Nejste přihlášen/a.
Všude se dočtu jak tělo získává ze vdechnutého vzduchu kyslík a k čemu jej využije,ale co se děje se čtyřnásobným množstvím dusíku není ani zmínka.
Děkuji za opravu nesprávného údaje v předešlém článku. Tělo dusík ze vzduchu zřejmě,dle dle přiloženého článku z biologie o ekosystému,získávat nedokáže a dusík,který vdechujeme s kyslíkem zase vydechujeme.Tak mám jasno.
Biochemické cykly významných prvků a sloučenin v ekosystémech
Koloběh dusíku - představuje důležitou součást různých organických struktur, zejména aminokyselin (a tedy i bílkovin), ATP a nukleových kyselin (včetně DNA). V porovnání s uhlíkem a kyslíkem má velmi složitý cyklus, i když stejně jako u nich jde o cyklus uzavřený. Z globálního hlediska převládá plynná forma v atmosféře, tedy molekulový dusík N2 (78,01 %), avšak jeho pevná vazba mezi oběma atomy působí, že se dusík chová jako inertní plyn, takže naprostá většina organismů jej není schopna asimilovat z atmosféry. Do biologických procesů se dusík dostává oxidovaný z plynné formy na dusičnany tzv. fixací dusíku, i když různými organismy může být přijímán také ve formě amoniaku, dusitanů, močoviny, nukleových kyselin nebo bílkovin. Při fixaci atmosférického dusíku je zapotřebí rozbit trojnou vazbu mezi oběma atomy. Tento proces může v přírodě probíhat fyzikálně-chemicky při elektrických výbojích například za bouřky, při průletech meteoritů atmosférou či působením kosmického záření.
Podstatně účinnější a ekologicky významnější je fixace dusíku biologická(až 7 kg dusičnanů (NO3-) připadá na 1 ha půdy). Rozbití trojné vazby v molekule dusíku zajištuje enzym nitrogenáza, kterým disponuje řada půdních a vodních organismů. Proces biologické fixaceje však energeticky značně náročný a tzv. poutači (vazači) dusíku (vodní sinice rodu Anabaena neboMicrocystis; bakterie rodu Azotobacter a Clostridium) při něm spotřebují velké množství energie. Tyto energetické ztráty proto musejí adekvátním způsobem nahrazovat (činí tak fotosyntézou nebo složitými biochemickými procesy). Ze skupiny symbioticky žijících vazačů dusíku jsou nejznámější hlízkovité bakterie rodu Rhizobium, které žijí v kořenových systémech bobovitých (vikvovitých) rostlin. V tělech organismů se z dusičnanů syntetizují organické látky (bílkoviny a nukleové kyseliny), část z nich však záhy vstupuje do rozkladného (dekompozičního) řetězce prostřednictvím exkrementů a mrtvých těl. Organický dusík obsažený v této hmotě v podobě dusičnanu nebo dusitanu je mineralizován denitrifikačními bakteriemi, plísněmi a houbami,které redukují dusičnany zpět na molekulový dusík, který se uvolní zpět do ovzduší. Tím se uzavře velký cyklus dusíku.
Konečně jsem našel toto vysvětlení pro svojí otázku:
Dusík a kyslík jsou dva daleko nejdůležitější prvky, které potřebujeme, aby naše tělo a duše "držely pohromadě". Dusík je základem aminokyselin, stavebních kamenů bílkovin, ze kterých je složena každá buňka a každá tkáň těla. Bez dostatečného přívodu dusíku by se tělo rychle rozpadlo.Přestože přijímáme dusík se vším, co sníme, je dusík ze vzduchu naším stálým pramenem. Dusík z potravy máme k dispozici dvakrát až třikrát denně, tedy jestliže jíme. Dusík ze vzduchu vdechujeme stále. Dusík ze vzduchu, který dýcháme, je sbírán krví v plicích a dopravován do jater. Játra ho použijí k regeneraci bílkovin v celém těle jako doplněk k dusíku z potravin, které jíme, a z nápojů, které pijeme. Vdechujeme-li znečistěný a otrávený vzduch, je dusík, který inhalujeme, stejně znečištěn. Tento "otrávený" dusík vniká do buněk a tkání těla a "otráví" je také
Ten rozsáhlý výklad biochemie nic nemění na faktu,že dusík tělo potřebuje stejně jako kyslík. Navíc je na dobré cestě výzkum našich a amerických vědců k potlačení rakoviny pomocí usmrcení rakovinných buněk zamezením přísunu dusíku, který potřebují ke svému množení.
@malimanek vůběc jste nepochopil o čem je tu řeč. Jde o to, zda dokážeme využít plynný dusík nebo ho potřebujeme v jiné formě - jídle. Ze vzduchu ho bez problému dostane hrách a řada bakterií. Pochybuji, že mi ho získáváme dýcháním.
Citate z odkazu: Dusík díky potravnímu řetězci proniká od rostlin a bakterií k jejich predátorům, až na vrchol potravní pyramidy, a to v podobě rostlinných aminokyselin a nukleotidů, vyrobených z jejich fixovaného dusíku. Většina organismů nedokáže fixovat dusík a proto musí přijímat dusík předem fixovaný.
Jelikož tělo k životu dusík až tak nepotřebuje, tak se o něj nějak extra nestará. Tělo potřebuje kyslík a za miliony let se plíce vyvinuly dost dokonale a umí si ze vzduchu vzít tolik kyslíku, kolik potřebuje.
Ale dusík obsahují všechny živé organismy v buňkách a bíkovinách,proto ho tělo musí ze vzduchu získávat rovněž. Jen nikde nenajdu jak. Ve vzorcíh o dýchání vidím,že vydechujeme kysličník ohličitý,ze kterého rostliny pomocí fotosyntézy vytváří kaslík a glukózu, ale žádná značka dusíku se v tom neobjevuje.
Abych řekl pravdu, nestudoval jsem, kde tělo získává dusík. Ono někde musí získávat i uhlík a vodík. Navíc i spoustu jiných prvků. Ale je to vymyšlený, funguje to, ovšem to se musíš zeptat jinde.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.