Nejste přihlášen/a.
Hezký večer,
čeká mě v následujících dnech nepříjemná operace a hlavně vím, že je u mně riziko komplikací s bolestivým průběhem. Nepřemýšlím nad tím, jak věci dopadnou, prostě si říkám, že stejně není jiná možnost, ale čím víc se to blíží, tak jsem uvnitř taková nejistá nebo jak to říct a dnes je mi extrémně smutno. Žiju sama a kvůli dlouhodobé práci na home office už se tak nějak vytratily vazby s okolím, navíc nemůžu ani chodit moc ven kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu, tak i ty přátelské vztahy vzaly víceméně zasvé. Tak bych ráda aspoň touto formou komunikovala s okolím, nechci litovat ani rozebírat nemoc a výhledy, ale spíš si přečíst něco hezkého. Nemáte někdo nějakou milou životní historku, vzpomínku, která vám pomáhá? Nebo vás rozesměje? Pohladí po duši? Třeba z dětství nebo tak... Budu moc ráda za cokoliv takového, když mi sem napíšete. A předem děkuji.
Mne kdysi pobavily při marodění všechny díly od James Herriot Zvěrolékař mezi nebem a zemí, Když se zvěrolékař ožení, Zvěrolékař a psí hystorky a další díly. At vám vše dobře dopadne. A napište nám, které knížky jste si nakonec vybrala a poté jak se vám daří po operaci. Držíme palečky.
Pokud si chcete přečíst něco úsměvného, doporučuji knihu Betty McDonaldové: co život dal /a vzal/. Je složená ze 3 částí: 1/ Kdokoli může dělat cokoli, 2/ Morová rána, 3. Dusím se ve vlastní štávě.
Kouzelné, a úsměvné vyprávění, kdy nescházel autorce vtip ani ve chvílích, kdy jí nebylo nejlíp. K tého knize sahám pokaždé, když potřebuji povzbudit, poveselit se, zapomenout... Jaga.
Jinak - vzpomínku z dětství mám. Tehdy se v neděli chodilo na procházky. Maminky děti nedělně nastrojily a celé rodiny šly do přírody. Neměla jsem to ráda. Byla jsem živé dítě. V nedělním oblečení, ke kterému patřily bílé punčocháče a sukýnky se nesmělo někam lézt, upadnout, zašpinit se. Ale šli jsme, nedalo se nic dělat. Rodiče se potkali cestou se známými, začal rozhovor. Já naštvaně opodál kopala do kamínků, už abychom šli dál a měla tu parádu ze sebe dole.
Konečně nastalo loučení, podávání rukou a zazněla věta: Přejeme vám hodně zdraví.
Pohrdavě jsem si odfrkla. Ti dospělí jsou ale divní, co divní, řekla bych, že až pitomí. Oni si přejí zdraví! Proč, proboha? Zdravý je přece každý, na co si přát zdraví? To já, kdybych si mohla něco přát, tak bych si teda přála KOLOBĚŽKU. A ne pitomé zdraví, které má přece každý. /hodnotila jsem to tehdy podle sebe/.
Od té doby uběhlo už 60 let. A já pochopila, že tehdy ti dospělí měli pravdu. Velikou pravdu. Už dávno netoužím po koloběžce, ale to zdraví, to bych tedy brala. Koloběžku si mlůže koupit každý, zdraví nikdo.
Tak Vám přeji, at to dobře dopadne. A k tomu hodně zdraví. Koloběžku nepotřebujete. Jaga.
A takové diskuze také nejsou k zahození, to vždy někdo někoho pořádně na.ere a hned má lepší náladu někdy až tak "dobrou" že zapomene i na ten svůj problém
Jsou lidé zlí a jsou lidé dobří ostatně tak to na světě chodí... tedy to video co jste uvedl v jiném tématu této poradny
Mimochodem "sklepáci" mně vždycky pobavili... "Dobrý den vy jste ta mladší hezčí nebo ta starší škaredší?" Já jsem ta starší škaredší. A kde je ta mladší hezčí? V koupelně holí si chloupky v podpaždí právě se řízla ...a tak dále
Jistě to bude někde na you Tubku nebo jinde?
Když mi je smutno, tak si pustím pěkné písničky - mám ráda country, ,je mi jedno,jestli rozumím textu nebo ne. A když mi bylo opravdu hodně úzko, celé noci jsem ze sluchátek poslouchala Pavarottiho , Hegerovou atd. Na knížky jsem se nemohla soustředit,navíc to, kde se normálně zasměji, mě vůbec nepobavilo. Nevím, jestli vás to pobaví, ale měli jsme psa,ten s námi kolikrát vůbec nemluvil. Jednou jsme mu museli nasadit náhubek a on se tak naštval, že sebou plácl na zem a dělal mrtvého. Když jsme ho postavili na nohy, ani se nepohnul, očima nehnul, nic. Tak jsme ho dostali do patra - jedna noha,druhá,třetí, čtvrtá až jsme ho dostali na kraj kuchyně. Povídám mu,co s ním je, vždyt před chvílí byl v pořádku. Tak jsem šla k ledničce a povídám,že nám tam zbylo kousek kuřátka, jestli by si nedal. Přeskákal kuchyň, snědl kuře a byl vyléčený. Takhle nás dostal několikrát. Byl to Pan pes, Teď mám fenku a je taky úžesná. Jak má člověk psa, tak to má kupu historek. Jinak přeji hlavně zdraví a co nejmíň bolesti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.