Nejste přihlášen/a.
Každý máme nějaký svůj slabší článek, který vytrvalé stresy poškodí první. Někdo je na srdce, jinému se dlouhý stres promítne do žaludku, žlučníku, někdo se dusí v astmatických záchvatech. Kolegyně veškeré stresové situace nakonec odnese zánětem močového měchýře... Naše orgány se stresem stahnou a tak se hůř prokrvují, prokysličí. Např.: stažená trávicí trubice pak hůř vstřebává, mění se rychlost posunu tráveniny /nechutenství, průjem, zácpa/. Dlouhodobý stres odčerpává v organismu hořčík, vitaminy řady B a vůbec nabourává minerální hospodářství. A důsledek nedostatku prvků a vitaminů znamená snížení imunity, vyšší nemocnost, nespavost, která stav ještě zhorší. Tam, kde je k tomu skrytá dispozice, může dlouhodobý stres nastartovat i onemocnění duševní. Chemismus v mozku, hormony,... to je všechno propojené. Prostě psychosomatika funguje. Hodně se o ní mluví u nádorových onemocnění. Někdo říká, vzpomeň, cos měl za problémy před sedmi lety, tam to začalo...A zase jak u koho.
Pokud je někdo silná osobnost, tak mozek ne. Každá životní situace je zkušenost at už obrá či špatná a nějak se dá přizpůsobit a žít. Většinou nás drží ženy a koníčky (tedy nás chlapy).
Spíš se to podepisuje na organismu. Nadváha, nemoc střev, žaludek, žlučník, atd...
Může se to podepsat na povaze člověka a změnit tak jeho osobnost. Může se uzavřít do sebe, připadá si vedle druhých jediný utýraný a chce být sám. Může přestat důvěřovat lidem a i po odeznění dlouhotrvajícího stresu může mít obtíž se k lidem vrátit. Takový člověk bude hodně citlivý, ztratí schpnost bránit se. Někdo se zase může chopit alkoholu. Proto potřebuje mít v někom oporu, potřebuje dodávat povzbuzení, sebevědomí a aby se i on mohl svěřovat a chtít radu.
Povahu nelze - tedy charakter nezměníte, je Vám dána vlastně při narození. Měníte jen způsob myšlení a chování. Co se Vám dříve zdálo důležité, už důležité není. Když 730 dnů přihlížíte utrpení svého dvojčete, už nikdy nejste tím, čím jste byl předtím...Měli jsme stejného otce i matku, ani jeden nezemřel na rakovinu, ale na infarkt, maminka velmi mladá. Co bylo tedy příčinou, dodnes nevím, ta hrozná diagnoza, na kterou umíráme.
Neuzavíráte se do sebe, ani si nepřipadáte týraný, nikdo Vás přece netýrá, nemáte čas na sebe, natož na druhé..Nežijete, ale přežíváte. Nemáte důvod nevěřit lidem vždyt Vám nikdo neubližuje, jen život, že na Vás navěsil víc, než někdy člověk může unést. Například nepotřebuji žádnou oporu, pochopení, nejsem přecitlivělá, prostě to tak bylo a já se s tím musím vyrovnat, ostatní s tím nemají vůbec co dělat. Alkohol ke zvýšení sebevědomí nepotřebuju, dříve jsem ho také nepotřebovala, protože jsem nikdy nepropadla sebelítosti.
Jsem i odpůrce prášků, psychologů a psychiatrů. Vyhnula jsem se jim celý život, nechybělo mi ani jedno. Jsou tací lidé, že jsou na tom mnohem hůře než já. A už jim není pomoci, protože čas se jim krátí.. Ale k tomu dojdete jen tehdy, když tohle všechno sám prožijete..
Okamžik smíření a příliv soucitu s ubohými a trpícími..Ne, nejsem věřící, jsem ateista. Proto se moc nezměníte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.