Česká literatura 19. st

J. K. Šlejhar: Kuře melancholik

S. Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století

J. Neruda: Povídky malostranské

Cokoliv od Boženy Němcové. Nebývá to dlouhé, je to psáno obvykle formou povídky a dobře se to čte.

Moc se mi líbil F. L. Věk od A. Jiráska. Ale to asi chtít nebudete, vzhledem k té spoustě dílů. Od Jiráska jinak i Poklad, Filosofská historie, Staré pověsti české. Ty znáte jistě už ze základky. Ty jeho romány jsou na čtení dost těžké. Jak píšete sám: dlouhé nicneříkající popisy...

K. Světlá: Kříž u potoka. K. V. Rais - Zapadlí vlastenci, Kalibův zločin.

Občas sáhne člověk i po starších dílech. Našla jsem v knihobudce na nádraží Cirkus Humberto od E. Basse. Tak ho čtu a líbí se mi. Až dočtu, zase ho na nádraží vrátím. Jaga.

Tři legendy o krucifixu, Vesnický román, U snědeného krámu (ale je to dlouhé), Bludné duše, Strakonický dudák (drama), Bartoň a Frantík. Tyhle knihy se čtou docela dobře.

Některá díla, ač veršovaná, jsou krátká a srozumitelná. Mohla by se hodit, kdybyste nestíhal: Bohdanecký rukopis, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Ohlasy písní ruských, Ohlasy písní českých, Kytice, Selské písně, Večerní písně

Mám ale obavy, že mnoho knih bez dlouhých realistických či romantických popisů z tohoto období nenaleznete.

Chtít po nějakém žákovi či studentovi, aby přelouskal třicet knih ze snad nejnudnějšího období naší literatury, to je sadismus, který stejně vede jen k pokusům to nějak odrbat. Osobně bych to pojala asi takto: U snědeného krámu (věčná platnost situace, v dnešní podnikatelské době poměrně aktuální), nějaké povídky B. Němcové, zbytek románů jen ve zkratce nebo přebaly knih a přečíst Palackého, Dějiny národu českého, protože z nich se naučí i věci z historie, politologie, sociologie, zeměpisu atd. Jen je toho hodně, takže i zde bych selektivně pracovala jen s některými kapitolami. A pak by mohl tazatel sepsat esej o zbytečnosti nalévat do hlav žáků průtokové informace a předat ji na ministerstvo školství.