Nejste přihlášen/a.
Mně to tedy jako filozofování nepřijde, ani jako hospodské. Je to žvást, naprostý žvást nevyzrálého jedince, který si smysl života zúžil na pouhé majetkové hodnoty (peníze, moc, zlato, diamanty...) Život každého člověka má přesně takovou hodnotu, jakou mu sám přisoudí a jakou mu přisoudí jiní. Kde jste nechal ty ostatní? Pro vás není hodnotou mít někoho rád, je vám úplně jedno, že někdo má rád vás? O tom budete tvrdit, že to nestojí za nic. Vy jste nikdy nikoho neměl rád? Nemiloval? Ani nikdo vás? To není hodnotou? Když se matka a otec bojí o své dítě a přejí mu v životě jen to nejlepší, to je podle vás nic? Že druhého člověka vnímají jako obohacení svého života jeho blízcí, přátelé, kamarádi, že se společně smějí a páčou, bojí se o toho druhého nebo se s ním smějí, to je pro vás málo? Láska k rodičům, bližním, ale jen ten obyčejný pocit, že jsou moji blízcí fajn lidé, to je pro vás nic? Zbytečnost? To všechno byste zahodil jediným zmáčknutím knoflíku? Neumíte se těšit z blízkosti někoho jiného. Přemýšlím, jestli mi vás je líto. Není. Jste mi lhostejný. Je mi líto spíš těch, kterým z vašeho okolí na vás záleží, pohrdáte totiž jejich city k vám. Vás ani na chvíli nenapadlo, že toto, co posílají směrem k vám má hodnotu větší, než ten největší diamant? Ani jste nepostřehl, že hodnota tohoto diamantu roste každým okamžikem, kdy se prohlubuje vztah vašich blízkých k vám? Ale aby se prohluboval, musíte se na tom spolupodílet, takový vztah pěstovat a opatrovat. Takový "diamant" totiž, pokud nejste hlupák, nikdy nemůžete hodit do šuplíku a zmáčknout knoflík.
No zdůvodňovat hodnotu vlastního života jinými lidmi mi taky nepřijde úplně jako východisko. Natož aby někomu přisuzovali hodnotu jiní lidé...
Abys mě špatně nepochopil... Souhlasím s tím co píšeš. Brát "majetkové hodnoty" jako jediné co má cenu je nesmysl a chápu odkud tvoje kritika autora přichází, ale redukovat vlastní cenu na interakce s lidmi mi nepřijde o moc dál.
Dám ti protipříklad, jo? Sirotek vychovávaný fanatickou sektou. Rodinu nepoznal a všichni v jeho okolí jsou přesvědčení o tom, že život je utrpení. Jsou to divní týpci. Kvůli jejich systému víry jsou přesvědčení, že mezilidské vztahy nedávají dobrý smysl a sirotek proto nikdy nezažije pozitivní interakci s jiným člověkem. Má jeho život malou cenu? Z tvého přístupu by vyplývalo, že ano. Zdá se ti potom takový přístup jako adekvátní řešení problému hodnoty lidského života?
Samozřejmě je tenhle příklad přitaženej za vlasy, ale to je právě to kouzlo myšlenkových experimentů - dovolují nám naše tvzení domyslet do důsledků a tak odhalit samotné principy na kterých stojí.
Ad "přisoudí jiní": To snad ani nemá cenu komentovat. Na to, že tím uvádíš celou svoji úvahu to je dost slabý bod. Chápu, že to byla jen řečnická figura, ale bože! Tahle část snad bolí nejvíc. Proč by někdo vnější měl určovat hodnotu mého života?
A když už proti autorovi vystupuješ takhle ofenzivně, neodpustím si dvě jízlivé:
1. Je mi líto těch, co se při hledání odpovědí zastaví u svého názoru a nedojdou ani tak daleko aby ho domysleli? Vlastně není, jsou mi lhostejní. Je mi spíš líto těch, co jejich polovičaté rádoby racionální příspěvky čtou a přijímají je jako rozumnou a definitivní odpověď.
2. Jak si představuješ filozofování? Jistě je každý kdo vážně používá slovo "filozofovat" schopný vysvětlit, co si pod tím představuje. Hlavně když o někom říká, že "nefilozofuje"... Ne že by snad autorův příspěvek byl ukázkou poctivé filosofické práce, ale označovat jakoukoli myšlenku jako "naprostý žvást" je za mě strašná prasárna. Přitom ty ses ve skutečnosti nedostal o moc dál: jednu arbitrární hodnotu si vyměnil za jinou. Poukázal si na nedostatky jeho koncepce a nabídl místo toho jiné, stejně nezdůvodněné (!), hodnoty. Jasně, každýmu (včetně mě) přijde tvoje odpověď bližší a rozumnější. Škoda, že tak jenom na první pohled vypadá a jediný důvody proč se tvoje řešení zdá lepší jsou čistě psychologický. Stejně dobře by se dalo na tvůj příspěvek odpovědět, že to je žvást nevyzrálého jedince, který si hodnotu lidského života zúžil na pouhé sociální hodnoty... To ale není řešení ani posun, ne?
Zajímalo by mě Vaše vzdělání, kterého jste dosáhl a Vaše zaměstnání. Protože máte úplně vygumováno v hlavě. Naproti tomu jsem překvapena Vaším bezchybným písemným projevem.
Nemám těch 20 tisíc, o kterých píšete, protože důchodci se musí držet při zemi. Přesto jsem na světě ráda, dovedu se těšit z maličkostí, třeba na jaře první motýl po zimě, první květinky...
Vaše názory jsou popletené, špatně pochopitelné. Jenom omíláte a papouškujete pořád stejný problém - nic nemá žádnou hodnotu, ale nikde náznak myšlenky, jak s tím bojujete.
Kdyby to šlo, vyměnila bych Vás na měsíc s někým těžce nemocným, nebo třeba s invalidou bez nohou na vozíku. Pak byste teprve viděl, jaké problémy musí podobný člověk překonávat a počítal byste dny, kdy budete zase zdravý. Škoda, že to nejde, určitě by Vás vyléčil na čas život někoho s překážkami. Nebo pracovat jako sanitář u postižených. Koukal byste, jak lidé i s mnoha postiženími lpí na životě.
Máte rodinu? Rodiče, sourozence, manželku, děti? Protože když má člověk pouto ke svým blízkým, nikdy by nemohl tak pitomě uvažovat jako Vy. Svým činem by jim způsobil bolest. A také se každý těší na to, až uvidí, jak si vedou děti, vnoučata...protože v nich vlastně pokračuje dál.
Zatím si myslím, že blábolíte proto, že Vám chybí peníze. Poohlédněte se po místě lépe placeném, abyste vydělal víc. Ale jen peníze nejsou cesta ke štěstí. Máte někoho blízkého, s kým si rozumíte? Jak jsem už psala, jsem důchodce, takže se v penězích netopím, přesto mám život stále ráda. Jaga.
Hezký den
Hledejte něco co vás "osloví", co vás "zaujme" co vám udělá "radost" , co vás bude "naplňovat", čemu se budete moci "věnovat", je toho spousta, neptejte se po tom , zda to má nebo nemá smysl , zda to je nebo není užitečné ale po tom, zda z toho máte radost , naplnění, to je alfa a omega problému... (sport, četba zahrádka turistika) Radost a naplnění totiž neleží v "obchodnických kategoriích" typu "co za to", "jakou to má cenu", "kolik si toho mohu pořídit", nýbrž leží v činnosti samé, z radosti přímo z toho co děláte nikoli z toho "co z toho bude"..Např. zasadíte stromek, a budete se o něj starat, on bude růst a sílit do krásy... a najednou aniž by z něj byl ještě plod či cokoli jiného pocítíte radost z toho že tu prostě jen je, jen existuje a že je krásný a vy se smíte o něj starat a radovat se jen z jeho a zároveň i vaší čiré existence, nebot pravá radost pochází právě z takových věcí prakticky "z ničeho"
Snažím se vžít se do druhého a nějak pomoct, ale tohle cítím jako provokaci, vyhrožování, jistou exhibici. Prostě nějakej srab si ze svých zbabělých keců udělá doktrínu a myslí si, že jeho filosofie nás uzemní a jak ho budeme řešit a chápat.
Hochu potřebuješ práci, hodně práce, nejlépe u bezmocných lidí, aby ses probudil.
Jojo, exhibici cítím také. :D Ale z toho, že se snaží omluvit "doktrýnou" bych ho na první nepodezíral.. Myslím, že skoro každej měl nějaký svoje "hluboký" období. Spíš než někoho uzemnit spíš chtěl ventilovat co mu zrovna proběhlo hlavou. Za týden si na to nevzpomene..
Ale kde se bere ta vaše představa, že všechny neduhy napraví tvrdá práce (a vojna ideálně žejo ), tomu nerozumím. To mi přijde jako obyčejný sentimentální machrování u piva (až budeš mít nadřeno jako já mladej, tak to pochopíš). :D
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.