Nejste přihlášen/a.
Mám problém s přítelkyní. Spíše ona má problém s jejími rodiči. Nevím přesně o co jde, s přítelkyni jsme spolu téměř 3 roky, nikdy jsem u nich nebyl, neznám její rodiče. Ona moje také ne, jsem z děcáku. Jde o to, že o rodičech moc nemluví, řekla mi jen, že jí hodně ublížili když byla malá, otec byl ledový, nedával najevo lásku, matka totéž. Řekl jsem jí, že jsou to rodiče a je potřeba se s tím smířit a odpustit. Její matka jí často telefonuje a přítelkyně je tehdy naprosto změněná, z pohodové, veselé holky se stale třesoucí se troska. Zvedne telefon, matce lže o sobě, její matka neví o mě nic, neví o tom kde pracuje a co dělá. Jednou se tak rozčílila, když jí volala matka, že hodila telefon o zemi. Nevěděl jsem co se děje, řekla, že jí nenávidí, opravdu v ní byla zlost a nenávist. Přitom když volá s matkou tak se přetvařuje, směje, ale když zavěsí tak je smutná a jednou dokonce zvracela, asi z nervů. Fakt jsem se bál. Vůbec nevím co dělat, co jsi mám o tom myslet.
Zdravím. Já bych to viděla jinak. Pokud ona o rodičích nemluví, nemá nic hezkého, co by o nich řekla. Musela prožívat nepěkné zacházení (navíc to i naznačila). Tak, jak popisujete, se chovají lidé, kteří byli jako děti nějakým způsobem ponižované, zneužívané, týrané, at fyzicky či psychicky, a museli to snášet delší dobu a nemohli z toho utéct. Naučili se chovat tak, aby co nejméně provokovali a nevysloužili si tak další ataku. Toto trauma si nesou v sobě, a pokud přijdou do kontaktu se stejnou situací nebo tou týrající osobou, přestože jsou daleko, začnou se chovat tak, jak mají hluboko v mozku uloženo = neprovokovat! Vy jste z děcáku, ale vězte, že někdy jsou žádní rodiče lepší, než takovíto. To, že žije s vámi, jí dává možnost potlačit své staré zážitky a žít normálně, jako všichni ostatní. Ve chvíli, kdy jí zavolá matka, se jí zase vše vrátí, nedokáže jí telefon nezvednout a chová se tak, aby neprovokovala a hlavně matku uklidnila - to není přetvářka v pravém slova smyslu, to je pud sebezáchovy. Řekla bych, že vy jste její jiný svět, ten bezpečný, ten hezký, ten normální. A s vámi může být sama sebou, ..."pohodová, veselá holka"...Ty 3 roky soužití by tomu odpovídaly. Řekla bych, že se pere se svou minulostí, co jí síly stačí a snaží se ji pohřbít a žít přítomností s vámi. Matka ji nechce pustit a trápí ji dál. Proč jí furt volá? Proč nečeká, až dcera zavolá sama, až bude chtít? Proč ji furt kontroluje? Holka pracuje, žije slušně, má vztah a hlavně je dospělá. Tak proč jí matka nedá pokoj? Každý dospělý člověk má právo na svůj vlastní život. Co dělat? Pokud mám pravdu, radila bych, abyste se nevyptával na rodiče, nenutil ji do nějakého odpouštění (jsou věci, které odpustit nelze) a nechtěl se s jejími rodiči seznámit. Nemůžete spojit oba její světy, dokud ona na to nebude mít sílu a sama nebude chtít. A to poznáte tak, že jednoho dne matce nezvedne telefon a nebude se jí zpovídat. Odstřihne se od svého trápení, bude už jen tou veselou pohodovou holkou, a bude žít s vámi ten vysněný, normální život. Ida
Milý Kájo, prozradím vám jednu věc. Pro většinu nás, holek, bývá svatební den ten nejdůležitější a nejštastnější v zatím prožitém životě. Jsme upravené, ve svatebních šatech nám to sluší, vedle sebe máme milovaného muže, který miluje nás, a ve svatební den jsme velmi důležité, velmi samostatné a velmi rozzářené. Opouštíme své dětství, kde jsme byly na své dětské starosti samy a vstupujeme do dospělého světa, ve kterém budeme na všechno dva. A když se vžiju do vaší "pohodové a veselé holky", umím si představit, co by s ní asi udělala v tento den přítomnost rodičů. Tím by se jí de-facto nacpali, coby vítězové, do dalšího života a vstoupili by mezi vás dva. Totální prohra; mně by to porazilo. Obdivuju ji, jak se dokázala se vším popasovat, jak si vás dokázala před nimi utajit. Jestli můžu ještě jednu radu, ne vždycky je správné jednat tak, jak to odpovídá zvyklostem. Daleko spolehlivější je jednat podle srdce. Chovejte se tak, jak to cítí vaše srdce. Přeju vám oběma, at v manželství potkáváte jen samé štěstí. Ida
Děkuji Ido, po včerejším rozhovoru mám stejný pocit. I když to moc nechápu, možná proto, že sám jsem rodiče neměl. Přítelkyně je nemá ráda, pořád opakuje, že jí ublížili a vyprávěla mi historky z dětství. Nic pěkného, ale tak jsou lidé, kteří jsou na tom hůř, třeba týrané děti. Přítelkyně je nechce ani na naší svatbě. To už mi přijde hodně ujetý. Ale respektuji její přání.
Špatný a konfliktní vztah s matkou předurčuje problémy v dalších vztazích. Ta oboustranná nenávist je podezdřelá. A fláknout mobilem o zem je hysterie nad mé chápání. Proč matka volá? Co chce? Manipuluje? Vydírá? Proč tam nezajedete, abys viděl? Přítelkyně bude mít v Tobě oporu. Tam by se odhalila pravda. Jen jestli přítelkyně nelže nakonec i Tobě.
Moje maminka je moc hodná ale když mi telefonuje (naštěstí jen v sobotu)jsem na prášky, tedy byla jsem než jsem přišla na způsob. Telefon dám nahlas, jsem na PC a jen občas řeknu: ano, mami poslouchám tě, no a po hodině se rozloučím. To samé jsem poradila kamarádce a tak když ji volá její matka obden, udělá to také tak, netřepe se, nenervuje, maminka je spokojená a kamarádka v pohodě. Zkuste to.
Ale o čem se baví spolu, když je přítelkyně tak rozhozená? Možná se chce maminka usmířit a nebo jí něco rozkazuje, je nepříjemná? Ale možná má v sobě tu averzi vůči matce ještě z dětství a neumí to ovládat. Asi by jste si měli říkat všechno o sobě, mohl by jste tak přítelkyni nějak pomoci. Co kdybyste jí nabídnul, že některý telefonát od matky přijmete vy a poznal by jste tak trochu co je to za člověka, prohodit pár slov...Proč by jste nemohl říci, že jste její přítel.? Těžko v tomto něco radit.
Jde o to, že dotyčná přítelkyně s ním není spokojená, ale nedokáže mu to z nějakých důvodů říci. Doufám, že ne proto, že by se bála mluvit upřímně, že se ho bojí. To totiž lidé mají vztek na dotyčnou osobu se kterou jsou, ale dělají, že je štve někdo jiný. Říká se tomu projekce. Dokonce to dělají i matky, dají děcku pohlavek, protože protivné sousedce ho dát nemůžou.
Například budete sedět s nějakým otrapou v hospodě, bude do Vás hučet a v tom momentě za Vámi přijde manželka. Jak jste plný zloby na otrapu, tak se začnete hádat s manželkou, abyste vybil svoji zlost a otrávenost.
Takže rada je, at nechá přítelkyni přítelkyní, ona začne být zase normální, ale s někým jiným. Tak to prostě chodí. Lidé se bojí rozcházet a pak z toho hysteričí, že máma jí na nervy neleze, ale on patrně ano. At to vezme jako chlap a jde si každý svojí cestou. To se totiž nedá změnit. Hodně lidí časem pozná, že to není ono, rozejdou se a nemělo by to nikoho překvapit.
Holka je chudák a její stav se bude věkem zhoršovat. Chtělo by to odbornou pomoc. V žádném případě nejít do vztahu s někým takovým.
ale když zavěsí tak je smutná a jednou dokonce zvracela, asi z nervů.
------------------------------------------
Tohle, co jste napsal, by docela svědčilo pro zneužívání otcem a matka o tom věděla, navíc s otcem dál matka zůstává, nebo dceři nevěří, že je to pravda, nebo ji obvinuje, že otci "nadbíhala"...to je různé...proto ten rozpor a nenávist k matce...
Když se máte brát, neměla by Vám říci pravdu? Pokud se bojí, že byste jí přinutil, aby na otce podala trestní oznámení, tak ji ujistěte, že uděláte jen to, co ona bude chtít, abyste udělal. Tady je jen sporná jedna věc, že byste se dověděl o trestném činu a neoznámil ho..tohle tak moc nevím v tomto případě.
Jinak rada v takovém případě. Pokud to tak je, tak jí nepomůžete Vy, ale psychiatr, psycholog je málo. Jde o oba rodiče. Pokud ještě před svatbou nechcete tohle řešit, pak Vaše manželství časem ztroskotá na otevřené, nevyřešené rány..
Hezký den, vím, že byla sexuáně zneužívaná v dětství, ale rodičem ne, byl to někdo známej. Rodičům to nikdy neřekla. Rodiče se k ní chovali špatně, podle toho co jsem se dověděl, taky přemýšlím jestli s ní nejít na psychoterapii. Žádné projevy citů, lásky, ledový otec, matka která urážela a ponižovala, nadávky byli pořád. Takové reakce nejsou normální, ale miluji ji a chci pro ni udělat maximum.
Máte tady dost rad, se kterými se ztotožňuji.
Souhlasím s ,,dolgou,,.
Děvče má v sobě problém, nevyřešený. Zatím se vše obrací proti rodičům. Ale.
Později bych se bála, že až se vezmete, aby se zlost a nenávist někdy nepřenesla i na Vás. A že to slečna umí, a nejen umí, umí to i vůči té osobě zastírat.
Slečna je komplikovaná. A vztah bude s ní vždycky problémový, i když se nyní jeví jako - jo, je to fajn. Jste svobodní neřešíte nic velkého, důležitého, nejsou děti, nejsou nemocné děi, máte bydlení, máte zaměstnání, nemáte dluhy, hypotéku, máte přátele.
Co až nastanou skutečné problémy, kdy budete mít zodpovědnost za své potomky?
Uvažoval jste o tom, že Vaše budoucí, společné děti nebudou mít prarodiče? A i ti, že jsou v životě dětí důležití?
Má slečna nějaké vzdálenější příbuzné, se kterými se stýkáte - Její babičky a dědečkové z obou stran, sourozenci obou rodičů, tedy tety, strýcové, bratranci, setřenice, případně nemá slečna nějaké sourozence? Jaké tam jsou vztahy?
Pokud nic, tak je to moc divné, že se nikdo nestýká.
Na druhou stranu ,,je výhoda,, že Vy nikoho nemáte, možná ji to proto vyhovuje, protože nemá vzor ze své rodiny. Kdoví, jak by vycházela s Vašimi příbuznými. Psychika je strašně zrádná.
Bude schopná dát lásku Vašim společným dětem, když ona zažila takové křivdy? Já bych se bála, že toto chování /k dětem/ přenese i do Vaší společné rodiny. Bude hodná, milující, odpouštějící matka? Nebo přísná, netrpělivá? Budou Vaše děti vysmáté, nebo budete přicházet domů z práce a děti budou zakřiknuté, uplakané? Na tohle si později třeba vzpomeňte, ale přeji Vám, at vše dobře dopadne.
Jinak mi napadá, Vaše děti nedostanou od babičky a dědy nic k Mikuláši, k narozeninám, nepojedou o prázdninách na vesnici za nimi atd..
Připadáte mi, že máte vše srovnané a právě Vy osobně byste potřeboval funkční a bezproblémovou rodinu od své partnerky. Proto Vám osobně přeji rodinu, která Vás přijme za svého, kde se budete cítit dobře, kde zapadnete a společně prožijete krásné chvíle, v okruhu širší rodiny, se svými dětmi a zajistíte jim plnohodnotné dětství, které Vám přece jenom možná nebylo dopřáno. Jistě jste měl o vše v domově postaráno, ale přece jenom.
--------------------------------------------
Běžte se nejdříve na rento problém optat sám k do poradny, k psychologovi atd.
Neposílejte slečnu do ordinace, na to musí přijít ona sama. Protože se může stát, že Vám to nikdy neodpustí, že jste ji považoval za psychicky nemocnou a potřebnou pomoci.
Jste spolu dlouho, je Vám ke cti, že partnerce chcete pomoci, že ji neopustíte.
Myslím, že se partnerka nenaučila vyrovnávat s těžkostmi a nástrahami života, řešit problémy. Před vstupem do manželství byste toto měli mít vyřešené /tedy hlavně partnerka vztah ke svým příbuzným/..
Přečtěte si poslední větu, že před manželstvím by měla mít přítelkyně vše vyřešené ve vztahu ke své rodině. Nikde nepíšu, že se má rozejít.
Kromě toho, kdoví, jak to je s tímto dotazem a odpověďmi. Zadavatel kaja222 a odpovědi /silly a gfjkluf/ jsou z jednoho počítače, někdo se vydává za více osob.
Mě týrali psychicky i fyzicky /ve sklepě gumovou hadicí, za celé dětdtví mě neřekli křestním jménem, na vánoce lítal stromeček z okna atd...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.