Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
včera jsem začala, tak jak každý rok z jara, třídit u syna oblečení stylem z čeho vyrostl a je to oblečení slušné , tak zabalit a odnesu daruji do SOSky a oblečení, které je hodné obnošené,nehodí se dát zdarma dál a je to třeba vhodný materiál na úklid , tak si ponechávám na hadry-prachovky a podobně.
Opět vše tak trochu v tajnosti, páč syn je hodně naštvaný, když vidí, že třeba jeho starým trikem z bavlny utírám prach, nebo jinak používám k uklízení-to by skoro ,řeknu to s trochou i nadsázky omdlel))nebo,kdyby viděl , že to balím do SOSky, vše chce schovávat, pečlivě zabalit a dát na půdu...Není to nějaká obcese? Ted´ už je mu skoro 12let.
Starší syn, tomu je to jedno, ale tady ten mladší syn doslova trpí a nervuje už od cca 5let, kdy prvně zaregistroval, že manžel jeho balvněným pyžámkem, z kterého vyrostl, něco utíral na autě, tak tenkrát fest brečel. Nikdo ho k takovému chování nevedl a on tvrdí, že to chce schovat až bude mít rodinu))pro svoje děti. Některé věci na té půde fakticky má, páč jsem to slíbila))
Je to normální?Jak to máte u Vás?
Je docela normální si některé pěkné věci nebo neošlapané boty schovat. Ale shrmažďování oblečení a odmítání jeho vyhození či jiné upotřebení už může být tak trochu obsese, jak jste uvedla. Jak to má syn s jinými předměty - obuv, běžné předměty denní potřeby apod.? Také se s nimi nerad loučí a chce si je schovat, nebo v pohodě? Jestli v pohodě a jedná se jen o oblečení, rozumně mu domluvte, že staré věci se prostě dávají potřebným nebo se vyhazují. Je mu 12, než bude mít rodinu, to uběhne kupa času (a možná je to jen výmluva). Vysvětlete mu, že i staré oblečení v krabici časem podléhá nevratnému procesu rozpadu. A právě protože je mu oněch 12, rozhodné slovo byste měla mít Vy a manžel, ne 12leté dítě.
doplněno 16.04.13 13:52:"to co jednou je tak, bude tak a nebude se nic měnit". Jak říkám, Vy jste rodič, vy rozhodujete. Můžete se zkusit domluvit, že něco necháte, něco vyhodíte. Hromadění starých věcí bych nijak zvlášt netrpěla, protože jednak se z toho časem může vyvinout dobrá mánie (která končí zabordelením celého bytu tak, že nejdou otevřít dveře, a jednak si potom syn prostě poručí, že to bude tak, a Vy skočíte (nic ve zlém). A upřímně, se sedmnáctiletým klackem pak moc nezmůžete.
doplněno 16.04.13 13:53:I pokud má rád svoje známé koleje a nerad věci mění, je potřeba mu opravdu vysvětlit, že všechno staré oblečení a boty si nechat nemůže. Neříkám, že nemám na dně skříně pár starých trik z táborových dob:D, ale nic se nemá přehánět.
doplněno 16.04.13 17:01:Jojo, krásné staré kousky po sobě nebo po rodičích má doma určitě každý z nás Máma má ve skříni šaty své mámy - z tanečních Nádherné. Ale jak píše Jaga - syslit všechno, každý kousek, to fakt nemá smysl.
Nechala jsem mu pár nejlepších a nejoblíbenějších kousků na půdě, vedle jeho oblíbených hraček a knížek. Zrovna nedávnou u nás byla neteřinka, malá holčina a hrála si s něčím co už on je nato velký a on pak přišel nenápadně za mnou a pošeptal mi -že prej at´ u toho nejí bonbóny, že mu to upatlá))
"ifkali" tuto nemoc mám u manžela a je to letitý boj donutit ho něco vyhodit, nejdřív to jde do nádastavce skříně a pak ho za další rok-dva přesvědčím aby to dal do pytle a zavezl na chalupu na sýpku kde to nepřekáží, za pár let si pak dovolím nastříhat to na hadry a dát mu to do garáže, sice vzpomíná ale už ¨to snáší celkem klidně. Stejná je i dcera, co se odstěhovala zůstala tu skříň oblečení které už nikdy nosit nebude ale vždycky když útočím aby to vyházela řekne, víš co to stálo a je to ještě docela hezké. Jednou jsem v TV slyšela radu-co nenosíte rok už další nebudete nosit a tak se chovám dle toho a nemám problém nacpat do pytle nový kabát ve kterém jsem byla 2x ale další 2 roky jen zabíral místo na věšáku ve skříni. No a kdyby vás zajímalo co máme na půdě pro příští generace (co kdyby prý byla válka a podobná katastrofa) tak se přijděte podívat a hned budete klidnější. Pravda, co se tam naučila vylézat tříletá vnučka máme v dupačkách a čepičkách občas i kočky.
Já jsem nějraději hrabala u tatínka v pracovních šuplíkách, ten šílel. A u babičky jako děcko taky, a na půde tam byl hotový poklad))staré oblečení jsem si s kámopškou zkoušela a podobně))jinak samozřejmě, že na návštevě u cizích bych si to já tenkrát jako děcko nikdy nedovolila, to jsem seděla jako pěna a když se mě někdo zeptal jestli nemá na něco chut´ , nebo žízen na návštěve, tak jsem se nejdřív podívala na maminka, ta se usmála a až pak jsem řekla, že a děkuji ano.
Dneska když k nám přijde kámoška na návštěvu z dětma, tak lítají všude a pomalu lezou do lednice...já tak kluky vychované nemám a ani já tak vychovaná nebyla.
Děkuji za reakce.
Ano,týká se to i bot. Xkrát jsem to s ním probírala, že je zbytečné tak dlouho něco odkládat a myslela jsem, že pokud´ to neakceptuje co mu vysvětluji, tak třeba z toho vyroste, ale nee, nelepší se to.
No, to bude jednou jeho žena z něho na prášky. Já neskladuji, nejsem rozhazovačná, ale třeba to oblečení zas pomůže trošku někomu jinému, já vím, že je to pakatel, málo, ale naco to skladovat řadu let.
Třeba LEGO, starší syn ten ho celé rozebral složil z něho kopu jiných modelů, mladší ten pečlivě složí podle obrázku dá do poličky a oprašuje, už se s tím nesmí dál hrát, rozebírat))Tak jak se složí tak bude a hotovo.
Ten starší rozebere i nerozebratelné věci))mladší ten ne, to co jednou je tak, bude tak a nebude se nic měnit.
doplněno 16.04.13 13:48:Faktem je, že starší syn je dost kreativní , mladší konzervativní a má rád vše co je dáno a je v tom jistota, nerad mění veškeré zajeté zvyklosti.
Před školou jsem s mladším byla na vyšetření školní zralosti u psychologa a tam mi mudr řekla, že je hodně dopředu ve znalostech, ale že nikdy nebude střílet tzv. od boku, že to je jeho povaha, ne chyba.Řekla, že když si ve škole nebude jistý svoji odpovědi, tak nebude zvedat ruku a hádat a že je hodně společenský a samé příjemné info pro rodiče, ale tenkrát, jsem se na toto konkrétní téma nezeptala, to jsem tenkrát tomu nepřikládala takový důraz.
Jsem na tom asi podobně jako tvůj syn, akorát že to neschovávám, ale nosím,dokud to jde. Když už se manželce podaří něco ze mě sundat, je to maximálně na hadr na podlahu, k ničemu jinému. Ale na druhou stranu, když mi něco koupí, tak mi je líto to nosit, abych to nezničil, takže mi to o to dýl vydrží. Poslední zimní boty jsem poprvé obul po 3 letech od jejich nákupu.
Mne je treba taky lito vyhodit urcite veci, nicmene ne protoze sem z nich vyrostl...ale vlastne jo. pribral sem par kilo a do spoustu tricek a pod se nevlezu, ale cekam ze se dostanu zpet at je muzu zase nosit. Vas syn z toho vyrostl, takze tam ocekavat ze by se do toho zase zmensil ale nelze. Proto bych mu vysvetlil, ze na pudu pro jeho deti se schovavaji veci do urciteho veku, ktere se tezko schaneji a ted ty jeho schovavat nema smysl. Vysvetlete mu, ze tim, ze to odnesete do SOSky, pomuzete i ostatnim. A to je prece hezke, ze tim muze pomoc ostatnim.
Ve dvanácti letech je syn již velký a rozumný. To, co Vy chcete vyhodit on považuje za součást sebe, má v tom své vzpomínky, trochu se tam objevuje šetřivost, myšlenky na budoucnost. Naopak já si myslím, že je syn velmi vyspělý a v těchto věcech o hodně vepředu, možná má trochu holčičí myšlení. Tím, že mu odebíráte jeho oblíbené věci, byt z nich vyrostl, si myslím, že mu jemně řečeno neprokazujete dobrou službu. Každý jsme jiný, máme své priority, zájmy a koníčky. Syn představuje podle Vás nějakou úchylku. Možná za 15 let se třeba projeví v nadměrném shromažďování věcí, jestli to v něm je od přírody, tak mu to žádným zákazem nevymažete z hlavy. Ale též z toho může vyrůst a bude mít jenom vzpomínku, jak jste mu vše vyhazovala. Mám též takové vzpomínky. Měla jsem své sbírky, poklady, vzpomínky z prázdnin a i to oblečení. A když máma začala uklízet, tak vše vyházela, že se v tom drží jenom prach, a pamatuji si to dodnes a ty věci si pamatuji. Měli jsme domek s půdou, sklepem, dalo by se co kam dát.
Takže pokud máte nějaké úložné prostory, myslím, že jste schopná se s ním domluvit a věci opravdu uschovat. Přistupujte ke svému synovi jako k dospělé, osobité, jedinečné osobnosti, která ví, co chce, třeba se Vám to jednou vrátí. Já bych ho netraumatizovala. Nemusíme být všichni podle jedné šablony.
Máte pravdu. Když jsem mu řekla, že to dáme do SOSky, tak navrhl, že si to nechá on a do SOS ky mám dát jeho našetřené drobásky))co dostal různě od babičky a tak , kapesné nemá.
Normálně jste ve mně vyvolala nostalgické vzpomínky na některé oblíbené trička z dětství, na jednom byl Scamp a druhé bylo s motivem novin, jako tiskovina, a to jsem měla hodně oblečení , ale tady dvě tika ve mně vyvolávají pocit vzpomínek na léto a prázdniny z dětství a hry...
Neporadím Vám. Asi jsem na tom podobně, jako syn. Prostě mi přijde tak nějak líto najednou vyhodit/zničit věc, kterou jsem třeba rád nosil/používal, která dobře sloužila a na kterou jsou byl opatrný. Zničit ji jen proto, že zrovna_pro_mě_už_není/je_stará/není_"moderní"/atd., i když jinak je třeba skoro jak nová nebo aspoň dobře použitelná. A když někdy na takovou založenou nebo zapadlou věc narazím, hned se mi vybaví vzpomínky. A nechápu lidi, co si něco koupí, mají to jednou dvakrát na sobě, pak to visí rok ve skříni a pak to vyhodí, protože "co s tím, už je to starý". Neváží si věcí, neváží si asi ničeho. Tak si to ani neměli kupovat, když to nechtějí.
Jinak podobně jako @ladaadal oblečení nosím dlouho, prakticky dokud se nerozpadne (takže třeba na zahradu mám boty, kterým je přes 20 let (ale už asi přece jen půjdou :D )).
Nemá cenu to syslit, ale přišla jsem na to také dosti dlouho. Sama jsem někdy v 60. letech vyrůstala v oblečení, které jsem dostala po starší sestřenici. Moje děti - nar. v roce 1977 a 1979 měly krásné oblečení, ale to proto, že jsem šila podle Burdy a pletla. V obchodech toho moc nebylo, všechno na jedno brdo.
A tak jsem po dětech schovávala, oblečení, pyžamka, punčocháče a dokonce i boty.
Jak to dopadlo? Nikdo to nechtěl. Dcera se nemá špatně, kupovala dětem nové věci. A něco vyšlo i z módy. Dneska už kluci nenosí kostkované flanelové košilky, nenosí se bavlněné punčocháče, pletené halenky, nebo stejné tepláky jako před lety. Tak to prostě nechtěla. Vybrala si jen pár věcí, které jsem jí kdysi šila.Mé vnučce dala na ven pěknou šedou vestu s červeným zdobením. Holka za chvíli přišla rudá jako rak a že to nechce, že se děti smějí, že to má po babičce. Bylo to jako nové, po babičce ne, ale po mamce a ty malé potvory to poznaly. Tak jsem všechno zlikvidovala a od té doby neschovávám NIC!
Boty dopadly úplně nejhůř - ztvrdly na kámen.
Takže nemá cenu hromadit krámy. Ale na druhou stranu, když jsem se jako svobodná strojívala na maškarní bál, uvítala jsem, jaké krásné šaty, sukně, halenky, měla schované má babička. Ale kvůli jedné maškaře nemá cenu syslit staré věci. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.