil okolo, jsem ji vídal sehnutou s holí na dvorku chodit před domem a nebo sedět na lavičce u té hrušky.Někdy tam mívala i návštěvu,zřejmě příbuzných. Chodil jsem také okolo toho domku hlavně v noci ,protože ve dne jsem si vybíral cestu přes les a to jsem procházel jinou čtvrtí města.V noci jsem často chodil z plesů a od vlaku,kterým jsem jezdil z třicet kilometrů vzdáleného města které pro mě bylo něco jako by napsal F.Šrámek,"..kdo miluje ,v tomto městě své srdce neunese..." Jo tam jsem své děvče poprvé potkával "v lukách".Jednou jsem se vracel,bylo to na podzim,asi ve dvě ráno unavený,ale plný vášnivých dojmů a šel jsem jako vždy kolem toho domku. Říkal jsem si: "vezmu si nějakou hrušku,mám strašnou žízeň" Už jsem se blížil ve svitu pouliční lampy k tomu domku a na jednou :"Do prčic! Babka je venku! No nic.Hruška tentokrát nebude.Musím to vydržet až domů." Byla tam.Chodila sehnutá pod tou hruškou ve dvě v noci.Opírala se o hůl jako vždycky.Byla zády ke mě. Doma jsem vypil půl studny a praštil s sebou na postel. Podotýkám,že jsem jsem nebyl pod vlivem,jak by to snad mohlo vyznít.Do rána jsem na to zapoměl .Vzpomínám si,že druhý den ,asi tak po poledni, jsem si na to z ničeho nic vzpoměl...ta babka...stála tam v noci...ale vždyt byla noc...ale vždyt je ten domek už dva roky prázdný...už tam nikdo nebydlí...okna popraskaná,dvorek zarostlý...byla taková skutečná,to není možné!...Asi za týden jsem náhodou viděl jak kdosi odváží věci z toho domku a mě to docvaklo.Ta paní zemřela.Kdybych si tehdy v noci uvědomil všechny skutečnosti plně, asi bych zešílel hrůzou.Všude ticho nikde nikdo./Bylo to za totality/Jen svítí lampy a k tomu já a ta babka. Ještě si pamatuju,že nechodila.Jako by se vznášela,nebo tak něco.Moc jsem po ní tehdy v tu noc nekoukal.V té chvíli mi to nepřipadalo z nějakého nenormální,že se tam prochází.
Jiříku, věřím Vám každé slovo - mám v práci kolegyňku, která má podobné schopnosti jako Vy, je toho ještě mnohem víc a za ty roky jsem s ní zažila zajímavé věci. Jsem racionální člověk, ale mockrát jsem zažila nebo byla svědkem dějů, které se rozumu vymykají. Takže jsem pokornější a vstřícnější k názoru, že jsou věci mezi nebem a zemí, které rozumem nezvládneme.
Vidíte a já se těšila, že tomu příjdu na kloub a ono vůbec nic. Po pádu ze 4patra do výtahové šachty a 2měsících mezi životem a smrtí vím o tom co je po smrti zase prd.A zodpovědně prohlašuji, že si z období neživota nepamatuju vůbec nic. Prostě jednoho dne jsem se probrala a zrovna u postele stál manžel a já se zeptala co je za den, on řekl pátek a já na to to je dobrý jsem tu teprve 1den tak to mi asi nic moc není.
Abych jen nekritizoval...
Kdysi jsme řešili manželčiny zdravotní problémy návštěvou lidového léčitele. Jsem racionální člověk, takže na takové věci jsem velmi ne žeby nevěřil, ale pokud neměly věrohodné vysvětlení, šly mimo mne. Tonoucí se i stébla chytá..
Byl jsem přítomný výkonu toho léčitele při manželce, ale popíši jak to bylo, když došlo i na mne. Posadil mne na stoličku, zezadu bez jakéhokoliv tělesného dotyku počas celé procedůry rukama ve vzdálenosti tak 2 - 3 cm od těla začal od hlavy po kříže diagnostikovat: Druhý a třetí obratel jsou dost poškozené, je to záležitost tak z před deseti let, nedávno Vám je někdo poměrně dobře dával do kopy. V životě mne ten chlap neviděl, nic jsem mu o sobě neřekl, ovšem problémy s krčními obratli se dají aplikovat na 50% obyvatel v jistém věku. Kde vzal ale informaci o tom, že mne druhý bylinkář mechanicky a dobře napravil, že bolesti ustoupily, to nevím.
Když vyhlásil, že i v oblasti křížů mám ne zrovna nejlepší stav, zřejmě od větší námahy, bylo mi jasné, že ten barák se na mně podepsal. Jaké bylo moje překvapení, když při diagnostice zepředu od pasu po kotníky vyhlásil: Vidím operaci, zřejmě kýly a k tomu oboustranné. Měl samozřejmě pravdu, a asi dobře viděl, protože ta operace byla v tom čase stará dobrých 40 let... O sešívaných kolenech a výronu v kotníku se zmínil jen tak mimochodem, ovšem opět se trefil, dokonce i s určením času.
U manželky určil přesně její problémy se žaludkem, páteří a upozornil ji na gynekologický zápal. Když vyhlásila, že před pár dny byla na gyndě a má být v pořádku, doporučil jí výměnu lékaře. Pro zajímavost, jiná lékařka za pár dní zápal našla a potvrdila jeho diagnozu...
S manželkou jsme se shodli, že jsme cítili jen takové jemné teplo. Léčení, které pomocí virgule a krystalů okolo nás dělal, možná pomohlo, těžko posoudit, pokud ano, problémy ustupovaly pozvolně, člověk si to ani neuvědomoval. Jisté je, že teď už máme úplně jiné problémy jak tenkrát...
Bohužel, ten člověk už zřejmě diagnostikuje tam nahoře. Určitě si to zaslouží, protože pomáhal potřebným.
Neměl lékařské vzdělání, přesto ho jako konzultanta přizývali do nemocnice v okresním městě, aby diagnostikoval tam, kde se nemohli dohodnout...Měl velký věhlas, hodně klientů i ze zahraničí... takovýchto léčitelů poznáme více v různých krajích...
Je to tajemno, jak jsou někteří lidé obdařeni přírodou, jak dokáží vnímat to, o čem toho ještě velmi málo víme.
Dnes na to koukám po zkušenostech jinak...
hmmm hejkale já jsem byla před časem taky u léčitele a taky jsem teda čučela! člověk věří a nevěří ale ... než jsem tam šla byla jsem na rtg vejcovodů a tam mě řekly že jedna strana je nemrůchodná a ta druhá je na tom hodně bídně! otěhotnění bude těžké! když jsem přijela k léčitely tak jen jsem si lehla na lehátko , on přiložil nad moje břicho ruce a řekl .. devčici tady je to hodně špatné jedna strana je upně ucpaná a ta druhá je na tom skoro podobně ale já ti pomůžu a ty budeš těhotná! za měsíc a půl jsem tam jela asi po 5 a on mě řekl už nemusíš jezdit je to tam a bude to chlapec! když jsem šla za doktorem tak mě nechtěl věřit , vzal mě krev a když jsem si volala na výsledek tak jsem jen zaslechla sestro polínková to bude negativní... a když mě řekl že jsem těhotná tak jsem málem vyskočila s kůže samou radostí on sám tomu nevěřil! léčitel mě opravdu pomohl! vím to na sto procent! děkuji mu za to!
Té radosti rozumím, s manželkou jsme si Vojtíka také "vymodlili". Těch léčitelů bylo několik, ale ani jeden mě nechtěl mít u diagnostiky manželky. Směl jsem se koukat jen s povzdálí... ale ta radost z očekávání potomka , ta první zpráva... to je něco
jjj technikujiriku je to překrásný pocit! na to nikdy nezapomenu a taky ne na kamarádku a zároven susedku - ta nás k tomu léčitely poslala , - ona šla akorát z obchodu a já do nej a jak jsem jí to řekla tak pustila tašku nazem a objímaly jsme se jak dvě telata! to bylo krááásné! prožívala to semnou! děkuji irííísku!
Nemám žádné zkušenosti s tajemnem. Nikdy bych, ale žádné tajemno nevyhledávala, protože nepopírám jeho existenci. Nikdy bych se nechtěla dostat do nějaké vlivu a nebo závislosti na něčem, co patří jinam, než je náš život. To je můj názor. PT /stařenka/
Nedávno manžel potkal jednoho člověka, dali se spolu do řeči, a z neznámého muže se vyklubal lidový léčitel. Můj muž si ho chtěl trochu vyzkoušet, prý uměl i na dálku rozpoznat zdravotní problémy lidí. Zeptal se ho na mě. Během pár minut mu řekl, kde se zrovna nacházím, řekl mu i jeden můj zdravotní problém, se kterým se potýkám den co den a nikdy jsem o něm s nikým nemluvila...
Máme na něj kontakt, můžeme se kdykoli ozvat, ale já se nějak bojím se mu ukázat, těch zdravotních problémů mám víc a mám obavy, že až by mě uviděl, tak ho klepne pepka:D
fany neboooj on ti třeba dokáže pomoci - musíš jenom věřit! tito lidé mají prostě dar! a mužu ti říct že než se cpat práškama , chodit k doktorům ... tak tohle je teda lepčí a bez bolesti! já ti radím DO TOHO! DRŽÍM PALCE!
Zažila jsem to, když mi jednou večer volala moje maminka a ptala se mě, jak se mám. Postěžovala jsem si jí, že mě od poledne bolí v krku a ona mi řekla, že dnes u ní byl známý (léčitel), probrali její zdravotní potíže a pak se maminka zeptala na mě. Požádal ji, at na mě myslí, a po chvilce jí řekl, že mě bolí v krku... Pán pak byl i u nás a projevil další pozoruhodné schopnosti. Mluvili jsme o zónách (které nevidím, takže až tak úplně nevěřím) a doporučil mi přestěhovat postele (problém je, že u nás není kam ). Ale aspoň jsme je posunuli a opravdu se nám spí líp.
DRAHÁ INZINYRKO je to fakt zajímavé co všecko může dělat nám a našemu zdravý špatně a ani o tom nevíme! říká se že kam si líhá pes tam je dobrá zona! no jo ale náš pes si lehne vždyckyke mě chi chi!
To s tím psem je pravda, taky jsem tomu nepřikládala váhu do té doby, dokad jsem měla jednoho psa. Brala jsem to taky tak, že to není o zóně, ale o kontaktu s pánečkem. Ale. Máme druhého psíka a oba se večer předhánějí, který bude ležet na jednom místě. Jde o cca metr, takže ten co prohraje, si jde lehnout radši na zem a ne třeba k manželovi, na té jeho půlce strašně neradi leží. Pokud si ale lehnu tak, že jsem víc na druhé straně své půlky, tak klidně mezi mnou a manžou leží. Prostě za hranici poloviny letiště ani náhodou. Nebo k nohám.. Někdy se jim na ten kousek u mě podaří namáčknout, to pak vypadá tak, že jednoho psa mám pod bradou, druhého na hlavě.
ano zony jsou.. u nas jednou pred lety byl clovek ktery se zonama zabyval a v pokoji ve kterem podle neho bylo silene moc krizicich se negativnich zon jsme se nejvice hadali! kdyz nam rekl jake zony tam mame tak nam okamzite bylo jasny ze nase hadky kvuli blbostem klidne mohly vzniknout kvuli zonam... jeden nikdy nevi :D
Já mám velice zajímavé zkušenosti s Helenkou Růžičkovou. cca 10 let jem pracovala v divadelní agentuře. Helenka, když přišla podepsat smlouvu, mě vyléčila. Měla jsem rozhašená, bolavá záda. Posadila mě čelem k oknu, zavřené oči, uvolněná. Jela mi kolem páteře rukama a musím vám říct, že mi dělala nesmírnou bolest, aniž by se mě dotkla. Fakt bolest nesnesitelná. A pak to začalo ustupovat. A ještě jednou a já jsem byla vpořádku, nebolel mě vůbec žádný pohyb.:D Sedly jsme si do prázného kanclu a ona věštila. Absolutně nemohla vědět, kde jsem se narodila, jak jsem se jmenovala za svobodna. Říkala-tvůj táta byl ve vězení, za blbost (fakt: za německa se řezníci servali s Němci v hospodě) a ve vězení ho zbili, a něco mu podělali s páteří. A díky tomu on má špatné nohy. Tu pravou má horší (fakt:levou mu před půl rokem odoperovali). A tvoje máma, má špatnou levou nohu. Úraz. Ne, šla v zeleném a upadla, koleno v háji. (fakt:maminka bez zjevných příčin před měsícem upadla v parku a včera ji sundali sádru). A taky počítala datum narození a říkala, co mě čeká. A celé to dlohé povídání zakončila-celý život budeš mít všechno a přitom budeš mít hov.no. Když jsme odcházely, nebyla na mě suchá nitka, jak jsem byla zpocená z toho, co mi řekla. Často si na ni vzpomenu a říkám si, tak jo, už je to tady, přesně to, co Helenka říkala. Plní se to. A to jsem nevěřící Tomáš. Věřím tomu, na co si mohu sáhnout. Byla to kouzelná paní s nesmírně laskavým srdcem.
Člověk by řekl, že je to blbost, no ale... Kdysi jsem byl u kartářky. Předpověděla, že budu mít dvojčata, kluka a holku a za 7 roků se narodili. Předpověděla, že první žena zemře mladá na rakovinu a stalo se, bylo jí 40. A předpověděla, že zemřu neobvyklou smrtí v 72 letech a se mnou naráz velké množství lidí...Tak to se máme na co těšit, v mých 72 letech se k Zemi přiblíží asteroid o průměru asi 1km.
Tesyku, pokud je to tak jak píšete, byla bych pos... až za ušima. Musí být strašné vědět, kdy umřu. Doufám, že do 72 let máte ještě hodně času!
pokud by to měl být tento asteroid, tak je mi to jedno...že bych žil ještě tak dlouho, toho se děsím... google.sk/...
Obávám se, že, podle toho, co jsem o tom četl, tak se bude muset odstěhovat někam mimo Zemi...
tesyk
joj tak to je drsny! a muzu mit jeste dostaz? kolik je Vam ted?
doplněno 17.05.10 19:23:me kartarka rekla taky zhruba cely zivot dopredu a zatim se vsechno plni presne jak rekla.. ale kdy zemru mi nerekla protoze pry se to nerika! rekla mi akorat ze budu zit dlouho a bez nemoci .. rekla mi ale ze budu vdova ve vysokem veku
Každý, kdo vidí trošku více, než lidé kolem něho, má jednu věc PŘÍSNĚ ZAKÁZANOU - a to říci klientovi datum jeho smrti.
Fuj fuj, to bych ale nechtěla vědět, kdy umřu, musí to být děs, souhlasím s Binkou. A taky stejně jako ona doufám, že je Vám ještě hodně málo, abyste tu s námi dlouho byl , a ještě poslední zpráva - ani kartářka není neomylná, a jelikož vše ostatní vyšlo, tak někde ten omyl spáchat musela PS: Kde bydlíte? (vtip - jenom aby to nebylo tak děsivé..)
neznate nejakou fajn ¨zajimavou knizku ktera si tyka tady toho o cem tady pisete? at uz je ta knizka vseobecna nebo nejaky pribeh...moc moc prosiiim
kafko já jsem četla knížku NA PRAHU ONOHO SVĚTA jsou to příběhy! -život po životě! dobrá knížka!
Mno, nezapomenutelný "Árt sí klárk" (Arthur C. Clarke) - napsal sérii knížek založených na tom seriálu, který se kdysi dávno vysílal (Svět tajemných sil). Není to špatné. Také na to moc nevěřím, ale jako agnostik nezpochybňuji nic mezi nebem a zemí...
Ahojky asi myslis duchove ja nato nikdy neverila.ale je to asi 10let jsem sla do uceni a bydleli jsme na intru v bivalim zamku v Laznich Bělohra klidne se podivej na strankytoho zamk.no a když jsme tam už nejakou dobu byli tak nas holky ktery tam už bydleli asi dva roky tak oni vivolavali duchove no a tu noc co jsme je vivilal se deli desny veci.zvuky.no a ja sla na zachod v noci a wc bylo asi 6metru od naseho pokoje no a ja v dalce te choby videla postavu no hrozny zazitek až jsem se stoho počurala ale pak se nato nejak zapomelo aby lo to ok.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.