Nejste přihlášen/a.
Tak já ti něco povím. Je to pár dnů, měl jsem sen, kdy jsem odjížděl z nějakého hotelu. Přišla ke mě nějaká paní, představila se jménem a popřála mi štastnou cestu. To jméno bylo dost neobvyklé. Když jsem si na ten sen ráno vzpomněl, zadal jsem její jméno ze srandy do googlu. A teď se podrž. Žena tohoto jména žije na pomezí Francie a Německa a později jsem na facebooku zjistil, že vypadá přesně tak, jak jsem jí viděl ve snu. Zamrazilo mě fakt hodně. Nikdy jsem jí neviděl a nikdy předtím jsem to jméno ani neslyšel...
Náhoda,stává se... Často se s přítelkyní o něčem bavím,starém filmu třeba a do tří dnů je v TV. Prostě se to stává a baví mě to. Extrém byl - před třiceti lety jsme byli parta čtyř kluků,divoká léta,šílené věci. Přes 25 let jsem je neviděl. Před měsícem jsem jednoho potkal,já ho nepoznal,on mě ano. Před týdnem druhý,totéž o sto km dál. Včera ten třetí...Náhoda? Mmchdm,já si furt říkám,že jsem ještě mladý kluk,ale oni tak strašně zestárli...
Dcera si prosadila, že půjde studovat daleko do jiného kraje i za cenu složitého dojíždění. Našla si tam na VŠ partnera a už tam zůstala. Objížděli okolí a hledali si parcelu. Nakonec si postavili domek u rybníka, že prý je jí tam ta krajina nějak blízká. Až pak se dozvěděla, že postavili blizoučko obce, kde se narodil její pradědeček a žili její prapředkové...
Vilíku,Liška5 se asi baví o praprarodičích,Vy o prarodičích... Je o generaci dále. Já o předcích mých dědečků a babiček také nevím vůbec nic.
Vilíku, dcera se narodila v Ostravě, ten pradědeček působil jako architekt v Českých Budějovicích. Tam jsme jezdívali na prázdniny. O pradědečkovi věděla, že byl v rámci Heydrichiády popraven v Táboře. To bylo 36 let před jejím narozením. Jeho syn, to jest můj otec a její děda umřel, když byla malá. Pro nás to byli Budějičáci. Po letech šla dcera studovat do Hradce Králové mj i historii, když blíž měla Olomouc i to Brno. Prostě chtěla do HK. A až když tam zůstala a časem se začala zajímat o rodokmeny, zjistila, že tenhle praděda pocházel z místa na Hradecku, kam ji to táhlo a kde ona si vybrala parcelu...Pokud je to náhoda, tak hodně zvláštní.
Něco na té předtuše je.
Máme hodně vzdáleného příbuzného, který je velmi zvláštní a málokdo si s ním rozumí, ani jeho rodina ne. Proto jezdí po známých, všude se zdrží půl dne a mohu konstatovat, že to opravdu není milá návštěva, která by potěšila.
Před pár dny jsem večer luštila osmisměrky. A narazila jsem na slovo, které mi tohoto pána připomnělo. Povídám tedy manželovi: Už u nás dlouho nebyl X. On jen zvedl oči k nebi a odpověděl: panebože, jen to nepřivolávej!
Druhý den jsem byla celý den s turisty mimo domov. Na sraz jsem si vzala auto. Večer po návratu manžel povídá: BYL TU! Zvonil, ale než jsem slezl ze schodů dolů, asi viděl otevřenou garáž bez auta, usoudil, že nejsme doma a tak zase hned odjel.
No řeknětě sami. To byla předtucha jako hrom! Jaga.
No, tak ono je na tyto zvláštní příhody pohlíženo všelijak. Někteří nevěří, že existuje osud, říkají tomu náhoda. Nevěří na telepatii, neboli přenos myšlenek, já mám mnohokrát vyzkoušeno, že telepatie existuje. Mnozí nevěří na vůbec nic a když se jim něco podivného přihodí, tak to okamžitě zavrhnou jako nesmysl, nebo řeknou, že to je ta náhoda. Toto slovo je vlastně používáno nejvíc. Všechno podivné je pro některé lidi náhoda a víc nad tím nepřemýšlí. Ale ona je právě ta "náhoda" nejzajímavější. Mně je úplně jedno, jestli tomu někdo bude říkat náhoda, nebo osud, nebo předtucha, já jsem niterně přesvědčená, že je kolem nás "něco", co si logicky vysvětlit nedokážu. Ale vím, že se to jednou dozvím. Jenomže až já se v tom budu moci orientovat, tak už bude na pozemské dokazování pozdě. Mohla bych tady napsat několik podivných situací, které se mi staly a které mi nikdo nechce uvěřit. Ale nemá to smysl. zase by se našel někdo, kdo by mi "vysvětlil" že jde o obyčejnou náhodu, nebo dokonce autosugesci. Už dávno jsem se o tom přestala bavit. Mně stačí, že o tom vím sama. Jsem absolutně a bezvýhradně přesvědčená, že existuje "něco", co je mezi "nebem a zemí" a čemu prostě z nějakých důvodů nemůžeme porozumět. A také vím, že se ty důvody dozvím a pochopím je, až odtud odejdu. Ale protože mám život ráda a je mi tady dobře, tak doufám, že to bude ještě nějakou dobu trvat. Tak netrpělivá a zvědavá zase nejsem . Jenom strašně lituji toho, že pak už nebudu moci nijak dokázat to, že jsem se nemýlila, ani když se o to pokusím. To myslím tak, že někdy se o to někteří snaží a "pošlou" nám vzkaz, jenomže jak jsme my lidé v podstatě nepřístupní všem paranormálním vjemům a jsme tak obyčejně pragmatičtí, tak věříme jenom tomu, co si můžeme "osahat".
Mně se stalo něco podobného jedinkrát v životě, když umřel Václav Havel. Den předtím jsem byla u kamarádky a měla jsem takový divný pocit, že někdo umře a budou toho plné noviny, ale nevěděla jsem kdo. Ještě jí to říkám, no, nevěřila mi a druhý den to bylo. Od té doby nic.
dajko a o tom to vždycky je. Když to člověk řekne, tak mu stejně nikdo nevěří. Mně se to stalo nedávno. Jednalo se o mého exmanžela. Sice jsme byli už přes padesát let rozvedení, ale pořád jsme se stýkali. Jeho manželka je moje víc než kamarádka. I jeho děti, které má už s ní a můj syn, kterého jsme měli spolu. Prostě jsme žili jako taková zvláštní rodina všichni pořád ve styku. Ale mně se nikdy o něm nezdálo. NIKDY. No a najednou se mi zdál sen, že sedí v křesle u mé postele a hladí si beze slov divně břicho. Jak jsem se probudila, řekla jsem si, co to bylo za blbost a docela se mi chtělo i smát, protože to vypadalo jakoby si prostě u mé postele nějak "ulevoval". Ale po chvíli jsem měla strašně divný pocit že se ním asi něco děje a chtěla jsem zavolat synovi. A pak jsem si řekla, nebudu blbnout s nějakým snem, ještě mi vynadají co "sejčkuju". Tak jsem nevolala. Ale v týdnu přijel syn na návštěvu a že prý ten a ten den odvezl tátu do nemocnice s těžkým záchvatem žlučníku. A když jsem si to spočítala, tak to přesně odpovídalo té noci, co se mi ten sen zdál. No a výsledek? Zemřel do deseti dní poté. Bylo to před vánoci letos.
Týýý brďo, to je jak z toho pořadu o záhadách.
Mně se minulý týden dvakrát zdála rána, výbuch, detonace. Přesně jsem viděla nějaký žlutý strop a jak se na něm rozjely ty praskliny. Nejdřív jsem civěla do stropu s údivem, že tam nic není. Pak jsem vstala a šla hledat do snáře, ale tam jsem nic takového nenašla. Zatím nevím, komu se z příbuzenstva něco zřítilo.
Lisko, já jsem našla: Detonace - výrazné změny v životě. Výbuch - dáš najevo svou nespokojenost. nebo jinde je zase, že neklid tě trápí ale brzy se dostaneš z nepříjemné situace. A ten strop - trhliny naznačují, nějaké výčitky svědomí, nebo že ten člověk žije v nějakém omezení, které mu vadí a on se je chystá změnit a měl by zatím počkat a pořádně si to promyslet. Ale samozřejmě brát co jsem napsala s rezervou. V žádném případě netvrdím, že to tak je. To jsem jenom našla jako případný výklad toho snu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.