Nutkavé myšlenky, co nedají pokoj

Zdravím Vás všechny. Rád bych se podělil o něco, co mě delší dobu souží a nenechává mě klidným.

Již jsem to sem psal, že jsem v minulosti dostal 3x výpověď z práce, z toho jednou z brigády, protože jsem nestíhal časově ve skladu udělat vše, co je nutné. Není to tím, že bych byl hloupý nebo nechápavý ale tím, že někdy nemohu pod tlakem pracovat a jindy zase mě tlak umí krásně popohnat k výsledkům, jenže já si tohle nevyberu, kdy mě popožene a kdy ne. Žiji s matkou, byt je mi skoro třicet a v minulosti jsem bydlel i jinde ale o tom třeba příště. Moc nad hodně věcma přemýšlím a tím si škodím, protože neustálé rozebírání a analyzování zabere hodně času a mnohdy i sebere odhodlání něco udělat ale ne vždy, i v tomhle si umím poručit. Co neudělám hned, to se mám v podvědomí a ovlivňuje mě do té doby, dokud např. neřeknu to, co musím říci nebo se z toho nějak nevypíši, abych měl klid a jistotu, že mě někdo vyslechl. To mi mimochodem pomáhá, protože mě stačí říci cokoliv, co mám na srdci a mám pokoj a jsem opět vyrovnaný.

Mám své plány, co chci dělat a bojuji sám se sebou a s předsudky, protože podle mnohých jsem "jiný" ale zvládám toho dost a jen potřebuji motivaci mnohdy. Stalo se Vám někdy to samé, že jste měli nutkavé myšlenky něco dělat, např. se přihlásit někam, na nějaké pracovní místo i když jste se toho trochu báli, že je to víc, než jste kdy dělali a že to je výstup z "komfortní" zóny ale na druhou stranu jste to moc chtěli a byla v tom ona tzv. "ambivalentnost"? Jak jste se s tím vypořádali? Podotýkám, že nemám obavu jít pracovat ale mluvím o místu, na které je třeba nutná fyzická a psychická příprava, pravidelné cvičení a mentální odolnost vůči stresu a schopnost pracovat pod tlakem.