Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Ztratil jsem se na cestě životem?

Od: jan9991 odpovědí: 8 změna:
Jsem kluk (21). Poslední roky sám já cítím, že jsem nějaký divný, každou chvíli smutný, ze všeho nervozní, osamělý - v podstatě jsem naprosto omezil styk s přáteli, což mi hodně chybí, ale na druhou stranu z toho mám obavy, strach. Uvědomil jsem si, proč jsem koncem základky a celý gympl nezapadával do kolektivu - jsem na kluky. Nedávno se mi to dařilo nějak potlačovat a měl jsem z toho dobrý pocit. Pak ale stačilo, když jsem jel do Prahy do centra a na ulici potkával a z okna tramvaje viděl ty některé krásné muže, ještě k tomu v kratasech. Nemohu se nikdy udržet, otáčím se za nimi, vzrušují mě...toužím po nich. Vím jistě, že tohle se mi u holky nikdy nestane. Nemám nikoho, s kým bych si o tom mohl popovídat, a tak píšu sem. Rodiče jsou homofobní, nedokázaly se dívat ani na film Bohemian Rhapsody, když si tam F. Mercury dával pusu s nějakým mužem, a tak mám pocit, že dřív než se postavím na vlastní nohy, to rodiče vědět nesmí. Studuji prvním rokem VŠ a mám pocit, že jsem mimo. Někdy bych se už chtěl uvolnit, nebýt tak sevřený a všem to přiznat. Někdy mě napadá, že to napíšu na ,,zeď Facebook, vytvořím příběh na Instagram, kde jasně dám najevo svoji orientaci - sice by to bylo trapné, ale mně by to asi trošku ulevilo, navíc vím, že někteří známí (kamarádi) si to stejně o mně už myslí.
Myslíte, že mám v této situaci dále ,,přežívat, nebo něco udělat, abych se cítil lépe?

 

 

8 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 


2x

Jistě tady budu peskovaná za to, že nostalgicky vzpomínám na socialismus. Není to pravda. Co ale pravda je, že my jsme jako mladí byli štastní a bezstarostní a nepotřebovali jsme k tomu chytré mobily a ostatní vymoženosti.

Svůj život máš ve svých rukou a vůbec nezáleží na orientaci. Znám spoustu mužů, kteří jsou na tom stejně a velice si jich vážím.

Já bych v této době mladá být nechtěla.

 

liska5

2x

Přečti si zde na poradně v rubrice Zajímavé otázky reakce na Můj syn je gay..

Co vím, tak ve velkých městech mívají tihle kluci nějaký svůj podnik, někde kluby nebo aspoň svůj bar. V západních zemích určitě. Taky seznamky mají odnož pro stejnopohlavní klienty. Tak zapátrej a hned máš náplň dne. Já bych to ale nikde nevyvěšovala, nevyhlašovala. Proč? Co tím získáš? Taková třetina lidí to nedokáže zpracovat, spíš si tím uškodíš.

 


2x

Prosím tě, v tom hledání cesty životem se nezapomeň rozhlížet a pochop, že i překážky se mohou stát příležitostí a cílem. A také, prosím tě, nesmíš přehlédnout zdravý rozum, až ho potkáš. Možná po troškách, po kousíčcích, ale seber je úplně všechny! A bacha! Přes slzy sebelítostí a ukřivděností moc toho nejspíše nevidíš. A navíc:

liska5

Babko, kam na ty citáty chodíš? Tenhle je bezvadnej!

 


0x
F. Mercury mne svým chováním taky zlobil. Nevadí mi jeho orientace. Ale snaha, když už se mi líbí muži, pokud jsem sám muž, tak se "hledám" a projevuji se tím, že vystřídám co nejvíce mužů. On pak takhle hledající člověk nebývá štastný. Protože před vlastním štěstím tak nějak úplně utíká. Navíc je šance, že narazí i na ty neseriózní partnery. Rodiče se pak nemusejí tolik bát té orientace, ale těch podivných partnerů. Zatímco na jednoho bezva kamaráda, by si třeba časem zvykli. Ale ani pusou s partnerem bych je nezlobila, já jsem si takové projevy potřebovala skrýt jen pro sebe a partnera na doma. At mne nikdo nesleduje.
Svěřila bych se rodičům až v době, kdy budu mít partnera, který mne neodmítne (a psychicky podrží), pokud právě rodiče budou odmítaví (snad spíše dočasně, než si zvyknou).
Nezdá se mi ale dobrý přístup: Nezapadal jsem do kolektivu, protože se mi líbí kluci. Důvod musel být jiný. Tenhle není pravdivý. Já miluji lidi a lidi se mi líbí. Nesouvisí to s mojí sexuální orientací a rozhodně právě tohle podle mne nemá vliv na to, že by mne kolektiv odmítal. Spíše jestli se nestraníte kolektivu z nějakého strachu, že by Vás stejně odmítali, důvod by si našli.
Přestože je dnes pro někoho běžné nutit druhým své intimní informace, nikomu nic do mých intimit není. Proč riskovat třeba i nějaké odsouzení druhými, když o mé sexualitě nemá vědět, kromě jednoho blízkého člověka, nikdo jiný. Mám pocit, že vzájemné sympatie člověk nějak pozná, aniž by o sexualitě mluvil úplně s každým.
liska5

Kami, za tu druhou půli .

Měla jsem ve tříde na SŠ kluka, o kterém jsem se dozvěděla, že je gay až někdy 10 let po maturitě na srazu, kam přijel i se svým irským přítelem. Vždycky byl takovým bavičem třídy, milej, fajn kluk. Myslím, že by u mne klesl a třídu zaskočil, kdyby o své orientaci vydal nějaké prohlášení a ještě připomněl, že proto ho kolektiv nebral...

 

pb®

0x
Tak proč si kluka nenajdete? A vy jako potřebujete vytrubovat do světa a rodičům, co a s kým vyvádíte v posteli?

 


0x

Nemusíš to nikomu říkat - teď, tím se Ti asi neuleví. Najdi si někoho, jinak se v tom smutku utopíš. Hlavně si dej pozor, abys hledat ve správné skupině. Kdyby ses zamiloval do někoho, kdo není na kluky, tak to bude ještě horší.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]