Nejste přihlášen/a.
Jednou jsem poslouchala besedu maminek ve věku. Všchny sice byly rády, že miminko mají, ale všechny přiznaly obrovskou únavu. Nevyspání, vypětí, pocit, že nic nezvládají, na nic nestačí. Také přiznaly obrovské problémy v manželství, ke kterým přispěl nedostatek erotiky, sexu, sdílení. Také ztrátu kariery, kterou tak dlouho a pracně budovaly. Tohle všechno je cena za pozdní mateřství.
Přidávám se k názoru babkazov a doplním pro tazatelku- děcko je časově, finančně a psychicky náročná "záležitost" -minimálně první tři/čtyři roky, kdy je potom samostatnější. Pokud si nechodíš lehnout či odpočívat hned po práci a máš dost sil třeba na domácí zvířata či zahradu, tak proč ne. Otec děcka by měl v domácnosti pomáhat a ne se po práci svalit na gauč a v pět ráno znovu do práce-jinak vše zbyde na tebe. Jsou tu i v těhotenství dost časté návštěvy doktorů-kontroly, zda je plod v pořádku a jsou častější než u mladých rodiček. Jinak děti po narození krmit v tom nejhorším případě každé dvě hodiny, po pár týdnech se "čas krmení" prodlužuje a děcko více spí (je to individuální). Věci na čištění, úklid, praní, kosmetiku a dražší věci jako porcelán z dob dynastie Ming musíš dát někam vysoko a když jsme u úklidu a praní, bude o hodně častější než obvykle (pokud jste čistotní). Do toho všeho bude něco chtít i manžel/přítel (opět individuální). Nákup plen, oblečení, potravin téměř obdenní záležitost, návštěvy dětského doktora/ky s miminem (většinou ráno) musíš také započítat do rituálu mamin. Je tu i "doprava" děcka do mateřské školy, vyzvedávání z, potom škola, ale to už je o něčem jiném. Dobrá bude z počátku pomoc i od vlastních rodičů při hlídání, kdy s dětmi někam opravdu není vhodné chodit, ale není to až tak horké. Jinak sousedům se narodila dvojčata, takže vše stereo..
..to je celkem trefné.Společnost už toleruje singl lidi,tohle už není ostuda,ale když někdo nemá děti,tak se ještě pořád na něj pohlíží jako na méněcenného.
Když je žena nejplodnější,tak poslouchá"musíš studovat at s tebe něco je,at máš dobrou práci" a pak po 30-tce (když už má vystudováno a školu) tak poslouchá "měla bys mít děti,není už pozdě?to sis vzpomněla až ted? ...a většinou nemá pořádný vztah,takže ještě trvá než najde chlapa,pokud jej vůbec najde...no a pak poslouchá jak je na dítě už strará a většinou o tu dobrou práci,krterou měla přijde.Tak to bohužel chodí.
Ve 40 by jste ještě klidně dítě mít mohla. V dnešní době je to už i normální .Jde o to, aby jste byla i nadále zdravá a mohla dítě vychovat. Ve vašich 60 by mu bylo 20, takže jak by jste si spolu rozumněli.Jestli by jste v 55 zvládala jeho pubertu. Jiní v tomto věku už pomalu odpočívají, ale vy budete mít zápřah. Ale jestli se na vše cítíte a těšíte, tak proč ne, tak určitě ano.
Tento věk považuji pro první dítě za hraniční. Vlastně už spíše za hranou. Ono to půjde, otěhotníte, ostatně děti se rodí i o dost starším ženám, ale tyto děti už mají několik sourozenců a říká se jim vejškrabek. Vaše pozdní touha po dítěti mi připadá trochu sobecká. Vy budete mít dítě, ale bude to dítě mít kromě dobrého hmotného zabezpečení i jiné a možná důležitější věci pro život? Bude mít otce? Nezmiňujete se o něm. Nebude mít sourozence. Nebude mít mladé a trochu prdlé rodiče, kteří ještě dovedou a hlavně chtějí s dítětem bláznivě dovádět. Ve vyšším věku se lidem často vpíší do tváře i do myšlení starosti, a to se přenáší na dítě. Pak doma roste starý/á mladý/á. Vidím to občas kolem sebe. Děti z mladých dobrých rodin jsou jaksi veselejší.
Ano bimbam,jsem živý příklad.Já přicházela do puberty a rodiče již byli v důchodu.Zdárně ze mě stvořili obezní,líné,sobecké dítě,bez kamarádů a s totálními nedostatky pro život.Neznala jsem domácí práce,sport,zájmy a ani techniku,protože jako starší ročníky s tím sami mají problém.Ale nemůžu všechny házet do jednoho pytle,je to věk +povaha.Poznala jsem spoustu starších,veselých a aktivních lidí.Proto je to tak jak píšu výše,nejde o věk,ale o to kolik má člověk sil.Jak není síla a nadšení,potom jde všechno"do kytek"a dítě prožije smutné dětství s mladýma i staršíma.
Dobrý den. Jestli jste nikdy děti neměla a táhne vám na 40, tak nevím, jestli jste schopna takové změny, jakým příchod malého človíčka do rodiny je. Umíte si představit minimálně půl roku kojit, vůbec se nevyspat a nemět na sebe vůbec žádný čas? Ale vůbec žádný? Jestli si na to troufáte a jste ochotná ledacos přehlédnout a pro dítě obětovat, tak proč ne. Jestli jste však dosud se starala jen o sobe a věnovala se sobě a svým koníčkům, nevím, do jaké míry byste toho obětování byla schopná.
Jedna moje známá které je letos 47 má tříletou holčičku a stačil jí k tomu jen její manžel.Ale jinak už má 2 dospělé děti s prvním mužem.
V tomto věku byste nebyla první, ani poslední ženou, která porodila děcko. Ale je to již věk rizikový. Nevíte, jestli nepřijde nemoc, jestli budete mít nervy a dostatek energie na výchovu atd. V první řadě byste měla děcku vybudovat pevné zázemí a postarat se o to, aby se narodilo do kompletní rodiny. Jinak - nebylo by lepším řešením najít si partnera s dětmi a pomáhat mu je vychovávat, než uvažovat o umělém oplodnění? Názory na toto mohou být různé. Záleží na Vás, zda se na takovou zodpovědnost cítíte.
Mojí matce bylo 39 a otci 45 let, když jsem se narodila - a nikomu bych to nepřála. Neměla jsem žádné pěkné dětství, jen sobecké strachy. I když jsem hmotně nestrádala, vůbec mi nerozuměli a nechápali nic z mého života, z mých potřeb. Chtěli jen opatrovnici na své stáří. Brzy jsem se vdala a měla dva kluky brzy po sobě.
Ta šance otěhotnět je rok od roku horší. I porod je v mládí přirozeně snažší. Já jsem z kategorie, kdy holka v 28 letech už měla v těhot.průkazu poznámku: stará rodička. Na pokoji v porodnici nás bylo osm, a já a ještě jedna jsme byly ve 23 letech nejstarší! - Tohle jsou věci, které se nemají odkládat.
V mém okolí znám jednu 42 let a jednu rovných 40, co právě porodily.
No hledejte chlapa, který chce taky rodinu a když budete mít takový společný cíl, tak se to zajisté podaří. Co může být lepším naplněním života, než vidět svou další generaci, které snad něco dobrého předám.
...ale vždyt se stačí podívat kolem sebe,spousta mladých rodičů neumí dát dítěti co potřebuje.Nemají na děti čas,nemají peníze nebo jich mají zase moc,rodiče jsou líní,tlustí,znudění s telefonem v ruce,raději jdou někam na pařbu a dítě strčí k babičkám,matky na rodičáku raději strkaj děti do školky,at maj čas na sebe...tohle fakt není o věku,ale o mentalitě.
No to teda nevím. Píšete, že Vám bude 40 let a ptáte se, jestli máte začít hledat chlapa, nebo tomu nechat prostor. Chlapa můžete hledat opakovaně a třeba až do smrti, ale na to, abyste si s ním založila rodinu, to je už myslím dost pozdě. Podle toho co kolikrát všude čtu, mají ženy a mladší než jste Vy problémy s tím, aby našly spolehlivého chlapa k založení rodiny. Tak já si myslím, že už Vám dokonce "ujel vlak". Ledaže byste měla neuvěřitelné štěstí a do roka našla toho pravého. Což se stát může, ale nemusí. Podle mne jste už nějaké chlapy vyzkoušela, když je Vám skoro 40 let, tak asi víte o čem mluvím. No a nechat "tomu" prostor, tak na to teda už mnoho času nemáte. Čemu říkáte prostor? Dva roky, tři, pět let? Tak to už je pozdě. Mít dítě ve 40 letech není žádná legrace, žena už na tom fyzicky není vůbec stejně jako ve 30 letech. Já si osobně myslím, že do pětařiceti to ještě jde, ale pak už to je dost náročné. Nejlepší je rodit kolem dvaceti let, maximálně do 30 let, pak už je všechno trochu jinak. A také z toho důvodu, že dítě roste a matka stárne. Já mám dva syny, věkový rozdíl 10 let. První v 21 letech a druhý v 31 letech a věřte mi, že cítím rozdíl v tom, jak si s nima rozumím.
Myslím, že nikdo z přítomných radilů nemůže vědět, jaká byste byla máma. Jsou holky, které otěhotní v šestnácti a o děcko se postarají, a jsou ženy co si holt daly trochu načas. Za největší problém bych brala zdravotní rizika, ale jak už vám psali výše, chce to poradit se s lékařem. A pak se mi taky líbil komentář, důležité je, jestli to dítě opravdu chcete, nebo jde jen o to, že všechny okolo jsou maminama. A to musíte sama vědět nejlépe.
Cici, prosím, myslíte si, že tazatelka je nějak postižená na duchu? Že tohle všechno neví? Ví a přesto tady položila tuhle otázku. Fakt si myslíte, že jsme ji měli poslat k lékaři a své názory nechat pro sebe? Případně ji napsat, at se neptá. Ale pak by bylo účelné, tuhle poradnu zrušit. Nemyslíte?
Babkazov to si rozhodně nemyslím, jen z vlastní zkušenosti vím, že v takovýchle otázkách si sem člověk nejde ani tak pro radu, jako pro podporu. A právě tu jsem jí chtěla svým komentářem vyjádřit, tak jen doufám, že na rozdíl od Vás to tazatelka pochopila.
Občas, když mám příliš plnou hlavu, jdu se sem podívat, abych si připoměla, že jsou na tom další lidé podobně. Proto jsem pár Vašich rad už četla a zdá se mi, že máte tendenci hledat pro tazatele řešení. To je moc pěkné, ale tento problém se alespoň podle mého názoru nedá vyřešit více či méně racionálními komentáři na amatérské internetové poradně.
To, co jsem svým příspěvkem chtěla říct, bylo, že jakékoliv rozhodnutí tazatelky bude správné z toho prostého důvodu, že bude její. Vaše odpovědi jí můžou pomoci srovnat si myšlenky, ale určitě nemůžou rozhodovat za ní.
Já jsem se narodila matce v jejích 39 letech, otci bylo 45 - a nikomu to nepřeju. Neměla jsem žádné pěkné dětství ani dospívání, rodiče mi nerozuměli, byli duševně úplně jinde. Sice jsem hmotně nestrádala, ale žila jsem stále pod jejich sobeckým tlakem a strachem... Naštěstí jsem poměrně brzy odešla z domova, vdala se a měla dvě děti necelé dva roky po sobě do svých 25 let.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.