Nejste přihlášen/a.
Já si myslím, že ani dnes spousta lidí nepovažuje za umění naprosto vše. Je to jenom Váš subjektivní názor a zřejmě mluvíte o nějakém specifickém pojetí něčeho. Asi jste narazil na něco, co zrovna Vy za "umění" nepovažujete. Prostě Vás to nijak neoslovilo. Ale to neznamená, že někdo jiný v tom nenajde zálibu, nebo se nad tím nápadem nepozastaví a neřekne si: "no tohle, to by mne teda ani ve snu nenapadlo". Možná, že jste měl dokonce pocit, že něco takového byste Vy zvládl "levou zadní". A v některých případech byste to skutečně zvládnout i mohl. Jenomže Vás to nenapadlo a úplně obyčejné a jednoduché Vám to připadlo až poté, když jste to uviděl zrealizované.
Proto si myslím, že umělecké školy rozhodně nejsou zbytečné. A jejich existence nemá s Vaší otázkou nic společného.
Zdravím. Vaše otázka je příliš obecná, nespecifikuje, o jaké umění vám jde. Pokusím se o vysvětlení. Pro všechna umění platí, že jejich tvůrce musí mít mimořádné nadání a musí být v tom oboru mnohem schopnější, než ostatní. Umění bych rozdělila do 2 oblastí.
A) Jednou oblastí umění je vlastní cesta, na jejímž konci nemusí, a prakticky ani není, umělecké dílo. Například - sňatkový podvodník. Dokáže zástupu žen namluvit s mimořádnou brilancí, že se s nimi ožení, bude je až do smrti na rukou nosit a dá jim modré z nebe (neb je velmi bohatý), jen potřebuje momentálně založit větší finanční částkou či prožít inspirativní pomilování, aby sňatek mohl ihned po té uskutečnit. Jakmile dostane prachy a užije si sex, zmizí, a žádná z nich ho už nikdy nevidí. Takový muž je ve svém oboru velký umělec (dokáže to málokdo), přesto na konci nevznikne umělecké dílo. Tam jsou jen prachy a sex a štastný pocit samotného umělce. A s tím už by si poradil každý. Takže tady je uměním vlastní cesta a tento umělec své dílo celou dobu před světem skrývá.
B) Druhou oblastí umění je výsledné umělecké dílo. Hmatatelné či duchovní. Tady je cesta různě dlouhá, více či méně strastiplná, vyžadující nejen mimořádný talent (vlastně stejný jako v oblasti A), ale hodně píle, hodně snažení, hodně odříkání, hodně vyčerpávající práce a nekonečně mnoho času (v dnešní době i vložených peněz). A to buď na výtvarných školách, pod vedením v soukromí již uznaných umělců, nebo zcela sám. Když toto všechno tvůrce přetrpí, může vytvořit dílo. Hudební, literární, výtvarné, architektonické... A své dílo vystaví na odiv. Pokud se dílo líbí většině lidí, a je ohodnoceno slovy: "To je hezké", bývá to tzv. líbivé dílo nebo kýč. Záhy na dílo každý zapomene. Pokud dílo vyvolá přímo nadšení, odpor, rozpaky, vzbudí vlnu pocitů, kdy divák cítí, že ho dílo emocionálně zasáhne a vyvolá v něm fůru myšlenek (pozitivních, ale i negativních) a ještě po čase (nebo dokonce nikdy) nemůže na ty pocity zapomenout, nebo dokonce ho ty pocity vybudí k nějakému konání a je těch pocitů tzv. plný, jedná se o skutečné umění. Umělecká díla mohou být nenapodobitelná, ale i taková, která jsou technicky jednoduchá (třeba úhlopříčná modrozelená klikatá a přerušovaná linie na vínově červeném podkladu), a která pak prakticky identicky můžou napodobit všichni. Pro mnohé je to zvláštní, ale jiní umělci či osoby schopné onoho uměleckého cítění dokážou na 1. pohled (krátký či dlouhý) poznat, že se jedná o (v tomto případě ne hezký, ale sprostý) kýč. Kdy "malovatel" absolvoval několikatýdenní kurs, kde se učil obkreslovat, "fotitel" fotit... předlohu. Za své prachy (za kurs vydané) dostane ujištění, že už umí to, co autor. A kýčař tomu věří.
Omlouvám se, neumím jen krátce. Ida
V případě "B" ...Kde je tedy ta hranice mezi tím co již umění není?Pokud to vyvolá emoce?...emoce vyvolá kde co a proto to označíme za umění?V dobách Leonardových také vyvolávalo emoce to když někdo obtiskával houbu na desku pod záminkou umění.Takový člověk byl označovám za blázna.Pletli se snad tito mistři?Z dneštního pohledu asi ano.Co se týče talentu či škol tak ty také dnes nejsou potřeba aby člověk vytvořil umění.
...Kde je tedy ta hranice mezi tím co již umění není? Žádná hranice přeci není. Žena nemůže být tak trochu těhotná => buď těhotná je, nebo není. Mrtvola tak trochu mrtvá => buď mrtvá, nebo živá. Přes hubu dostaneš, nebo ne. A to samé s uměním => buď je, nebo není.
Pokud to vyvolá emoce? Ale přesně ty emoce, které umělec vyvolat chce! Umělec cíleně působí na diváka. O tom to umění je. No a k tomu, aby (třeba malbou) vyvolal konkrétní emoci, musí nejdříve umět malířské řemeslo. (Buď se učí sám – pak bude hledat, nebo pod odborným vedením – naučí se řemeslo dřív. ((Nebo taky nenaučí – pak z něj bude mazal)). Např. u výše jmenované úhlopříčné 2barevné linie na vínovém podkladu běžný člověk, bez výtvarného cítění, vidí jen tu linii. Ale člověk s uměleckým cítěním v ní pozná plačící křehkou ženu, zoufalou ze smrti svého dítěte. Protože ta linie se přerušuje, zužuje a láme přesně v místech, která proporčně odpovídají krku, pasu, kolenům ... a horní zvýrazněný konec (hlava) se sklání k zemi, kde leží stejným stylem zobrazené mrtvé dítě – temně vínová prohnutá skvrna na světlejším podkladu. V podstatě stěžejní bod celého obrazu. Nic z toho ale malovatel nevidí a nechápe. Proto klidně kopíruje linii a necítí, že je to žena. Z jeho linie ale nic nevyzařuje, emoce nevyvolá. V tomto případě už i umělecky cítící divák vidí jen tu linii. Malíř umění vytvořil, malovatel ne. To samé v hudbě. Krásné umělecké hudební dílo, zpěvák se zvučným hlasem krásně zazpívá => a divadlo je plné citu a emocí. Pak ve stejném divadle jiný zpěvák s krásným hlasem, ale bez hudebního sluchu, zazpívá stejnou skladbu ale trochu falešně a diváci ho vypískají. Stejné divadlo, stejný hudební kus, ale 2 různí interpreti. Umění je a u 2. není.
Co se týče talentu či škol tak ty také dnes nejsou potřeba aby člověk vytvořil umění. Vysvětleno výš. V naučení řemesla jsou školy nenahraditelné. Umělci, v nich vyučující, rozvíjejí talent, rozšiřují znalosti, učí výtvarné techniky, prohlubují vkus a hlídají, aby se student výtvarně vyvíjel a nesklouzl ke kýči. Umění jako takové se v podstatě naučit nedá, to musí umělec cítit, vytvořit, do svého díla vložit.
No jo,jenže jak se říká vše má svého kupce. O tom (o penězích) je dnešní svět, ale ne umění. Poslední generace (dnešní 15-30 letí a částečně i ta předchozí) smazala všechny hodnoty a nahradila je penězi. Vše je přepočítáváno na peníze. V penězích se všichni tito vyznají, veškerému přepočítávání a vydělávání rozumějí a v provětrávání účtů rodičů jsou mistři. Tady mají bohaté zkušenosti a peníze je velmi zajímají. Ale vztahy, city, emoce, umění, soucítění... jim vůbec nejdou. Ano, všechno může mít svého kupce = za všechno lze získat peníze. Ale umělcův cíl nejsou primárně peníze. Umělec tvoří pro city, emoce, prožitky, barvitost, estetično... a udržuje tím i ten druhý svět, ten co není o bohatství hmotném, ale duševním. Ten emocionální. Umělci vyvažují svět. Protože kdyby ve světě převládla nerovnováha, zhroutil by se. Ida
Z traktátu Leonarda da Vinci kde připomíná slova Botticelliho..."Pouhým hozením houby napojené rozličnými barvami na nějakou zeď se docílí různorodých skvrn v nichž může leckdo spatřiti milionu výjevů.Však nemůže se považovati za malíře ten,jenž za umění toto vydává.Blázni či zaostalci jenž starce za čáru považují či ve skvrně a obrazci zvíře vidí nezasluhují obdivu jelikož lakomost a neznalost je k tomuto konání vede.Člověk byt malířem není dobře ví jak tvář lidská vypadá.Proto i nejprostší člověk dokáže posouditi zda obraz přírodu odráží tak jaká je či pouhý zavrženíhodný blud přináší..."Toto je naprosto pravý opak toho co píšete vy.
Naopak. Přesně to potvrzuje. Pouze jinými slovy. Ale vy se jen ptáte, odpovědi čtete nepozorně a nepřemýšlíte. Soustředíte se pouze na moment házení v barvách namočené houby tvořící fleky,vydávané za umění. Já píšu o s rozmyslem namalované ženě záměrně stylizované do šikmé linie. Ve které člověk schopný vnímat umění tu ženu se vší samozřejmostí vidí. Není moje chyba, že vy jste zřejmě ukázkou čistého materialisty. Vám umění zřejmě zůstane utajené. Je mi líto. Ida
@idanova naprosto s vámi souhlasím a obdivuji, jak to dokážete srozumitelně a výstižně napsat. Jen bych neodsuzoval tu "komerční" stránku. Michelangelo dostal za Davida tolik, že ho to zajistilo na zbytek života, a třeba takoví Medicejští nebo Borgiové taky věděli, do koho nebo do čeho investovat a tehdejší umění vzkvétalo (nejen, ale možná i hlavně) díky jejich penězům.
Mě přijde že nerozumíte textu..."Člověk byt malířem není dobře ví jak tvář lidská vypadá.Proto i nejprostší člověk dokáže posouditi zda obraz přírodu odráží tak jaká je či pouhý zavrženíhodný blud přináší"...jasně zde stojí že obraz ženy má i nejprostší člověk vydět jako ženu...ne jako nějakou šikmou linii byt je namalována s rozmyslem.Sama píšete že ženu spatří pouze ten s výtvarným cítěním a to je přesně ten důvod proč je za umění považováno kde co... např. i pisoár.Člověk s výtvarným cítěním(jak vy píšete) v něm spatří třeba fontánu či psa.Jak můžete vědět že linie na obraze má představovat řekněme život?Poznáte že byla malována s úmyslem nebo že malíř neuměl nalovat nebo že se jedná o špatně napnuté plátno?Že mi umění zůstane utajené?...je to možné a je to chybou...umění by mělo být pro všechny a ne jen pro vybrané jedince kteří jsou schopni v hromadě uhlí vidět ženu a muže.
Umění nebude a nikdy nebylo pro všechny. Tak, jak hluchému nepopíšeš krásu symfonie, tak ignorantovi nevysvětlíš umění. Což není nic proti vám, je to jen holý fakt.
jethro...V tom případě je tedy nemožné poznat talent.Tím pádem jsou např. zbytečné komise jenž sedí u přijímacích škol s uměleckým zaměřením.Jak může učitel malby hodnotit svého žáka když umění není pro všechny a je možnost že tento žák se netrefí do vkusu učitele?Jestliže si natočím video kde můj pes běhá po zahradě.Je to umění?Mohu tedy říci že ano jelikož je to video určené pro úzký okruh lidí kterým se líbí.V takovém případě je tedy umění vše a když je něco vše znamená to že to není nic.
Smiřte se, prosím, s tím, že pro VÁS je a navždy bude nemožné poznat talent, pochopit dílo a nechat se prostoupit uměním. Přijměte fakt, že vás se týká tak akorát polemika o (vámi zmíněném) vkusu. Neb ten má každý. Někdo dobrý, někdo špatný, někdo přímo nevkus, ale tady můžete rozvíjet debaty. Jsme na poradně, tak bych měla pro vás radu – pohledejte v knihách o číslech, tam budete třeba v obraze. A přiznám se, že kouzla s čísly jsou, a navždy zůstanou, tajemstvím pro mně. Každý máme a nemáme své. Ida
Ano,stejně jako já tak ani velcí mistři co opovrhovali abstrakcí (Botticelli,da Vinci,Caravaggio...) nikdy nepoznali talent,nepochopili dílo a neprostoupili se uměním.
Nechcete abych odsuzoval abstrakci jelikož jí nerozumím ale na druhou stranu odsuzujete mě (ačkoliv mě neznáte) že nedokáži poznat talent či umění.Já ačkoliv maluji tak je pro mě umění zapovězeno...jak je to možné.Od malby k matematice není tak daleko.Ta k ní patří.Ovšem nějak se na to poslední dobou zapomíná.Ono totiž není tak jednoduché propočítat např. rozmístění postav v obraze podle zlatého řezu nebo vypočítat úhly pohledu diváka na obraz a pak to namalovat.Jednodušší je nakreslit linii a dát k ní 10-ti řádkový komentář co na obraze vlastně je a co malíř zrovna prožívá.Lidé co vidí umění ve všem ti umění zabíjí.
Dříve bylo vyloučeno aby se někdo kdo např. neumí malovat či hrát na housle se tímto mohl živit.
V otázce nahoře se ptám zda by mi někdo neobjasnil co je to umění.Vy mi na to odpovídáte at vám řeknu co je umění.Nepřijde vám to divné?
Zkuste se podívat na článek Jak lze definovat/... . Podle mne dost dobře definovat (tedy ani odpovědět na Vaši otázku) nelze.
Podle mě "umění" je od slovesa "umět". Takže je to něco, co někdo umí, a umí to líp než většina ostatních lidí.
Ale je pravda, že hranice mezi uměním a "neuměním" je subjektivní a nezřetelná.
Podle mě je dobrým kritériem to, zda umělec získá zákazníka (nebo mecenáše), ochotného za jeho umění zaplatit. I když ani to není stoprocentní - existují umělci, kteří se dočkali uznání až po smrti.
No jo,jenže jak se říká vše má svého kupce.Někteří jsou schopni koupit pisoár za 500 000 jen proto že je u něho cedule "ukázka moderního umění od ..." .Na toaletách pisoár za umění nikdo nepovažuje.Proto když budu takto uvažovat tak je umění vše a zároveň nic.Proto nemohu pochopit význam uměleckých škol.
Četl jste text, který sem v noci vložila @iz? Pokud ano, tak neovládáte umění chápat psaný text. Pokud jste ho nečetl, tak jste ignorant a od pisoárů se někam výš těžko posunete.
Umělecké školy nejsou zbytečné. Děti se v nich učí základům "řemesla". Nestane se z každého výtvarník či hudebník světového jména, ale i drobné kresby mají svůj význam. Někdy jen pro radost rodiny a přátel, ti šikovnější se k regionální výstavě a prodeji svých děl propracují. Kdo má cit pro hudbu a v ZUŠ se naučí hrát na nějaký nástroj, se velmi často uplatní v nějaké kapele. Nemusí se dostat přímo do televize, ale i zatracované vesnické kutálky v zimě nestačí odmítat žádosti o hraní na candrbálech.
Pak je zde ještě užité umění. Tvar předmětů se vyvíjí. Aby se na židli dobře sedělo, aby se láhev brala dobře do ruky... To je práce designérů. I ti prošli nějakými výtvarnými školami.
To je věc názoru. Jednou jsem záměrně vyrobila kýč jako vyšitý, typický strašný kýč. Byl to keramický trpaslík s červenou čepičkou, jak pěkně sedí pod puntíkovanou muchomůrkou. Dala jsem to z legrace kamarádovi k svátku, srdečně se tomu zasmál a zasadit to do zahrádky. Na jeho ženu šly mdloby, ale trpajzlík tam sedí dodnes. Když má někdo obě ruce levé, tak nevytvoří ani ten kýč, který nemá žádnou uměleckou hodnotu.
@maky, trpaslík už snad ani není kýč, trpaslík je tradice. A tradice se mají ctít, pokračovat v nich a uchovávat je pro další generace. Udělala jste velmi záslužnou věc. Kamarád je jistě rád, že vás má... Ida
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.