Nejste přihlášen/a.
Zdravím Vás všechny. Jako velký nadšenec do historie mě zajímá, zda je tu někdo, kdo byl v ČSLA, at už jako voják z povolání či jen vojín základní služby a mohl by se vyjádřit k tomu, jaké to tam bylo a zda to bylo náročnější než mají mladí hoši a ženy dnes, co se týká výcviku? Jen pro zajímavost. Kdo se rád podělí o své zážitky, potažmo veselé/ smutné příhody? Na Youtube je hodně zajímavých dobových videí ale osobní zkušenost je nejvíce hodnotná. Děkuji všem
KDyž jsem v roce 1980 narukoval a prodělal základní výcvik (přijímač )+ poté ještě další výcvik-např kladení minových polí i s ostrými Pt-Mi-Ba-III, či ještě s kovovými (cvičné)mimo vrtulníku komlet pokládku (z vozidel,ručně...),vycvik trhavin a ničení jak s cvičnou tak i s ostrou municí.Výcvik na vodě-stavba PMS,přívozové soulodí,celý most, nebo taky výrobu prvků ve vojenském dřevozávodě a následně stavbu nízkovodního mostu.Když jsemv letech 1994-95nebo6?fungoval na výcvikové jednotce a udělal nováčkům v přijímači výcvik co jsme měli jako budoucí VZP ,tak snad sedím dodnes v kriminálu.
Jinak u jistého "lázeňského" ženijního praporubyla vojna asi napůl-z poloviny mazácká, z půlky lampasácká.Zvěrstva jako odběry krve,šůrování kartáčkem na zuby a vytírání tkaničkou z boty nebylo,úklid co museli udělat prováděli standartně.Nejen mladí když byli v kuchyni ve směně tak dostali max povel bufet-přičemž stačilo jen chleba a sádlo či sahara. Když se nějaký opozdil z KVOP (vlak přijížděl až ráno) tak vždy bylo sděleno-počkejte do rána,přijede ranním -toto se vůbec neřešilo..Za dobu co jsem byl u útvaru (82 do zániku-redislokace) nepamatuji že by někdo nadsluhoval. normální šli do "C" ráno , nadsluhovači až na podvečerní vlak, na šestou večerní.Nejhůře na tom byli asi moji rajčáci a "tankisti-mostáci" kolegy. Moji museli s každým TP svazku na cvičení,poslední 4 co jsem průběžně měl ale i přes toto bylo doma (kvop ) min 1x za měsíc ,3 z nich měli třídnosti 1-řidič OT a 2 ženista.
Jinak platí jak to napsal p.Milan.C.K tomu není co dodat!
Tento pán o tom dokonce napsal knihu. Tu jste četl?
databazeknih.cz/...
Já prošel vojnou v Žamberku až po revoluci. Ale co táta vyprávěl, byly to opravdu dva roky v haj*lu.
No o vojně by se dala napst celá knížka .
Mě naštěstí rodina instruovala, že je ideální jít na vojnu, jako určitá specializace, než jako ,,kanonenfutter´´ k bigošům. Jelikož mě vždy bavila technika a auta, hlásil jsem se k řidičům, udělal jsem předvojenské C, dokonce tehdy byl odborné soutěže branců, kde jsem celkem uspěl (ono jízda zručnosti s vétřieskou, která nemá žádné posilovače je hodně o síle v rukou, výměna tupláku na čas, střelba z malorážky) narukoval jsem do Tábora ke spojařům, vyfasoval jsem ZiL 131 se stanicí RDM. Co se týče výcviku - no čekal jsem to mnohem horší, běžná pořadovka, nic extra náročného pro normálního kluka, střelba mě bavila, střílel jsem už před vojnou ve Svazarmu, takže jsem dobře znal Sa58 a nebyl problém nastřílet (většinu opuštáků jsem si vystřílel ) Pak jsem byl na KŘK v Lešanech - dnes je tam muzeum techniky. No to byl proti Táboru hodně sešup, jak po stránce stravy, ubytování i úrovně lampasáků, ale přežít se těch pár týdnů dalo. Ale proč to nepřiznat - blbnout se ZiLem po tankodromu mě vysloveně bavilo, proti PV3S to bylo úplně jiný svezení v terénu . No a pak na útvaru jsem se namotal ještě do promítání - strávil jsem další měsíc na Hradčanech na kurzu promítačů (to byl totální veget ) No a pak návrat k útvaru do Tábora, tam jsem si dodělával kdejaký kurz na jeřáb, vyproštovák, bagry, hasičskou techniku. To mělo dva významy - sice u nás nebyla šikana, ale přesto bažanti byli vytěžování jak to šlo - čemuž jsem se tímto způsobem vyhýbal, jednak jsem pak osciloval mezi autoparkem, kinem, sklady, truhlárnou - prostě řečeno, byl jsem tak nějak dost nezastižitelný . Takže ano, byly to dva roky mimo normální život, ale na druhou stranu se člověk musel osamostatnit, určitě to byl určitý přelom mezi životem studenta a dospělým světem. Krom toho jsem se spoustu věcí naučil, zažil a řídil jsem kde co, co jezdí, zážitků fakt kvanta. Neříkám, že bych z toho byl štěstím bez sebe a nejraději to podepsal (jak nás stále uháněli) ale dělal jsem vše pro to, aby to nebyly úplně ztracené roky. A perlička - založili jsme si tam kroužek výpočetní techniky, kdy někde sehnali ,8bit Atari 800, k tomu černobílou televizi, kluci upravili cívkový magnetofon na záznam programů - což bylo mé první setkání se světem počítačů - taky dobré na zabití času, ale i něco kolem programování se člověk přiučil.
Přechod u PV3S na Zil 131, to bylo pošušníní. Z nafta na benzin, tichý provoz, vynikající topení, posilovač řízení, dofukování kol za jízdy a další vymoženosti. Nové Zily se museli vozit na předělávku závěsů, páč to mělo ruský hák.
To bylo dobré zlepšení.
To je pravda - na tom KŘK v Lešanech jsme jezdili s valníky ZiL, ty měly přesně onen hák, jízdy a zkoušky na přívěsy jsme dělali s houfnicí, která byla připojená takovým velkým okem přávě do toho háku ale jezdilo se s tím fajn, ten kanon měl dlouhou lafetu, takže i couvání pohoda. Jenže u útvaru jsem pak dostal skříňovýho ZiLa, který měl na střeše nástavby stožáry, to už bylo daleko více náchylné na převrácení. A ještě se za tím tahal vozejček s centrálami, který měl kráký oje a byl užší, takže už to člověk musel mít v ruce, aby s tím couvnul do garáže.
Ale je fakt, že na manévrech v Boleticích jsem ZiLa velebil do nebe - v kabině šoféra lavice, na tu se dalo krásně natáhnout, mělo to bufíka, startovalo to na drc i v šumavských mrazech, kdy véeskáři vstávali co půlhodinu, aby ohřáli motor, charóšaja mašína šla jak hodinky - a co si budeme povídal osmiválec do V to bylo něco
Dnes mají kulové a ne výcvik.
PS co je-byla ta nejdůležitějčí vojenská stavba v Jižních Čechách? nebyl to náhodou Tábor-velení ZVO?
@diesel Jestli to opravdu byla nejdůležitější vojenská stavba v jižních Čechám, to opravdu netuším. Ale pořád nám to tvrdili. V Budějicích za letištěm. Dnes již jen rujny, byl jsem tam asi před pěti lety se podívat a břízy již vyšší než budovy, některé rostou z budovy oknem ven. mapy.cz/...
Narukoval jsem v r.1970 do kasáren v Praze, vedle hotelu Internacionál. Dnes už je možné o tom psát. Byl to útvar, který se zabýval výhradně strážní službou. Hlídali jsme generální štáb a MNO. Pro mě byl zajímavý a nečekaný zážitek, když jsem nakoukl do kanceláře náčelníka gen. štábu, kde byl krásný historický nábytek a uprostřed stála socha Jana Žižky na koni. Překvapila mě hlavně velikost té sochy.
Jaké to bylo? Určitě potřebné. Půl roku o hladu, tři měsíce zadržovaná pošta, rok nevyspání, žádná vycházka, jen povinná dovolená (po 300 dnech). To člověka tak trochu zakalí, že ..
Veselá příhoda z natáčení - o Vánocích mne poslali z našeho Tábora (18. tankový) do Boletic. Vlakem. Bez mapy (ztráta mapy byla mimořádka). Tak jsem v Budějicích na nádraží omrknul nástěnnou turistickou mapu. Jenže tam (pro zmatení nepřítele) trochu nepřesně zakreslili Kájov a okolí. A tak jsem v deset hodin večer vyrazil z kájovského nádraží do Boletic, kde jsem v životě nebyl. Patnáct pod nulou, mlha jak mlíko. Nějak jsem se vymotal z obce a na prvním kopečku jsem se dostal nad mlhu a podle Měsíce určil směr. To se mi cca povedlo. Po chvíli pochodu se začaly ozývat vzdálené rány a uviděl malá letící barevná světýlka, která náhle měnila směr většinou různě šikmo vzhůru. Na turistické mapě jaksi nebyla tanková střelnice. Naštěstí se střílely jen "vložky" ne "kila". Tak jsem útvar se štěstím našel a přežil.
Zajímavostí byla tenkrát běžící akce Kladivo - testy modernizované T55A proti T72. Ani se neptejte, jak dopadly.
A mimochodem, budoucí pofilcákový náčelník GŠ nám dělal zbrojíře jako nadporučík ..
1977-1978, přijímač v Trenčíně, potom Písek.
Chtěl jsem k PS. Ne abych střílel po lidech, ale kvůli lesům, přírodě a častému vypadnutí z kasaren. Alespoň jsem tak o tom tehdy smýšlel.
Usoudili, že bych mohl zdrhnout a protože jsem uměl morseovku, tak mě dali k radistům.
V Trenčíně jsme jako radisté měli samostatný blok, který jakž tak ušel, naproti u bigošů to bylo horší než Chánov. Totálně zdevastované, polovina cikáni z východního Slovenska, ze záchodů se chtělo permanentně zvracet.
Každý den nás v rámci rozcvičky honily na nenáviděný kopec k Trenčínskému hradu, takže poměrně rychle člověk získal fyzičku.
Ze samopalu jsem za celé 2 roky v rámci výcviku vystřelil celkem 3 náboje!
Jinak život radisty byl docela klidný a výhodný.
Seděli jsme v teple, když jsme měli službu, poslouchali jsme nepřetržitý tok vysílání nesmyslných znaků v morzeovce a hlídali si Q kódy. Většina byla pouze kvůli naší ostražitosti, na které stačilo zareagovat, občas přišla ostražitost důstojníkům ve službě, kdy museli většinou pouze zavolat na štáb a výjmečně přišel rozkaz k cvičení. Kvůli tomu si nás důstojíci předcházeli a i nechávali na pokoji a nebuzerovali, jelikož většinou neměli ani tušení, co mají v takových případech dělat a chodili s prosíkem.
V kuchyni si nás předcházeli také, protože pro obyčejné vojáky jsme byli jediné možné spojení se světem, samozřejmě načerno, takže chleba jsem dostávali čerstvý a ne až třídenní.
Když přišlo cvičení, přesunuli jsme se do kačeny (Tatra 805) a obvykle jsme dostali rozkaz dojet na nějaké vyvýšené zašité místo, postavit antény, poslouchat a čekat. Takže opět zašívárna. Kačena měla i kamínka, takže i v zimě sme byli v pohodě. Kolikrát se k nám důstojníci sáčkovali trochu se ohřát. Ale oficiálně jsme do radistické kačeny směli pouze my, takže museli opět s prosíkem.
Základní vojenskou službu jsem ukončil jako velitel radistického vozu.
Aby se plně potvrdila neoblomná vojenská logika, byl jsem po vojně v rámci několika povinných 14 denních cvičení přeřazen a přeškolen na chemika, aniž vím proč a aniž dodnes o chemii cokoliv tuším. Během každého cvičení jsem pak byl bůhvíproč povýšen.
V 60 letech jsem byl vyřazen z evidence jako člen praporu radiační, chemické a biologické obrany.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.