Nejste přihlášen/a.
ahoj - dneska mi umřela kočička Čuldabulda - bylo jí 17 let a vychovala jsem ji od slepého kotátka - jsem úplně v pr... !
děkuju za všechny milé odpovědi. Zajímavé je, že jsem v dětství neměla kočky nějak zvlášt ráda - ale jiné je, mít kočku u baráku a jiné mít ji v bytě. A tahle byla jako pejsek - všude za námi chodila a byla na nás závislá jako dítě. No jo - co nadělám ! Ještě jednou děkuju. Marcela.
Je to smutné..
V okolí vidím různé reakce. Zemře člověk - řekne se "no co, všichni tam musíme" - jde se dál. Občas si člověk popláče nebo vzpomene. Takový domácí mazlíček je ale víc než člověk. Máte ho radši než rodinného příslušníka. O to horší je pak jejich ztráta.
Já se tomuto snažím předcházet. Spotřeba kocourů v naší oblasti byla i 2 za rok - silnice nebo dravci z okolí? Netuším. Proto zvíře beru jako věc. Mazlím se s manželkou, tulím se s dětmi...
Culdo, nechci Vás nijak urazit. Není mi dobře, když u někoho moralizuji (pak si sám uvědomuji své nedokonalosti, což není příjemné). Do dalších let bych Vám ale doporučil mazlíka, kterého budete střídat každým rokem. Nebo naopak počítat s tím, že nikdo nejsme nesmrtelný!
Přeji jen to dobré.
Psů se můj syn bojí - v dětství ho napadli dva psi - prý hodní ... jen zrovna bez páníčků... Po jednom z útoků má manželka i po letech jizvu na noze.
Psa jsem jako dítě míval - asi tak 4 psy do 14ti let, jestli si dobře pamatuji. Ale jako dítě z vesnice si troufám tvrdit to samé i o psech. A upřímně - nesnáším štěkající ulici. V naší ulici jsou domy s průměrně 1 dítětem a 2 psy. Každý z těch psů čeká celý den, aby si mohl v 8 večer odskočit během půlhodinky s páníčkem na pozemky "nikoho". Tak nám to kolem domu běhá vlastně až do 23hod...
Jako že kočky jsme doma měli často, takových 20 let psa nemusím vůbec.
A příběh o mé stařence a psovi jsem tu už psal... Prostě pes neposlouchal, tak myslivec střílel.
jmlc: jo tak to jo. Lidé často zobecňují "mazlíčci", ale myslí tím nekriticky právě ty psy a kriticky jiná zvířata.
Stejně tak říct o někom: "nemá rád zvířata" se obecně míní, že ten dotyčná (á) nemá rád čokly, a může třeba upozorňovat na utrpení zvířat na jatkách a tak. Prostě jak se někdo projeví kriticky k psům, tak "nemá rád zvířata" - na to jsem relativně citlivý ..
Zdravím. Culdo, tak to je mi moc líto. Těch 17 let svědčí o tom, že jste se o kočičku starali s láskou a měla se u vás skvěle. Jó, když nám odejde náš chlupáček, pejsek nebo kočička, je to zlé. Lék na to není. Musíte si to odtruchlit, jinak to nejde. A pak, jak vám tu radí i jiní, poohlédněte se po nové "čindě". Držím vám palce, at máte štěstí a kápnete na takového jedince, který bude chtít a umět přijmout vaši lásku a dát vám tu svou. Ida
děkuju - blbý je, že čím jsem starší, tím hůř takové situace snáším - už jsem měla víc koček ( všechny od "popelnic") , ale tohle bylo nějak nejhorší ...
ještě bych dodala - podle mých zkušeností každá kočka dokáže přijmout a oplatit vám vaši lásku, pokud jí ji ovšem dokážete dát - není pravda, že jsou kočky necitelné a jde jim jen o žrádlo a pelíšek - jsou to naopak velice citlivé a věrné bytosti... - to jen tak mimochodem.
@culdabulda - nevím, jestli každá. Ale jisté je, že ne každý člověk se umí natolik otevřít, aby pochopil, že i zvířata mají city.
Minulou zimu jsem se starala o starší kočičku (hluchou), měla zápal plic. Když jsem si ji přebírala, bylo mi řečeno, at si na ni dám pozor. Že je nedůtklivá, když se cítí omezována. Nerada se chová, škrábe. Sice se se ráda mazlí, ale jen chvíli a pak může seknout. Takže jsem ji nijak nestresovala přílišnou pozorností kromě podávání léků. Měla veškerý komfort, krmení třikrát denně, granulky neomezeně... Neměla nejmenší důvod (vypočítavost), aby měnila své chování. A přesto, než léčba skončila, po agresi ani stopa. Vydržela se mazlit i půl hodiny v jednom kuse
Rukama mi prošlo tolik koček, že mohu s klidným svědomím říct, že vše je pouze o lidech. M.
Je mi to líto. Tohle známe všichni, kdo kdy měl kočičku či pejska. A mnohem horší to je, když s námi tráví každý den. Po těch letech jsme sehraní a rozumíme si, máme své rituály. Zvíře nelze srovnávat s člověkem, ale přesto to k něčemu přirovnat musíme. Je to živý myslící tvor, společník. A váš zvířecí společník právě odešel. Nikdy na ní nezapomenete a první dny ji pořád budete slýchat.
Vím, že je příliš brzy, ale zkuste to později promyslet. Jestli nedáte domov nějaké kočičce z útulku... Nemusí to být kotě, to je poděs a demoliční četa v jednom. Ale i v útulku jsou kočičky starší, kterým třeba zase odešel jejich lidský společník.
Tak se držte M.
Konecne nekdo kdo to napsal citlive ale i prijatelne pro skeptiky :
...Je to živý myslící tvor, společník. A váš zvířecí společník právě odešel. Nikdy na ní nezapomenete a první dny ji pořád budete slýchat.
Zvire (kocicky a pejsky ) nejde srovnvat s clovekem spravne pisete... nas citovy vztah s kocickou je casto hlubsi a trvalejsi nez vztahy s lidmi, casto uplne magicky... jste smutna, cica prijde a vidite, ze rozumi... prede si a vy se uklidnite a je zase dobre. Zit s koculkou nebo peskem je bozske ale to louceni kdyz prijde jejich cas strasne boli.
Ano, je to tak. Když umře domácí mazlíček, je to jako by umřel člen rodiny. Je těžké se s tím vyrovnat. Musí se člověk rozloučit s tím, jak zvířátko bylo milé a jak dávalo radost. Najednou je byt prázdný, tichý. Stejně si myslím, že byste mohli zkusit zajít do útulku, třeba by vám tam padla do oka nějaká milá kočička, nemuselo by to být zrovna kotátko. Musela by vás prostě ale nějak oslovit, abyste si řekli..ta kočička patří k nám, to je jako kamarádka Čuldybuldy a potřebuje pomoc.
Posílám vám upřímnou soustrast a radím, pořiďte si zase kotátko, hodně vám to pomůže překonat stesk.
Myslím p,podle fota,že si klidně můžete pořídit ještě další dvě kočičky.Můj táta si pořídil dalšího kocourka v 84 letech, když jim zemřela jejich 18ti letá kočička.Táta je vitální člověk,jezdí namryby,borůvky,houby,stále akční,no a kdyby se něco stalo,tak si kocourka někdo z rodiny vezme.Ale vám tolik ještě určitě nebude,ne
jednou jsem takhle v listopadu našel malé kotě, které sedělo v dešti, v zimě, uprostřed mostu. Vzal jsem ho domů, vyrostl z něho pěkný a velký kocour. Jenže pak dostal jakousi infekci a úplně vyschl. Museli jsme ho uspat. Držel jsem v rukách odcházejícího kocoura a myslel jsem, že bude po mě. Ten zážitek byl opravdu hodně tvrdý.
Radím : Najděte si jiné kotě. Ono tu díru ve vašem životě vyplní velmi rychle, skoro bych řekl, že hned.
figurek
- samozřejmě dobrá - a asi i jediná - rada - ale my už jsme staří a bojíme si vzít nějaké zvíře, kterému bychom umřeli my dřív. Nejhorší je, že jsme kočičku vypiplali od slepého kotátka - takže jsme s ní prožili dětství, mládí, střední věk i stáří - na tom zvířeti vidíte nejlíp, jak je ten život pomíjivej ... a vlastně krátkej...
Takto podobně jsem právě měl i tu kočku. Co by kotě jsem si ji prakticky přivezl z práce kdy se potulovala po firmě, šupnul jsem ji do auta kde kupodivu vydržela celý den, tak už to bylo na podzim někdy v říjnu. Odolná, poslušná, mazlík. Prostě nej kočka.
Už žádné nové nechci.
Máme ještě dvě což jsou její potomci, ale ti už nejsou takoví jedineční.
Tak si pořiďte novou, je jich všude dost. Zase se vám bude zdát chytřejší než jiné kočky, zase v ní uvidíte unikátní povahu... to jsou prostě kočky. Stejně jste jí byla ukradená, byla s vámi jen kvůli žrádlu a kdyby byla větší, sežrala by i vás. Nejsem cynik, jen realista. Kočky mám dvě, jsou doma, ale chodí ven na procházky, a když některou třeba přejede auto (za domem už jsou dva hrobečky), prostě doplním stav a žiju dál.
Je vidět ,že kočkám vůbec nerozumíte a podle toho ,co píšete,tak se k nim i chováte.Kočky na které mluvíte a oni ví co po nich chcete,a máte je od malinka,věnujete se jim,tak to potom hodně bolí,když odejde.Ale vy budete pěkný bezcitný člověk.Není kočka jako kočka.
@stepm - my to víme.
Stejně, jako jsou různí lidé (od silně empatických až po psychopaty), takové jsou i kočky. Proč se některé upnou více k člověku, od kterého v životě nedostaly nic k jídlu?
Asi čekají, až něco dostanou. Nebuďte naivní. Pes je trdlo, které běhá za svým pánem jako ocásek. Ale kočka je sama svým pánem. Proto mám kočky radši než psy. I když jsou to vlastně jen vypočítavé potvory. Přesto jim dám všechno, lépe už se mít nemohou. Ale nejsem kočkofil, raději buduji vztah s lidmi než se zvířaty.
To je pěkný věk na kočičku, asi s Vámi měla krásný život. A to je podstatné! Chápu, jak Vám je. Najednou Vás nikdo nečeká... .Je to něco přes dva týdny, co jsme pochovali otrávenou fenku, která odešla v plné síle. Opravdu pomohlo, že si děti vybraly nové štěňátko. To je plně zaměstnává... A pojmenovaly si to štěně podobně ..
Na Vás také někde čeká nová kočičí opuštěná dušička.
Upřímnou soustrast, a myslím to vážně...Nejlepší je pořídit kotátko, u nás na dvorku se jich zase vyrojilo, žel jsou polodivoké (nejsou ničí) čili jen chytit je, je celkem problém--------
Není...domluvte se s nějakým útulkem,kteří mají odchytovou klec,dejte tam sardinky a uvidíte,kolik kočiček se chytíByla jsem toho svědkem,když jsme potřebovali lapit jednoho zraněného kocourka(měl packu zlomenou a koukala mu kost)Lovili jsme ho týden a mezitím se odchytlo dalších 5 koček, z toho 3 kotata ,hladová,jedno tak zadredované,a od oleje.Kotata jsou dnes už v jiných domovech,krásná,vděčná a kočky taky ,nakonec i ten nemocný kocourek musel na 3 operace,je po amputaci pacičky,ale žije a jak se rychle přizpůsobil domácímu teplíčku.Tyto okočky jsou potom moc vděčné a ven už nechtějí ani náhodou...
Kupte si novou, to je nejlepší lék. Ideálně kočku rasy Van. Také všude chodí za svým majitelem jako pejsek.
děkuju za odpověď, ale já bych raději zase pomohla nějaké "popelnicové" kočce, nejraději už starší, která by nás nepřežila - když už ! Teď jsem ovšem ve stavu, kdy žádné zvíře zatím nechci - možná se časem podívám do nějakého útulku.
Spousta chovatelů vlastní několik starších čistokrevných koček, které jsou v zásadě ochotni prodat. Tam máte jistotu, že si kočky osvojily "společenské" návyky, jako je například bezproblémové používání záchodu. Můžete si vybrat výrazně submisivní plemeno, například ragdoll, birma posvátná...také nemají skryté nemoci. Zkrátka nekoupíte zajíce v pytli. Ale je to na vás.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.