Pracovní telefonní hovory ve volnu a soukromí

jak kdy, poslední dobou (3-4 roky) už moc nevolá, byly doby kdy volal i ve 23, v 90% mi nečinilo problém tlf vzít.

Ano, pokud je to důležité, volá šéf kdykoli a já telefon zvedám, jsme takto dohodnuti, a nemám s tím problém.

Pokud to není důležité tak hovor odloží, je v tomto ohledu rozumný. Sám asi rozpoznáte, zda je hovor nutný (třeba pro rozumné fungování firmy nebo akutní vyřešení problému) anebo jestli volá jen proto aby Vám druhý den v práci nezapomněl něco podružného oznámit...

V předchozí práci jsem to tak měla, ale bylo to povahou zaměstnání, musela jsem být pořád na příjmu, odpočala jsem si jen v zahraničí. Šéfová nebo kolegyně mi v nové práci volají minimálně a řeším to stejně jako u soukromých hovorů, pokud mám čas, náladu a telefon po ruce, zvednu, pokud ne, zavolám třeba později nebo počkám na sms, která přijde pokud je to skutečně akutní. Snažím se nebýt otrokem mobilu

Ano, beru to kdykoli, proto mám služební mobil. Soukromý zvedám jen dle svého uvážení, ale služební prostě musím. Odměnu si za to vybírám sám. Na soukromém paušál 12,-Kč měsíčně, pouze kvůli přátelům a bankce, jinak vše řeším přes služební.

Možná je to v povaze člověka a v jeho přístupu k zodpovědnosti. Mně nedělalo žádný problém a ani šéfové vzít telefonní hovor třeba o víkendu. Měly jsme pěkný vztah a klidně jsme si zavolaly i na Štědrý den. - pt

Je to otázka přístupu k firmě, šéfovi. Také tě může vyměnit.

Řeším to jednoduše. Nemám pracovní telefon. Soukromý si zvedám, jak chci já.

pracovní dobu máte dánu v pracovní smlouvě a po jejím uplynutí už pracovat nemusíte. Je to dnes obvyklé vydírání zaměstnanců,kdy šéfové očekávají, že zaměstnanec bude pracovat tak, jak oni potřebují (z hlediska pracovní doby) a kladou an ně stejné nároky jako na sebe, akorát si neuvědomují, že vedení firmy bere běžně 5 až 10x větší plat než vy, a požadují abyste byli k dispozici. Vše by mělo být dáno pracovně právní smlouvou.

Já to beru tak, že když večer pracuje on, tak mohu i já. Ale stejně volaj spíš zákazníci a těm to samozřejmě vezmu.

Když jsem v kině nebo v posteli, mám telefom vypnutý...

Pracovala jsem v organizaci, kde mělo služební telefon jen několik zaměstnanců. Vedení se hodně rozmýšlelo, komu dalšímu ho přidělí a za koho tedy bude platit.

Kompenzací za občasné vyrušení v době volna měly být nějaké volné minuty, nebo procenta, už si napamatuji. Rozhodně jsem ten telefon vždy nezvedávala okamžitě, zaměstnavatel chápal, že telefon nenosím do koupelny, na cestě k popelnici a podobně.

My, co jsme telefon měli, jsme ale měli práci, u které se předpokládalo, že se pracovními otázkami často budeme zabývat i v době volna, ostatně tak jako tak jsme si tu práci nosívali v hlavě domů. Až nás z toho ta hlava bolela, takže občasný telefon navíc už moc neznamenal.

Dobrý den,

doporučuji striktně oddělit pracovní a soukromý život, jinak se to na Vás může za čas projevit, že nebudete vědět, kdy jste v práci a kdy doma. Takové riziko platí hlavně pro podnikatele, nicméně může se stát, že svůj životní styl "24 hodin" myšlenkami v práci přenesou na zaměstnance a "nakazí" je tím a to právě tak, že jím volají v mimopracovní době.

Pokud Vám to pracovní pozice dovoluje, udělejte všechno proto, abyste telefon brát nemusel, pokud nechcete. Pokud je ale volání ze strany nadřízeného v rozsahu, který dokážete tolerovat, pak telefony berte. Jakmile by však jejich počet a časová nevhodnost překročili meze tolerance, měl byste si o tom s nadřízeným citlivě promluvit.

David

Po doplnění: V tomto případě bych hovory nebrala.

Kdyby se šéf podivoval, proč neberete telefony, klidně bych řekla, že mám ve svém volnu ráda klid, že proto nemívám telefon u sebe.

Olafe, ale to jsi měl říct hned.

Osobně zastávám názor, že služební telefon je od toho, aby byl dotyčný dosažitelný i mimo pracovní dobu - jakási kompenzace za to je, že si vyřizuje soukromé hovory a neplatí je (u lepších firem).

Ale pokud je telefon soukromý, je každého soukromá věc, jestli ho zvedne nebo ne a šéfovi, generálovi nebo pánu bohu je po tom houbeles. Prostě je to moje. Jestli mi chceš volat, tak sáhni do šrajtofle a kup mi služební telefon a plat mi paušál. Já osobně ani soukromé číslo v práci nedávám. To je moje soukromí a to si nedám vzít. Mají ho jen přátelé, banka nebo instituce, ale nikdy ne zaměstnavatel.

To je přesně ten rozdíl, někdo rozlišuje mezi prací a soukromím, někdo ne, ale já jsem rád, když mě někdo zavolá, znamená to další objednávku a můj profit. To se rozliší pracovníci, kteří mají o Firmu zájem od těch, kteří se jen vezou.