Nejste přihlášen/a.
Hezký den či večer chtěl bych se vás zeptat na tuto otázku proč existuje člověk já a ostatní? Přemýšlely jste nikdy proč jsme tu? To asi každý znás aspon jednou v životě. Už asi od čtrnácti let přemýšlím nad tímto světem pozoruji ho zároven se ho straním jenom ho v tichosti pozoruji ze svého pokoje či okna. Každé ráno odcházím z domu do práce a zase domu připadá mi to hrozně absurdní a stereotypní když sem byl ještě na škole těšil jsem se až budu pracovat vydělavat si peníze abych si mohl dovolit věci které jsem před tím nemohl, moje nadšení se boužel ztratilo když jsem poznal realitu a váhu naší společnosti vídam lidi kteří maj problémi se vstahy,penězi a svou psychykou.Přesto každé ráno vstaneme a jedem zase na novo ale proč? Abychom přežily? Dyt v našem světě či realitě je smrt nevyhnutelná akorát odalujem nevyhnutelné každá civilizace je odsouzena k zániku milujeme se radujem,zabijíme,rozcházíme se ,smutníme zaty co nás opustily a přesto jsme tu.Ale z jakého duvodu coje ten hnací motor společnosti strach nebo povinost proč život neukončit dřív než začal no možná znějaké zvědavosti co se ještě stane nebo muže stát život se dá přece ukončit vždy že? A přesto to není řešení ani unik.Nevím ani proč sem píšu možná ze strachu ani nevím jesi mě nikdo pochopí nebo si to vubec přečte je mi 24let a nedokážu přijít nato proč tu jsem co chci ve zbytku života dělat ani jak ten zbytečný život bude dlouhý nikdy před tím sem nikam takhle nepsal ani nevím proč semi tak hrozně moc třesou ruce když tyto slova píši poprosil bych nechte si ty řeči otom jak sem mladý a vim ještě málo ve skutečnosti mě neznáte vnímám vše trochu jinak než ostatní.Dokážete se zamyslet nad těmito slovy nebo ani nechcete? No každopádně děkuji že jste si to kdokoliv přečetl nerad lidi okrádám o čas zároven se omlouvám za chyby v textu nikdo nejsme dokonalá bytost ještě jednou děkuji.
Tak Ti nezbývá radovat se z toho, že jsi to právě Ty, kdo dostal šanci žít nějaký čas tady a teď.
Kolik stovek vajíček a miliard spermií to prošvihlo, ale já, zrovna já, dostal šanci na život
A když už tu jsem, tak hledám, co pro to udělat, aby mi tady bylo dobře, snažím se potkat toho, s kým mi tu bude dobře, těšit se, co dobrého zítra vytvořím, uvidím, podniknu, zakusím, čemu se zasměju, s kým se pozdravím, co ochutnám, co si přečtu...
Co kdyby dostal tu šanci nikdo jiný a využil by ji líp než já? Asi bych vážně měl přestat mrhat časem a taky vyjít po těch letech ven a užít si život a nepřemýšlet nad kravinama který mi asi nic nepřinesou,prostě skočit že.
Neber se tak vážně, a co nevyřešíš, tak neřeš.
Uč se hledat na všem to lepší a vidět krásu i v běžných věcech. V přírodě toho je! .
Dělej si plány. Plň si přání. Třeba malá obyčejná, jako někam se v okolí podívat, něco si vyrobit, přečíst, naučit se, poslechnout...To aby bylo na co se těšit.
Jen se snaž být zdravý, protože nemocný má už jen jedno přání.
Kdesi jsem slysel, ze: ..."kdyz uz tu jednou jsi, tak hleď abys byl a ne abys nebyl a abys byl takovy jaky jses a ne takovy jaky nejses"
snad jsem si to spravne vzpomel..pokud ne ..poprosim o upresneni
jo, vsichni umrem, ale ty uz jsi snad vsechno prozil co zivot nabizi a uz te nic neprekvapi? Uz jsi vse videl 100x a jses z toho otraveny, ze premyslis nad tim ho predcasne opustit? Uz znas na vsechno odpoved? Protoze se ptas tak asi ne...takze jeste se mas v zivote a o zivote co ucit takze je hloupost ted hledat neco za zivotem. Na to je casu dost, az budes starej a slabej, kdy smrt cloveka uz ma svuj smysl. Ne kdyz je mladej a plny sily neco stvorit, dokazat, objevit. To, ze zrovna ted nevis co se sebou neznamena, ze na to neprijdes treba za rok nebo za dva.
Jo máte pravdu život mi asi navše odpoví česem že? Necháme ho plynout a uvidíme co si připravil přece i životních trápeních musí přít neco dobrého že? Ale opustit ho předčasně nemohu slíbil jsme to milované osobě že to neudělám své slovo držím těmito slovy co jsem napsal jsem spíš myslel co je hnací motor naší společnosti proč se vrháme do té temnoty co je venku proč nás to žene ven nutí nás tvořit pracovat hledat stávat nebo snad žít?
co nas zene do neznama? Mozna co hnalo moreplavce kdyz se snazili po mori dostat na kraj sveta. Aby jsme z neznameho udelali zname a tak jsme tak zjistili proc tu jsme a kam smerujeme, no kazdy na to jde jen jinym zpusobem ..nekdo sportem, jiny stavi, dalsi kresli mapy, treti obevuje. Ale v konecnem dusledku je to nase nutkani pochopit proc to vse. Nikdo to s urcitosti nevi, kazdy ma jen domenky...no musime mit viru, ze se to snad budouci lide dozvi, a proto musime udrzovat spolecnost a civilizaci aby k tomu doslo. A ty tim, ze chodis do prace tak udrzujes spolecnost v chodu aby se nezhroutila a nabyté znalosti neprisly nazmar. Si myslim.
Musím vám poděkovat Gordone cítím stašnou váhu tohoto světa a naší společnosti jsem rád že jsem svámi mohl vyměnit tichto pár řádku díky vaším slovum si připadám líp myslim že jsem pochopil co se snažíte říct já se snažím najít odpovět na otázku proč ale ono asi žadné proč není děláme asi to co považujem za podstatný každý člověk to má asi jinak myslím.Díky vám sem si aspon trochu utřídil myšlenky najdu si něco čemu se budu věnovat třeba časem dostanu více odpovědí na mé otázky děkuji za váš čas.
Ono když je člověk ještě ve škole atak, tak "realitu" dospělých vůbec nevnímá a nechápe co je to zodpovědnost. Pak člověk vyjde ze školy, chvilku je to ještě ok, ale za nedlouho zjistí, že je to prostě jen stereotyp ráno vstat, do práce, pak z práce zas domů a dělat to každý den, krom víkendu, kdy si právě člověk odpočine a aspoň nachvilku přijde na jiné myšlenky.
Ale neboj, ono se to postupně vytříbí a zvykneš si nic jiného ti ani nezbývá. Proto je dobré si sebou z "dětství" táhnout nějaké koníčky záliby, aby jsi to neměl tak stereotypní a hlavně aby tě něco bavilo a naplňovalo v životě. A pokud žádné nejsou, tak si nějaké najít..zálib existuje spousty.
Nic si z toho nedělejte, nejste sám, čím jsem starší, tím méně rozumím tomuto světu. Ted je mi sedmdesát a už nerozumím vůbec ničemu, ale zase se tím až tak moc netrápím, žiju tady a teď, v přítomnosti. Naučte se zastavovat ten kolotoč ve vaší mysli, řekně si: "V tomto okamžiku bolí mne něco? Je mi zle právě ted?" a zjistíme, že v tomto jednom přítomném okamžiku vám nic nechybí. A takové okamžiky si prožívejte, zaberte se do toho, co právě děláte i když je to nějaká obyčejná maličkost. V našich životech není nic zbytečného, vše má svůj význam. Naše mysl nám dělá někdy ze života peklo, ona se o to hodně snaží, ale nevěřte jí tolik. Na chvíli se zastavte a říkejte si nemyslím nemyslím nemyslím. Občas zkuste jenom tak být, posadit se na hezké místo a na chviku zastavit tu rachotící mysl ve vaší hlavě. Možná by vám pomohla knížka Moc přítomného okamžiku /oranžová Pracovní kniha/. Hodně štěstí.
"Proč existuje člověk já a ostatní?"
V dnešní době na existenciální otázky zná odpověď málokdo, zvláště na Západě, ale dávní mudrci na Východě o nich popsali stohy palmových listů a později i papíru.
Především pochopili dočasnost všeho hmotného a utrpení pocházející z připoutanosti k těmto dočasným jevům, at jde o fyzické tělo, věci či hmotné vztahy.
Zrození, nemoc, stáří a smrt jsou základní druhy utrpení (duhkha) sužující všechny živé bytosti. Ty však podvědomě touží po trvalém a blaženém stavu, který je popisován různě.
Tento svět je neustále se měnící "matrix". Živé bytosti se v něm nacházejí na základě své touhy. Dokud se budeme upínat k čemukoli dočasnému, budeme stále setrvávat v tomto "matrixu" podle zákona akce-reakce (co chceš a co si zasloužíš, to dostaneš).
Koho zajímají tyto věci, at si vyhledá pojmy: duhkha, samsára, džíva-átman, karma, jňána, mukti, bhakti, čistá země, jodo, Vaikuntha
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.