Vztah dětí s rodiči

To jsou takové rodiny, kde jeden druhého neřeší. Tak se postoje, jednání, reakce tradují z babičky na matku, z matky na dceru.Jak vychovávala matka, tak jedná i její dcera. Generálská matka- ušláplý chlap. A dcera má okoukáno. Sotva jí vyjde vztah s přísným mužem, co rád rozkazuje... Nejvíc dělá osobní vzor, který děcko vnímá už od prvních týdnů života..A co rodič, to jiný přístup. Některá maminka je přehnaně ochranitelská, dítko má nesamostatné, příliš závislé, a to pak jednou bude mít problémy...A vedle toho děcko, na které doma kašlali, nezažilo objetí, pochvalu, podporu, má taky zaděláno na problémy v dospělosti... Kapitola jsou děti z rozvedených rodin, z nichž mnohé si rozvod dávají za vinu, / táta čekal, že bude mít kluka a já byla pro něj zklamáním.../. Navíc je rozvod zasáhne v letech, kdy tomu nerozumí , tak ztratí potřebnou jistotu. A kolikrát kvůli tomu sami nedozrají. Tak tu běhá po světě obrovské množství dospělých, kteří sice dospěle vypadají, ale mají v sobě plno nejistot, obav, žijí v doměnkách a mylných přestavách, jak to má být...A mají děti a i tam si nevědí rady. K tomu je válcují nesmysly z internetu. Rodina se otřásá v základech, protože společnost má chaos už i v základních rolích.

Chyba rodičů to je i není. Tak jim nahraj a promluv si s maminkou, jindy zas s otcem. A nevyčítej! Vnímej každého reakci. A přemýšlej o tom. Možná je pochopíš. Možná budeš překvapená. ..

Myslím si, že je zbytečné to řešit, pokud nepřejde chování v rodině patologické hranice. Naprosto o ničem, prostě máš rodiče, kterým se nemůžeš svěřovat se vším, s čím bys chtěla (nebo si myslíš, že bys chtěla, možná by tě pak jejich názory na věc rozčilovaly a stěžovala by sis, že ti mluví do života). Ano, měla jsem nesvěřovací rodiče, ale jako jsem se já naučila své věci řešit sama a ne je rozpitvávat, tak oni mě neotravovali se svými problémy. Jistě nějaké měli, ale nesvěřovali se. Dodnes jsem jim za to vděčná.

Takže klid a popřemýšlej, zda se důvěra buduje jen řečmi nebo spíš činy. Jsou to dobří rodiče? Tak denně poděkuji Mocnostem (Bohu, přírodě, to je jedno), že žiješ normálně a spokojeně a nemusíš se denně rvát o přežití.

Vztahy jsou složité a někdy jsou nejsložitější právě uvnitř rodiny. Vždy to má nějaký důvod, v každém vztahu se něčemu učíme. Například máme nevšímavé rodiče, to proto, abychom se naučili samostatnosti, například. Když nejsou ideální vztahy v rodině, je to proto, abychom od problémů nemohli utéci a naučili se vztahové problémy řešit.