Nejste přihlášen/a.
No, co vy? M.
OK.
To, jak se vnímáme, je většinou odlišné od toho, jako nás vnímá okolí. Ve všem. Už jste někdy slyšel svůj hlas z nahrávky? A tak je to se vším. Jen velmi blízcí lidé vědí, co jste skutečně. To bylo všeobecné.
V práci jsem nedoceněná. Vidím se jako zodpovědná, pečlivá, puntičkářka. Jsem viděna jako prudič
Sebevědomí? Jako vy. Jednou dole, jednou nahoře. Ale naštvěte mě nespravedlností a jsem jako buldozer. To klidně seřvu i Boha (kdybych v něj věřila). Sebevědomí sem, sebevědomí tam... Štěstí nehledám. Přichází samo, když ho nejméně čekám. A snažím se moc nepřemýšlet. Nad sebou či ostatními. To nedělá dobrotu. A když se podaří, mám fakt dobrej den... M.
@Takt,
štěstí se nehledá ani nepřichází a neodchází. Štěstí je stav mysli, který závisí jen a jen na Vás. Rozhodnete-li se být štastná, budete.
To, co si o sobě myslíte ovlivňuje smíšlení ostatních lidí o vás. Tak vás vnímají.
Oprava:" smýšlení."...to jsem tedy...
Jak psala Mona, je lepší o takových věcech moc nepřemýšlet. Na co? K čemu to je? Dělat spíš to, co mě baví. Každý jsme nějaký. Někdo má sebevědomí vysoký, jiný zas nízký. Záleží na mnoha faktorech. Třeba na výchově, na zkušenostech, práci, postavení, štěstí v soukromém životě, na přátelích, kteří nás ovlivňují apod. Každý to má jinak. Člověk, který tohle řeší, má asi nízké sebevědomí.
Záleží taky na tom, mezi jakými lidmi se člověk pohybuje. Dítě, pokud má otce nebo matku psychopata, tak nikdy oceněný nebude. Stejně tak pokud je šéf takový. Takoví lidé sebevědomí berou. A od takových pryč. Jsou to paraziti.
Jsem obětí tzv. ďáblova efektu a tím je dáno vše. Je velká škoda, že není možné provést pokus ve stylu Bodyswap. Týden by stačil; po návratu z mého těla do vašeho byste (v kontaktu s jinými lidmi) zažívali opojný pocit štěstí po zbytek života. Na druhou stranu ďáblův efekt přináší určité drobné výhody.
Takte, znáte to: "Jsem blbec a vůbec mně to nevadí". To bylo v jedné pohádce z 80. let minulého století. Zpíval to tam jeden herec Miroslav Středa. Viděl jste tu pohádku? Koliv Vám je let?
Bylo to v pohádce Nejhlavnější hodinky na světě. Byla hezká pohádka a stáhnout se, bohužel, nikde nedá.
Asi budu nepřiměřeně sebevědomá, jelikož jsem sama se sebou spokojená. A je mi celkem jedno, co si mně myslí ostatní. Ale zároveň jsem soudná a tak se podrobuji sebekontrole a když si uvědomím, že jsem třeba něco zvorala a nezachovala se dobře, snažím se to napravit. A právě z toho důvodu špatně snáším kritiku, protože si myslím, že jsem sama k sobě kritická hodně.
Ale když se to stane a někdo mne začne kritizovat, nebo mi něco vyčítat, tak nad tím přece jenom přemýšlím a kladu si otázky. Jenomže nakonec vždycky dojdu k závěru, že se ten dotyčný prostě spletl.
Tak. A teď si z toho vyberte. Ale odpověděla jsem Vám podle pravdy. A ještě dodám, že mne lidé mají buďto hodně rádi, nebo mne vůbec nesnáší. Ti, co mne nesnáší, jsou mi lhostejní, ale ti, co mne mají hodně rádi, tak si podle mého mínění zaslouží metál. Proč, to už nebudu vysvětlovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.