Plusy a minusy- distanční výuky

Moje zkušenost je, že školu odbývají, nejsou pod dozorem a také to podle toho vypadá. Rodiče se nemůžou věnovat dětem několik hodin denně jako ve škole. Závěr: katastrofa.

Plusů asi mnoho není. Všechny děti nechápou stejně rychle. Takže i když se učitelka snaží sebevíc, ne všichni žáci to napoprvé pochopí. A opakování je větší problém přes počítač, než přímo ve třídě, kde se to promrská nějakou pětiminutovkou, případně doučováním.

Učitelé nedostali od ministerstva školství žádné celkové pokyny, proto to každý dělá podle svého. Někdo je úspěšný, jiný méně. Většinou improvizují, snaží se a jsou, bohužel, i tací, že na to dost kašlou.

Druhá věc je rodina. Nevím, zda všechny děti mají PC či tablet pro výuku. A rodiče všech dětí nejsou stejně chytří, aby dokázali látku po učiteli ještě znovu vysvětlit a nalít do hlaviček svých dětí. Tím rodiče nezlehčuji, ale třeba uklízečka a pomocný dělník mají určitě méně schopností na to, aby děti nečemu naučili. I kdyby sebevíc chtěli.

Ti uvědomělí rodiče, kteří mají na to, vysvětlit, už toho taky ale mají plné kecky. Dříve měli děti doma odpoledne, nyní celý den. K tomu uvařit, uklidit, nakoupit,...nechtěla bych to a lituji je.

Pro děti je velice zlé, že nemají žádný řád, plácá se to, jak se dá. Chybí jim škola, přímý kontakt s učiteli i spolužáky. Ti, kteří házeli učivo za hlavu už ve škole, nyní to flákají ještě víc. Je to smutné, ale covid se na vzdělávání určitě negativně podepíše. Vlastně se už podepsal. A nebude nás čekat nic dobrého. Jaga.

Ze strany učitele nebo ze strany žáka? Ze strany naší třídní učitelky ve 4. třídě jsou plusy jistě ty, že v distanční výuce odučí online v pondělí a úterý jednu vyučovací hodinu a po zbytek týdne 3 vyučovací hodiny denně. Ve škole by strávila mnohem víc času, než jen 11 vyučovacích hodin a nekončila by s výukou maximálně v půl dvanácté. Taky ve škole bývala určitě už od sedmi, teď může spinkat s klidem do 8:00, když výuka začíná až v 8:55 a nemusí cestovat do školy. V lednu začínala s výukou některé dny dokonce až v 10:00. Přímosem je také to, že děti s vypnutým mikrofonem nemohou vyrušovat.

Pro dítě žádný přínos oproti škole nevidím, možná jen když jsem vedle něj a usměrňuju ho, aby dával pozor nebo dovysvětluju, co zrovna nechápe, případně mu dávám doplňující otázky, pokud jde výuka moc pomalu.

Pro sebe alespoň vidím, jak výuka probíhá, to bych při prezenční výuce nikdy neměla možnost vidět. Vím, že učitelka na Aj je zmatená žena, která víc žvatlá o ničem, než učí. Vím, že třídní učitelka vede hodiny hezky, na děti nekřičí, asi je má ta nebohá žena opravdu ráda. A taky jsem zjistila, že můj syn neí ve třídě zdaleka nejblbější (ovšem ani ne nejchytřejší), že ten materiál, co musí učitelé vzdělávat, je fakt za trest. Asi je to vinou inkluze, i my máme ve třídě asi dva inkludované žáky poloblbce.

A pro mě jako zaměstnanou matku je distanční výuka za trest, protože úkolů k domácímu vypracování je tolik, že učím své dítě každý den včetně víkendů minimálně hodinu denně. K tomu samozřejmě další strávený čas skenováním a posíláním úkolů, sledováním zpráv v žákovské knížce na bakalářích, přípravou, protož čítanku si musím přečíst taky, saranče od kobylky fakt nepoznám a luční byliny taky ne, takže listovat v přírodovědě a vlastivědě.

I když má distanční výuka i mínusy, je taková výuka lepší, než-li nic. Jistě jako žákyně o těch mínusech víš. Kdyby covid přišel tak před 30 lety, nebyla by taková výuka vůbec možná.