Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, máte zkušenosti s tím, že byl váš přítel či manžel u porodu? Mám mít zachvíli termín a s přítelem jsme se domluvili, že u toho bude, bude to naše první.
Hodně ženských mi totiž říkalo, že tam chlap nepatří a že se mu prý zhnusím a to taky úplně nechci, ale zase si říkám, že je to pro nás poprvé a zrodíme nový život a chci to s ním prožít společně.
Máte s tím nějaká z vás zkušenost?
Doporučuju. Pokud je tedy přítel použitelný. Chlap u porodu funguje jako společník, morální podpora, spojka, vyjednávač, ochranka a tiskový mluvčí v jednom. Ne, že by to ženská bez chlapa nedala, ale...
Tip pro tatínka: Zvědavý tatínek stává u nohou. Tatínek, co má být něco platný, stává u hlavy . I odtamtud je slušný výhled.
Za nás tohle nebylo /začátkem 70.let/. Byly jsme mladé, odvážné a asi bychom nechápaly, proč na tuhle ženskou drsnou záležitost brát chlapa. Manžel byl lékař a ani ten u porodů svých dětí nebyl.
Svět se změnil a všechna má vnoučata už tátu u porodu měla. Ale jestli bych já teď rodila, tak si tam otce opět nepřeju.
Já jsem byl u dvou porodů a jsem za to rád. Je pravdou, že mi asi nedělá problém nařezat plátky na řízky nebo naporcovat kapra a někteří muži prostě u kapky krve omdlévají - je to tedy spíše na tom muži.
Nějaká krev k životu patří a není nutné sledova průlez hlavičky ani stříhat pupeční šňůru - naopak manželka byla velmi ráda, že jsem byl s ní. Hlavně u druhého porodu, který byl velmi nepěkný...
Zeptejte se svého muže a domluvte se - netlačte jej do něčeho, co by nechtěl. Není nic blbějšího než místo rození dítěte zvedat stokilového chlapa, co si namlátil o vaše porodní lůžko. Na druhou stranu - každému otci bych to doporučil. Vážil by si jistě své manželky i svých dětí víc, než když se dítě jen tak přiveze ...
Neměla jsem šanci, ale kdybych dnes šla rodit, nechala bych sice rozhodnutí na manželovi, ale potěšilo by mě, kdyby u porodu byl. Je to podpora, lépe s ním uteče čas bolestí, podrží vás za ruku, promluví a pak uvidíte tu radost hned v první minutě. Nemyslím, že bych se tím zhnusila manželovi, porod není nic nechutného. A také aby věděl, že to nebyla zas taková sranda a že si má té námahy vážit a chovat se ohleduplně i doma.
Rodila jsem v letech 1977 a 1979. Přítomnost manžela možná tou dobou nebyla a jsem za to ráda. Stejně, jako chlap musel sám zvládnout tehdy 2 roky vojny, my ženy jsme samy zvládly ten porod. I kdyby to možné bylo, nechtěla bych ho tam. Nebyl to asi hezký pohled. Krev, pot, sténání. První porod - dcera 4,30 kg, ven to samo nějak nešlo, ale muselo. Sestry se po mně válely jako po kanapi, až jsem si myslela, že ze mě vytlačí tenkou vyválenou placičku. Druhé dítě 4,05 kg, ale cesta už byla prometená a šlo to daleko snáz.
Se mnou rodící paní se asi špatně před porodem vyprázdnila, nebo jí daly slabý klystýr. Když pak zatlačila, šlo to i zadními vrátky. Sestry řvaly na celý sál: podívejte se, POSRALA nám tady všechny baňky! Muselo to být ponižující, ta rodička to schválně neudělala. A tak jsem se strašně bála, aby se mi nestalo totéž. Byly tak nažhavené, že bych asi dostala do rukou hadr a kbelík.
Proto za mě ne. Vadilo mi ale to, že když už to měly ženy za sebou, chlapy do porodnice nepustili. Tísnili se v hloučcích dole v parku, /někteří vrávorali, či museli být podpíráni kamarády/ koukali žádostivě do oken do 2. patra a my ženy na ně dolů pokřikovaly, jaké má oči, vlásky, jaké je...V mém případě to bylo v prosinci a podruhé v listopadu /nevybrali jsme si moc dobře/ a tak nám navíc byla hrozná zima. Dětičky jsme ukázat dolů nemohly, ty nám sestry přivážely jen na kojení. A zase hned frrrr pryč.
Když rodila dcera, už to bylo veselejší, Manžela u porodu neměla, ale hned poté, druhý den, když jsme všichni přijeli, mohli jsme se setkat v pěkné místnosti, kam dcera miminko přivezla v takové maličké průhledné postýlce. To bylo milé.
A tak vzpomínám, zvládala jsem to sama a myslím, že to bylo dobře. Není důležité, zda je tatík u porodu či ne, v řadě případů v dnešní době bude u dalšího porodu stejně tatík jiný. Důležité je, jak potom rodiče společně to potěšení vychovali. Myslím, že nám se to podařilo. Přeji všem totéž. Jaga.
Ty ponižující kecy, to je jeden z důvodů, proč jsem rád, že jsem byl u obou porodů. Ve vedlejší kóji rodila maminka, její parner s ní byl po celou dobu porodu, počkal. až dítě odnesou na novorozenecké a pak vyrazil do práce (po 14 hodinách kdy nespal). Jaký vedl porodník monolog u šití totálně vyčerpané maminky, jsem zíral: "Teda, mamino, to sem vám ji pěkně zašil, to až uvidí manžel, ten bude nadšenej a bude mě chválit...". Bejt to za přítomnosti jejího partnera, bylo by to šití evidentně dvojí.
Dnes je už všechno jiné, omoderněné. Ale stejně se říká, že většina tatínků co k porodu jdou by tam radši nebyli. Jdou tam jenom proto, že to prostě zrovna letí, že to chce partnerka, ale kdyby to bylo jen na nich, tak by byli rádi kdyby. tam nemuseli a miminko zahlédli "až hotové". Mají z toho všeho šok, ale jsou přece chlapi, tak to nesmějí na sobě dávat znát. Proberou to všechno s kamarádem až u piva.
No nikdo neví, jak porod na vašeho přítele bude působit. Některé páry se rozcházejí po narození dítěte. Porod může váš vztah utužit, ale může mu i ublížit. Zkušenosti jiných jsou nepřenositelné, dle mého, protože každý otec to zvládá jinak.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.