Proč žen piští když se leknou

Když se leknou asi ne, to spíš ze strachu a ošklivosti. Možná tak chtějí zahnat nebezpečí, jako pavouky, potkana v bytě, hada, někoho ohavného...Prostě hrůzou, když se cítí ohrožené, že tak vlastně volají o pomoc, nebo podvědomě chtějí tu potvoru poděsit aspoň hlasem. A ne všechny. Taky záleží na situaci. Nepamatuji se, že bych kdy ječela.

Jsem žena a když se leknu, tak zařvu.

Je to různé a genderově vyvážené, bych řekl. Někdo ztuhne, někdo zařve a někdo rychle (někdy zbrkle) řeší. Tu poslední variantu mám asi já - říkám tomu "když se leknu, tak se vzteknu". Když na mne někdo vybafne, hrozí nebezpečí, že mu zlomím čelist a pak se zeptám, co se děje. Ale zatím mi to spíš párkrát zachránilo život.

Muž nevydá zvuk když se lekne? Omyl. Měl byste slyšet chlapa jako hora, když šel ráno v 5 hodin ulicí do práce, (tma jako v ...) a skočila mu ze stromu na rameno kočka. Jeho výkřik byl tak hlasitý, že vzbudil půl ulice kudy procházel. Z vyprávění vzpomínám, že si mysleli, že se stala vražda. Je to desitky let nazpět, ale vždy si na to při podobné příležitosti vzpomenu.

Když se leknu, tak teda nepištím, ani neječím, ale vylítne ze mne spíš nějaká věta směrem k tomu, kdo mne vyděsil. Třeba jako "ty vole, fuj..." a pak se zasmějeme. Myší, ani jiných pozemských zvířecích tvorů se nelekám. Asi jste to viděl v nějakých filmech a podle toho se nedá soudit.

Třeba je to fakt dáno evolučně, když ještě ženy udržovaly oheň a sbíraly plody v okolí bydliště a muži se vydávali na lov. Kdyby takový lovec při číhání na kořist zbytečně řval, nejspíš by kořit vyplašil, chytil prd a umřel hlady. Když žena někde mezi keři zapištěla, ostatní ženy věděly, že se něco děje a mohly se ukrýt nebo jít zachraňovat.

Ovšem, ne každá žena hned ječí a ne každý muž je neohrožený ochranitel. Nechtějte vidět manžela, jak vyvání, když potká v přírodě hada a jaké tanečky předvádí, vlétne-li nám do domu sršeň. No a já, tuhle si ve tmě zalévám zahradu a něco se hýbe u kýble. Tak si říkám že by potkan, nebo snad ježeček? A ona to byla krásná ropucha. Nelekla jsem se ani trochu.

Tohle zařvání, zaječení se dá nejspíše přidat do scén ve filmech, kdy uvedená dáma sezná, že kouká na zavražděné tělo člověka. Skoro mi to připadne jako takové filmařské klišé. Že se to tam hodí, že to někdo dříve použil a tak musí řvát každá nálezkyně mrtvoly. V cizích nebo našich filmech. Všechno jedno.