Nejste přihlášen/a.
Dusit se ve třídách v roušce učení jistě neprospěje. Naopak, někde jsem četl, že zvýšený přísun kyslíku učení napomáhá. Nebudou z našich přidušených dětí hlupáci?
Zdravím. Rouška ještě žádné dítě neudusila. Nebojte se. Ale na rozdíl od roušky dětem ve škole škodí třeba taková inkluze, kdy se děti potřebují soustředit na výuku, a přitom ve třídě hrstka "postižených či opožděných" spolužáků celé hodiny, dny, týdny a roky dennodenně ruší polohlasitým mluvením, jelikož tempu učení nestačí. A kyslík jim spolehlivě ubírají dospělé osoby, coby asistenti. A tento neustálý nápor na nervy ty "normální" děti musí snášet, aniž by se jich kdo kdy ptal, zda chtějí. A to jen kvůli tomu, aby si těch pár "jiných" mohlo namlouvat, že jiné nejsou. Že vám tento zbytečný každodenní nápor na nervy dětí nevadí, ale látková rouška vás tak pobuřuje. To fakt nechápu. Ida
Držela jsem se dotazu, a postavila ke srovnání škodlivost roušky ve škole (jejichž nošení skončí), a škodlivost celodenního polohlasitého mluvení mezi "jiným" žákem a jeho asistentem, který s ním sedí v lavici. Asistent (bohužel přímo v hodině při vyučování) po celou tu vyučovací hodinu vysvětluje "jinému" žákovi učivo a radí mu při vypracovávání písemných zadání. Pokud jsou ve třídě třeba 3 "jiní" žáci, celé hodiny tam při vyučování brebentí 6 lidí. A celá třída je povinná to rušení snášet, včetně vyučujícího kantora. Všichni sou z toho nervózní a unavení. Kantoři ze škol houfně utíkají, děti nemohou. (A to přinesla inkluze). To je fakt, a to neskončí nikdy. Tak co dětem opravdu škodí?
Na nácky, primitivy, ani pana Okamuru se tazatel neptal, k tomu se nebudu vyjadřovat. Ale ani jednotlivce plné zášti, kteří si sem chodí pravidelně ulevovat a zvedat si pošramocené sebevědomí, nemíním řešit. Od toho jsou opravdoví psychologové a psychiatři, kteří jistě pomohou. Ida
Já zase nechápu jak někdo může tak sobecky uvažovat, co uděláme s tím co neměl štěstí a není a neni 100%, jak píšete. Nechcete zavést že vzdělání dostanou jen modrooci blondaci?
Idanova, snad ještě nikdy jsem nečetla takový amatérský, nechutný a hloupý komentář k inkluzi - a to se k ní vyjadřují různí Okamurové, náckové a primitivové. Kéž byste na vlastní kůži zažila pocit vozíčkáře, který zoufale kouká z okna a nemůže na krok ven, protože si o něm ostatní myslí, že by neměl žít mezi lidmi.
Na obranu Idy přidám dvě osobní vzpomínky a zkušenosti. První se týká dívky s velmi těžkým tělesným postižením. Asi před 25 lety nastoupila do školy. Do běžné třídy se zdravými dětmi. Byla to taková první vlašovka zapojení tělesně postiženého dítěte do běžné třídy. Vzbudilo to dost pozornosti, psala jsem o tom reportáž. Děvče mělo asistentku. Obě seděly v zadní lavici. Dívka moc nemluvila, jen poslouchala výklad a podle svých možností plnila zadávané úkoly. Měla velmi dobrý prospěch a pokud vím, později někde studovala vysokou školu. Tento typ inluze, kdy se do třídy přijme dítě, které je sice "jiné", ale ani náznakem neruší a nekomplikuje práci pedagogů, je jistě správný.
Druhé problematické dítě byl kamarád mého syna ze sousedství. Jen o maličko starší. První školní měsíce i roky byly utrpením pro něj, pro učitele i pro ostatní děti. Učivo nezvládal. Když nemohl zaujmout znalostmi, začal zlobit. Čím víc zlobil, tím méně ho měli spolužáci rádi. Tak zlobil a byl agresivní ještě víc. Na doporučení pedagogů a psycholožky ho rodiče dali do zvláštní školy. A ejhle! Tam po něm nikdo nechtěl správně napsané ypsilony. Tam byly dílny a rýpání na školní zahradě. Kluk se úplně změnil a do školy chodil velmi rád. Dnes je z něj otec rodiny, vlastníma rukama přestavěl dům, zaměstnavatel ho považuje za jednoho z nejlepších montérů ve firmě. Předpokládám, že ypsilony jsou mu dodnes ukradené. Ale dnes by měl zřejmě asistenta, i s asistentem by asi zlobil, do školy chodil nerad a v dospělosti by spíš než zednickou fanku zvedal půllitry. Prostě pro některé děti je (byla!) zvláštní škola požehnáním.
Mám hluchoněmého kamaráda, kterému je dnes šedesát...vystudoval normální školu, gympl, strojní fakultu, celý život pracuje jako konstruktér, nemá žádné výhody. Je velmi chytrý, má živnost...a přesto s ním všemožné kravky v bance, na úřadech i v obchodě jednají jako s debilem, řvou na něj, aby je nejspíš lépe slyšel, vysvětlují mu věci typu " do kolonky podpis napište své jméno" a podobně. Mám prasynovce autistu, který chodí do normální školy, má asistentku, už v první třídě se naučil psát a číst dřív než ostatní, tzv. normální děti. Nikde neběhá a nevříská, jak si ta osoba Idanova myslí, že to postižené děti dělají. Za život jsem poznala desítky slepců, vozíčkářů, všemožně postižených, z nichž jen mizivé procento je tupé, líné, rozmazlené nebo někoho rušící. Handicap bývá už "od přírody" vyrovnán nějakým nadáním, schopnostmi, které my zdraví pracně získáváme. Jejich postižení je většinou formuje do osobností vděčných, slušných a láskyplných, protože ví, co je to být mimo společnost a váží si toho, čeho si průměrný zdravý člověk moc nepovažuje. Zato svoloče se zdravýma očima, nohama nebo mozkem potkávám víc než je příjemné. Děti, které rodiče nevedou k vědomostem, znalostem, které si ještě v osmi sami nezavážou boty...a jejich hloupí rodiče se doma hádají, kašlou na výchovu a myslí si, že jsou něco víc, protože jejich dítěti se ZATÍM nic špatného nestalo. Já pro Idanova omluvu nemám.
Drahý "ra", neznakovali, jeho maminka ho odmala učila odezírat, což dotyčný dělá dodnes...a mluví. Sice je to hlas takřka strojový, uměle naučený, ale pro každého naprosto srozumitelný. Znakovou řeč Jarda neumí dodnes, ono by to v Čechách, kde znaková řeč není moc rozšířena mělo méně smyslu než v jiných vyspělých státech. Umí anglicky, ale v Americe na něj všichni znakovali, v každé hospodě to někdo uměl. Procestoval velký kus světa a zakázky má nejen z Česka.
Kromě hloupostí o brebenteni, musím to použít, primitivních urážek, nemáte nic k tématu. Kde je v dotazu zmínka o inkluzi? Nikdy nepochopím zášt vůči postiženým a téhle odporné diskuzi se už nechci účastnit.
etano - kolik promile neslyšících je na tom stejně? Mimochodem, dnes skoro všechny neslyšící děti dostanou kochleární implantát ..
re252 - to nevím, zato vím na 100%, že je není třeba někde izolovat stranou od "normálních", že spolužáci nemasírovaní doma zabedněnými rodiči se s nimi normálně kamarádí a nemají problém a že porucha sluchu neznamená nižší IQ. Ale to byl jen příklad, všemožná postižení s sebou přináší různé problémy, to nepopírám.
Mohu se zeptat, jak souvisí riziko způsobené nošením propocené mokré roušky omezující přísun kyslíku s výchovou?
Tzn, že roušky nezpůsobí zakrnění dítěte. Kdyby se dále rozebíralo, jak.jinak může dítě zakrnět, tak zakrnět může např. špatnou výchovou. Roušky by dítě mělo mít při vyučování alespoň čtyři, na výměnu. Ale je jasné, že roušky jsou nepříjemné pro dítě i pro dospělého. Jakou jinou, lepší ochranu tedy navrhujete, která frčí ve světě?
No Vy jste jako dítě roušky určitě nosit nemusel a řekla bych, že to i s dostatečným přísunem kyslíku, není žádná sláva. Jak na tom budou Vaše děti, to nevím, ale geneticky by se to mělo opakovat.
Snad ne. Přez roušku sice dýchají jen to co vydechly, ale při hodinách zpěvu si to vynahradí, tam roušku mít nemusí.
Vážně nevím, jako že při zpěvu se nemohly nakazit? Logika nových nařízení mi nějak uniká. Možná to bude tím, že jezdím v MHD s rouškou.
Ano, asi zakrněl mozek už všem.
Tato nařízení postrádají logiku.
Při běžném provozu ve třídě děti dýchají, ale musí mít roušky.
Při zpěvu a tělesné výchově roušku mít nemusí. Při zpěvu a cvičení v tělocvičnách /prašném prostředí/ nákaza nehrozí. Děti v těchto hodinách nedýchají?
Výchova ovcí od mala. A rodiče už ovce jsou, že se nikdo neozve.
Ono to logiku má, jen vy jí nechcete vidět. Při tělocviku nebo zpěvu nebudou dětičky na sebe namačkány k sobě jako v lavici. Zpívat se dá z každého rohu třídy a na tělocvik není problém mít mezi sebou 2 m odstup, chápete?
Rodiče nepovažuji za ovce, používají mozek.
Ale no tak. 25 dětí těžko umístíte ve třídě 2 metry od sebe.
Při zpěvu se musíte zhluboka nadechnout a tím pádem vdechnete více vzduchu i virů, navíc koronavir se pár minut vznáší ve vzduchu. Vydrží i tři hodiny v aerosolu.
A při tělocviku, kdy je potřeba více dýchat a navíc se pohybovat, teby proplouvat tím aerosolem a zvířeným prachem je infikování víc než snadné.
Prostě je to všechno vrtěti psem.
Ale je pravda, že už jsem ve škole nebyla 40 let, tak si na velikost třídy nepamatuji. Ale tu prašnou, dusnou tělocvičnu mám v paměti stále.
Září je ideální počasí na cvičení VENKU, což u nás je pravidlem až do zámrazu. Časy se mění. Při zpěvu jsou velké rozestupy mezi dětmi, větší než u sezení v lavicích a jsou dokořán otevřená okna, při výuce jsou jen otevřené ventilačky.
Hledáte problém, kde není. Nesmíte všemu věřit co do vás cpe internet, jsou i zajímavější koníčky a témata.
Ono je to téměř totéž. Nesoustředěné dítě se moc nenaučí. Nepotřebují vzdělané další generace.
Jsem studentka 4. ročníku na střední a doufám, že ne! :D ale musím říct, že to úplně příjemné není. Běžně mám nízký tlak a tohle mi moc nepomáhá. - méně čerstévho vzduchu... nic hrozného to není, ale je to voser mno. Obdivuju nějaké učitelky, které v tom mluví minut v kuse. Ve třídě jsem se domluvili, že pokud nebude někdo z vyučujících kolem, tak si to mezi sebou sundáme, že nás to nebaví, nebudeme si na nic hrát. Zrovna dneska se pí učitelce udělalo mdlo. Je už trochus starší, tak jsem ji řekli, že stejně sedí 2 m od nás, at si ji radši sundá. ale jinak vše plníme..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.