Jak jste si zvykali v soužití

Od: hg 12.11.19 12:22 odpovědí: 14 změna: 17.11.19 22:39

Jak jste si zvykali v manželství nebo společném bydlení, když jste měli předtím vlastní soukromí? Já s tím mám pořád problém v malém bytě, i když bez dětí, potřebuji svůj soukromý prostor a chybí mi.

Odpovědět na otázku Skočit na nejnovější odpověď

14 odpovědí na otázku

Řazeno dle hodnocení

maky®

12.11.19 16:40

Každý člověk potřebuje svůj prostor, aby mohl "dýchat" a aby zakrátko nevznikala tzv. "ponorka". Nemusí to být hned vlastní celý pokoj, ale stačí kutilský koutek, garáž, dílna, zahrádka. Pak jde také o prostor časový, mám na mysli chvíle, které má člověk jen sám pro sebne pro svoje záliby a koníčky. Někdy je to opravdu těžké, aby to druhý partner pochopil, takže to chce trochu trpělivosti, ale hned od počátku manželství si svůj prostor chránit. Do budoucna se to vyplatí.

[přidat komentář]

ferax®

12.11.19 17:07

Žádný problém, to nějak samo vyplynulo a to jsme před svatbou spolu nežili v jednom prostoru.

[přidat komentář]

conconi®

13.11.19 08:08

S manželem jsme prvních pět let bydleli v garsonce "1+dvouplotýnkový vařič". Nejlepší je, pokud jeden dělá na směny, to mají dostatek soukromí oba, ale pokud ne, tak bych asi doporučila nějakého "koníčka" a aspoň dvakrát týdně si jet po své ose. Ono někdy stačí i hupnout na rotoped, narazit si sluchátka a všichni mi můžete...

13.11.19 09:34

Když máte partnera/ku, který je sice milý a máte ho rádi, ale chce doma stále vaši pozornost, tak to jde už na nervy. Možna se k sobě nehodíme, když to nevycítí, nebo je sebestředný a to je špatné. Buď se změní nebo to nevydržím. Možná by bylo dobré mít dům a rodinu, kutit a soustředit se na děti

ferax®

13.11.19 10:25

Proč jste se tedy brali, to co píšete svědčí o tom, že nemáte řadu věcí vyjasněných. Nevyzrálý vztah. A ve výsledku to vypadá, že jste měli jít asi od sebe.

13.11.19 13:07

Mohli jsme žít i bez sňatku, ale vzali jsme se kvůli bytu, kupovali jsme ho společně a máme hypotéku, kterou spolu splácíme. Zkrátka společné vlastnictví a těhotenství nás sezdalo a nelitujeme, jen tu trochu soukromí musím vyřešit nebo se zblázním

berger*

13.11.19 20:01

conconi - "1+dvouplotýnkový vařič" - dobře Vy,to jsem ještě neznal...

zavinac®

17.11.19 09:01

To vám věřím,,člověk potřebuje soukromí i přes velkou lásku.Můj partner byl v létě na chatě a v zimě v paneláku.Když jsem chtěla jet ,,tak jsem za ním přijela,Měli jsme tam každý svůj malý byteček.V létě pohádka,,ale jak bylo škaredě tak jsem jela domů.Mýmu to nevadilo...nevadilo mu ,že je tam sám-.měl dost koníčků a své soukromí.Já kdybych neměla tu chatu tak nevím co bych dělala.Ponorka je hrozná.Kupte si malou zahrádku či pronajměte a máte únik ..

[přidat komentář]

vilik*

13.11.19 16:03

Urychleně si oba najděte nějaké hobby, které budete provozovat odděleně, s jiným okruhem známých, nebo společné, ale v nějakém kolektivu.
Vy jste zřejmě v situaci, kdy partnerka takové trávení času nezná a upnula se na to, že vy ji budete vymýšlet zábavu. To je ale dobré tak na začátku vztahu, pak už vzniká závislost partnera na tom druhém.
Ve vašem případě je situace horší kvůli tomu, že čekáte dítě. To bude chtít vaši aktivní účast ve formě podílnictví na chodu domácnosti včetně pozdějšího hlídání. Navíc kvůli těhotenství má vaše partnerka omezené možnosti.
Reálně vám hrozí, že se budete hádat, vy začnete "utíkat" z domova, budete frustrovaní a nakonec skončíte vy nebo ona u někoho, kdo vám "rozumí".

[přidat komentář]

skeptic

15.11.19 08:55

Naštěstí nijak.

mernet®

15.11.19 14:53

Takže takzvaně "kamoši s výhodama"?

[přidat komentář]

kin

15.11.19 16:19

Musíte s tím něco udělat, to ještě do tak malého prostoru přijde malé řvoucí dítě. Zkuste něco vymyslet, aby ten váš pocit nesoukromí nerostl.

17.11.19 11:14

Rýsuje se nám možnost bydlet v domku po dědovi, pokud se teda dohodneme s ostatními dědici, bylo by to řešení aspoň na dobu než splatíme hypošku pronájmem bytu a potom třeba vyměnit byt za větší. Hlavně když nebudeme trpět stereotypem a snad ani nudou, změna je život

[přidat komentář]

promon®

17.11.19 22:39

[?]

U nás to bylo jednoduché - koupili jsme v r. 89 baráček z první republiky, takže počátek soužití byl ve znamení tvrdé dřiny při přestavování bydlení, vč s tím souvisejících kompromisů to vše podkresleno divokou privatizací - takže nejistota zaměstnání. Takže nebyl nějak čas na nimrání se v niterných pocitech. Prostě nás to semklo a dá se říct, že jsem za to i určitým způsobem vděčný.

Zato teď - náš postpubertální synek šel hledat štěstí do Prahy , takže se začínáme zase znovu sžívet bez ,,rušivých elementů´´

Skočit na otázku
Vložit novou otázku

[přidat komentář]

Přidat svou odpověď

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.