Nejste přihlášen/a.
Mě nejvíc chybí, že je jaro a trhy se nekonají. Plánovala jsem koupit sadbu a některé květiny, jako každoročně. Jako druhá věc mi začne chybět uzavřená městská knihovna. Náhodou jsem tam byla nedavno a přinesla 4 tlusté knížky, jednu jsem však už přelouskla. Hodně mi chybí uzavřený Dům dětí a mládeže, kde máme keramickou dílnu a uzavřené Muzeum keramiky, kam také chodíme tvořit do dílny. Začátkem května mi bude mrzet, že se nemohou uskutečnit jarní hrnčířské trhy. Naštěstí vlasy a nehty si stříhám sama. Ale nic z toho, co zde jmenuji, není důvodem, aby se člověk hroutil. Nejdůležitější je zdraví. A co Vám chybí nejvíce?
Ještě doplňuji, že mi chybí mých pět dobbrých kamarádek, se kterými se jinak jednou týdně setkávám.
Chybí mi možnost cestovat po republice. Potřebuji courat vlakama, obdivovat krásy naší vlasti. Před pár dny jsem stihla Podkrkonoší. Od Vrchlabí přes Jilemnici po Semily. Domů už jsem jela celou cestu s rouškou na puse v téměř prázdných vagonech. Ještě v únoru jsem si splnila Kolín, Kutnou Horu a dokonce jsem byla v Plzni a cestou v Berouně na obědě U Aleny/?/ a v malé fajn cukrárně v takovém rohu jakoby za zdí za nějakým kostelem.To píšu podrobně, že si myslím, že jste z Berouna.
Cestování vlakem si nechávám na důchod. snad se toho dožiju.
Jak se cestuje vlakem z Vrchlabí do Jilemnice? Dost blbě, že? Samej přestup, to by tam snad pěšky byl člověk dříve.
Liško, ano, U Aleny vaří dobře a ta malá cukrárna, bývala to U Merunky, tam jsme byly s "holkama" naposledy, když už byla muzea zavřená, tak jsme zašly alespoň na kávu. Právě nedaleko toho kostela je taková starodávná úzká ulička dlážděná kočičíma hlavama a tam je to Muzeum keramiky. Moc hezké je pak posezení v té cukrárně, když je teplo, u stolečků venku a ve vedru je tam příjemný chádek.
Cestování mi také chybí, ale moje cestování sestává z jízdy na elektrokole všude po městě a také po okolí, jak kdy a jak je potřeba. Protože je nám sedmdesát, tak jsme nyní raději doma, na balkoně, na dvovře a na zahrádce.
Jenyk, zrovna tenhle úsek z Jilemnice do Vrchlabí jsem jela autobusem. Zpátky do Semil vlastně taky. Krásné na koukání přes Benecko.Ty chalupy! A v dálce zasněžené hřbety. Hlavní tahy beru vlakama.Těmi nejraděj. Musím operativně, některé spoje zrušeny. Jsem z horního Slezska.
Maky, taky jezdím na el-kole, ale ještě jsem ho nevytáhla. Tady teď leží sníh. Však si možná vzpomenete, jak jsem loni z jara zjištovala, jaké kdo máte a jak se vám na něm jezdí, abych si k sedmdesátinám nadělila něco solidního. Pak mne zlomily slevy u Moutfieldu a koupila jsem si městské el-kolo Grand 1.0 a až do operace kyčle jsem na něm denně jezdila.
Jinak v Berouně mám sestřenici, proto to jedno únorové odpoledne tam.
Liško, pamatuji se, že jste zjištovala el-kola. Manžel by mi na podzim k sedmdesátinám chtěl koupit lepší el-kolo, ale já nechci, tohle ne nebojím všude nechávat at, na nákupech a jinde. U Vás leží sníh? To jste někde výš, na kole jezdím celoročně, tady to nebývá se sněhem valné.
Jeseníky. Na horách dnes pořádný mráz a trasy na hřebenech pro běžkaře prázdné. Dole ledový vítr a sníh tak na plastové dětské boby. Koukají z něj zelené špičky nové trávy.
Liško, ten mráz se projevil i tady, sice sluníčko, ale ledový vítr. V noci tedy mrazík i tady minus 3.
Vzhledem k tomu, že mám něco jako závislost na jídlo, mi chybí návštěva oblíbené restaurace. Ano je to přízemní, přiznávám, ale je to tak. Vytvořila jsem si z toho příjemný rituál, který mi teď opravdu chybí. Kadeřnice ne, barvím se doma a vlasy mi rostou pomalu. A jindy bych už asi měla nakoupeno něco na zahradu, ale vzhledem k tomu, že nás dnes zasypal sníh a teplota ve dne byla na nule, tak to taková škoda není. M.
Chybí mi jít ven, jen tak, mezi poli a lesy, po značkách či mimo ně, s partou babek turistek, nebo klidně i sama.
Mé heslo je verš Waldy Matušky: Jdu do lesů, jdu do lesů a dám si hubu do vřesu.
Chybí mi to a moc. I když vím, že sama bych se asi přírodou potulovat mohla, musím se dostat nějak na start a pak z cíle. Bydlím v oblasti, kde není příliš turistických stezek, je potřeba někam dojet. A tu dopravu vlaky či autobusy nechci riskovat. Tak sedím doma a je mi smutno. Když to vydrží ostatní, musím to vydržet taky. Ale smutno mi je fest. Právě toto období, rašení jara, první kytičky, jásavý zpěv ptáků, patřilo k mým zamilovaným. U cesty první dosud poloztuhlá žába, první slepýš...Co nadělám? Jsme všichni na jedné lodi a nikdo rozumný nemůže jít proti.
Posílám aspoň pár snímků z minulých toulek. Poznáte někdo 1/ a 2/? Na 3. obrázku je přírodní rezervace Olšina na Čáslavsku. Ale ty první 2 obrázky by někteří turisté poznat mohli. Pokud ne, prozradím. Jaga.
U Pařížova jsem ještě nebyl, beru to jak tip na výlet, až se to všechno přežene .
Bledule jsem před časem viděl někde jinde, v takovém úzkém údolí, ale teď si nemůžu vzpomenout, jak se to tam jmenovalo . Lidí tam ale tehdy bylo pomalu víc, než těch bledulí .
Vilíku, dvakrát bingo! Jste, jak vidno zdatný turista. Možná jsme se tam i někdy potkali, ale neznali jsme se, tak šel každý svou cestou.
Jsou to místa, která mám velice ráda. Údolí Doubravy, to se nedá jen tak pár slovy popsat, i ta víc jak 100 let stará přehrada Pařížov stojí za zhlédnutí. Zvlášt na jaře, kdy kolem kvetou koberce dymnivek, bledulí, petrklíčů, orsejů a sasanek. V domě hned u přehrady žije bývalý hrázný, dnes už pán přes 70 let, ale umí o přehradě moc poutavě vyprávět. Je vidět, žýe ji má rád.
Ta Olšina je přírodní rezervace, moc lidí tam nechodí. Ale je fakt, že jsem tam ještě nikdy nebyla úplně sama. Tak 5 lidí je tam vždycky, ale protože je to velká plocha, jsou lidé rozptýleni.
Jak já se těším, až zase vyrazím do přírody. Tak se, lidé, opatrujte, at se zase někde potkáme. jaga.
Chybí toho dost, ale budeme to muset přežít - elektro, podělá se vám lenice, pračka, sporák a co teď. Nebo já absolvovala první rehábku a pak ji zavřeli a bolí to. Ale nejvíc mi chybí kontakt s lidmi, pořádjsem někde běhala a z té samoty už mi hrabe.
Tak tady už dobrých pět minut sedím a přemýšlím, co mi to vlastně chybí a ještě jsem na to nepřišla. Jedině ten pokec s kamarádkama. Myslím obzvláště na jednu z nich, která na tom nebyl zdravotně nejlépe už předtím, má cukrovku, vysoký tlak a všechno se jí hned chytne. Za tu se dokážu i svým způsobem modlit. Jinak mi nic nechybí. Zatím. Ale jestli to bude trvat déle než předpokládám, tak mi asi také bude chybět nakupování těch kytiček.
Nakupování kytiček mi chybí již ted. Vysela jsem do skleníčků nízké afrikány, ted se chystám ještě na ostálky. Nakonec nic jiného nebudeme mít. V lednici jsem mela rajče, tak jsem semína vyrýpala na vatu.
Diesel, ale on není problém najít normální otázky. Když si rozklikete rubriku "zahrada", "počítače a příslušenství", "domácnost a bydlení", "auto-moto" a tak dál, tak tam máte nové a normální otázky každý den. Ono záleží na tom, kterou rubriku si rozkliknete. Ale když budete koukat jenom na "společnost", nebo "volná diskze", tak je jasné, že tam to teď bude nejvíc o tom koronaviru.
V tomto směru jsem s danou situací naprosto spokojen a nic nám nechybí.S manželkou a dcerou si užíváme jeden druhého a jsme nadmíru spoojení.Jediné snad že v létě máme sjednanou dovolenou na horách u Náchoda a kdo ví jak to dopadne,ale ikdyby to padlo tak co?Hold to necháme na jiný rok.Jelikož nemáme větrný byt tak máme spoustu věcí jek se bavit na několik let dopředu a že člověk nevidí přátele?Bez toho dokážeme klidně žít.
Michale, to je hezké, že jste spokojeni. Píšete, že nemáte větrný byt. Nikdy jsem o větrném bytě neslyšela, můžete mne poučit, co to je za byt? Děkuji.
maky...Větrný byt vypadá jak když přišel vítr a veškeré věci vám odnesl...hit poslední módy jelikož se ženám moc nechce uklízet.Minimum nábytku,minimum věcí,žádné "lapače prachu",minimum domácího prostředí...sterilno.
Aha, díky za vysvětlení. Tak náš domeček je opak větrného baráku, jsou zde ještě nasysleny věci /v dílně/ po pantátovi, který nevyhodil nic. A děd tvrdí, že se to ještě bude hodit. Neškodilo by, kdyby vítr tady odnesl polovinu věcí.
"Větrný byt"... ...to je hezký název. V tom případě mám doma mnohaleté absolutní bezvětří . Asi bych měl využít toho, že musím sedět doma a lehce ho provětrat .
U nás je též mnolhaleté bezvětří, přes ulici máme kontajnery na tříděný odpad i sběr oblečení, bot, hraček, ale ted nevylézám ani tam. Prozatím všechno haraburdí tady bude s námi, jestli přežiju, tak to potom provětrám, ale to bude uraglán, ne větříček.
Chybí mi jaro. Už pár let v podstatě žádné nebylo (zima přešla rovnou do léta) a já se těšil, že to snad letos bude lepší. Teď to vypadá, že by snad nějaké být mohlo, všechno začíná kvést a pučet... a já sedím doma . Jistě, můžu se jít projít (zatím) do parku s rouškou na hubě, ale to mi nestačí. Uplynulý víkend jsem se měl toulat po Českém Švícarsku z německé strany a několik měsíců dopředu rezervovaný pobyt jsem zaplatil. Nakonec sedím doma u počítače, nebo čumim oknem do zaprášené žižkovské ulice, zalité sluncem .
magdon, u nás jaro už je. Meruňka kvete jako blázen, včera sluníčko pražilo a dnes od rána také. Jen ten vítr má spíš zimní teplotu.
@magdon - včera bylo krásně mrazivo, vyklouzla jsem z rouškového království... Tak se aspoň zprostředkovaně pokochejte:
No ono je možná jaro i tady, ale z okna pražského činžáku to není moc vidět. Když jsem byl v pátek nakoupit, viděl jsem jen rozkvetlý zlatý déšt a pár nějakých bílých keřů. Ale doma mi rozkvétá velikonoční kaktus, ibišek a fialka. Takže aspoň něco.
Pěkný den, chyběla mi kadeřnice,ale nakonec mě ostříhala máma a nabarvila kamarádka, chybí mi stacionář, mám tam přátelé, chybí mi plavání v bazénu, ještě že mám pejska a chodím do přírody s ním,jinak bych zblbla
Ještě že máte šikovnou maminku i kamarádku, člověk to vždy nějak vyřeší. Stříhám a barvím se mnoho roků sama, ušetří to hodně času a nakonec i peněz.
Mně asi nejvíc chybějí někteří kamarádi z oblíbené hospůdky. Jinak se můj život nijak radikálně nezměnil...
To máte dobré, že se vám život radikálně nezměnil, mě se tedy radikálně změnil, kde jsem často pobývala, tam je zavřeno a hospoda to tedy není.
@maky: Tak já v týdnu většinou "cirkuloval" hlavně mezi prací, hospůdkou a domovem. O víkendu buď zase práce, nebo občas návštěva chalupy. Na chajdu brzo s čistým svědomím vyrazím, asi bude čas posekat trávu, stejně si nakupuji v místě bydliště a na chajdě jsem sám nebo s lidmi s kterými bydlím, takže riziko rozšíření nákazy nehrozí. Jen asi odložím pozvání sousedky na kafe, než se to přežene...
Jo jo, se sousedkou si popovídejte na chatu a návštěvu plánujte na pozdější dobu. Ted jsem zrovna zrušila zubařku, naštěstí jinak k žádným jiným dokrotům nedocházím. Nepamatuji se, že bych někdy v posledních letech vydržela celé dny doma, menohla jsem žít bez přírody, bez kola, bez kamarádek, bez tvoření v keramické dílně, bez knížek, pro které jsem chodila do knihovny, bez trhů, kde mám ráda jarní atmosféru, kdy všichni vybíráme sazeničky. Tak holt vařím a uklízím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.