Krádež skladby bez not?

Dobrý den, potřebuji radu.

Jestli mi něco jde, tak mám od mala skvělý hudební sluch. ALe po 7 letech jsem třískla s houslema, protože toho bylo moc. Povinná nauka, hodiny 2x týdně, vystupování, každé léto každodení docházení do konzervatoře se soustředění. Neříkám, že nejsem vděčná. Ale v pubertě jsem začala mít averzi k tomu tlaku, kdy vám stále někdo přísně diriguje co máte hrát. A nic není podle vás. Pravda, jsem děsně tvrdohlavá palice. Když jsem přetala chodit na housle, dokonce jsem se jich ani léta nedotkla.

Ale stalo se, že po smrti mého dědy, mě kupodivu začal bavit opuštěný klavír. Bylo mi 13 a pokaždé, když jsem přišla ze školy, jsem se u něj potřebovala ,,vybítˇˇ. Hledala jsem tony, zkoušela něco napodobit, tak to začalo. Nešlo mi to, někdy jsem klavír i nakopla, ale pokaždé jsem se naštvaně vrátila, že mu ukážu, že jsem chytřejší.

Dokázala jsem přemluvit rodiče, aby klavír nechali naladit...a pak jsem zahrála oběma rukama jakoukoli melodii, která se mi líbila, aniž bych věděla její název. Nikdy jsem nemohla hrát tak dlouho jak bych chtěla, protože jelikož neznám správný prstoklad, tak někdy natahuju prsty podle sebe, a dost možná je to pro klouby bolestivější a nesprávné, ale pro mě systematičtější. Líbil se mi ten okamžik, kdy přede mnou rodina přestala zavírat dveře, ale začala je otevírat, a moje nemocná teta si přála, jestli nechám otevřené dveře, aby tu krásu slyšela na zahradě. Flegmatický tatka se mě dokonce zeptal, jestli nechci chodit na klavír. To bylo tehdy přesně to co jsem chtěla.Ale když mi to nabídl, došlo mi, že vlastně nechci. Jedniný pohled na ty černobíle noty...konec mojí vášně.

Omlouvám se za sloh, už se dostávám k jádru. Začalo mě bavit skládat. Většinu života jsem si představovala že budu psát scénáře, a tak jsem ke svým všem scénám v románu vymýšlela dané melodie do pozadí. Akorát jak nehraju (a už ani neumím) podle not, snadno jsem je zapoměla když jsem se vrátila z dovolené. Pro lepší zapamatování jsem se učila tak, že jsem si na správné klávesy položila suché listy nebo menší krámy co zrovna ležely na klavíru. Mojí matku ten nechutný pohled začal štvát čím dál víc, tak jsem radši začala nahrávat. Ted mi je 18, a jestli chci něco v životě dělat, tak je to skládat hudbu. A jsem v tom fakt dobrá. Mám několik složených skladeb. Ale...každý skladatel hraje podle not, i vymýšlí podle not. Takhle neoficiálně by mě odmítli všude. Pro profíky i Barandov jsem něco jako cikán na ulici bez vzdělání.

Ale nadruhou stranu přede mnou už žaslo tolik lidí, kteří na klavír hrajou celý život. A ptají se mě jak dlouho já, když odpovím, že nikdy, nevěří mi a říkají že oni sami by nedokázali bez not ani ň, a představa, že by něco skládali nepřipadá v úvahu. Řešením je tedy chodit na klavír. ALe to já nechci. Jestli jsem toho tolik dokázala sama od sebe, tak to chci mít jako vizitku. Že když je vášen nic není nemožné. Takhle bych se prezentovala jako každej druhej. Jo, sice nemám absolvované hodiny ale řekněte mi co chcete do čeho a já do toho do 2 dní vymyslím správnou melodii.

Nechci se vytahovat. Ale něco mi říká, že je nefér si nechávat všechny své výtvory jen pro sebe a mámu, když přijde z práce. Přemýšlela jsem, že bych natáčela na youtube, to je dnes běžné. Navíc na veřejnost jsem až moc introvert. Je obvzlášt jedna píseň, kterou jsem složila pro nejlepší kamarádku v 17 letech, a doted mi píší přátele že si jí často pouští a jak je úžasná. Alespon tu bych chtěla odkrýt. Problém nástává tehdy, když mi rodiče tvrdí, že je snadné někomu sebrat melodii a je to i často. Nahraju si jí na youtube, jsem cizí, ale někomu kdo má něco málo za sebou se to zalíbí, a vezme si jí. Mě to přijde jako kravina, protože bych mohla přece jít k soudu a ukázat že jsem to na youtube vydala dřív. Ale prý se dá dneska všechno zfalšovat atd.

Tak nevím, jsem zmatená, nemám s tím zkušenosti. Znovu říkám, že se tímhle nechci vytahovat, jen mě zajímá názor okolí, a přijde mi smutné, že vynakládám tolik úsilí do něčeho co zůstane jen v mojí hlavě. Ráda bych těšila některé lidi svou hudbou. Nemám žádné extra ambice. Ale představa že je snadné něco kráct a vydávat za své mě zastavuje. Co by, kdyby, jak bych se mohla bránt, když se ani neřídím notama.