Nejste přihlášen/a.
Tak tady čtu o zoufalých situacích matek s několika dětmi, jejichž otcové jsou mimo rodiny a oni nic nemají. Je mi sedmdesát a v mé rodině se nic takového nestalo. Dva čtyřicetiletí synové mají celkem 5dětí(našich vnuků) s partnerkami bez sezdání, jeden si postavil bungalov 150m2, druhý koupil na vesnici starou malou zemědělskou usedlost. My jsme jim předali všechen náš majetek(byt v Brně, byt v maloměstě, domek na malém maloměstě kde bydlíme, pár ha polí). Myslím, že jsme dali synům a skorosnachám příklad, jak se nedostat do problémů a celoživotním úsilím zabezpečit své děti.
No on se nám "bulik" trochu "odkopal" a s tou jeho příkladnou rodinou to nebude tak "horké". Jinde se ptá, jestli může jeho přítelkyně užívat lék Prostinor proti otěhotnění, protože on se potřebuje 4x do ní vystř... a obává se, že ona otěhotní. Tak asi ve svém věku ještě neví, že ani nemusí 4x, že na otěhotnění by stačilo jen jednou. Takže bůhví, jak to všechno je s tou rodinou a tím zabezpečením svých potomků...
Zdravím
Je to hezké pokud to u vás funguje, nicméně jako vše ostatní se z toho mohou zúčastnění radovat "jen dočasu", vše je pomíjivé, přijde nemoc smrt a všemu zdejšímu "bude konec". Jinak v plození potomků "zachování rodu" se člověk nikterak neliší od zvířat, není v tom žádný "zázrak" je to stejné pouze "kulisy" jsou odlišné, my žijeme v domech zvířata v hnízdech doupatech apod., my necháváme děti učit ve školách zvířata také učí své děti "jak nejlépe přežít" (učí sbírat, hlodat lovit apod.) Podstatný rozdíl je spíš v tom, že lidé si na rozdíl od zvířat myslí "že tu budou věčně" "že nyní si to užijí" a jejich potomci "zbourají svět", nic není méně pravdivého jako tyto iluze...O mezilidských vztazích v tzv. "fungujících rodinách rodech" nemám ani chut psát, vše navenek, každý vlastní zájmy které se všelijak přemaskují, málokdy jde opravdu někomu o někoho leda že v tom nemá sám svůj zájem ale navenek "vše klape", bohužel přímo nezúčastněnému pozorovateli nemůže uniknout obrovská umělost a faleš, byl jsem toho svědkem nesčetněkrát, takže ano funguje to, často nebo většinou ale tak spíš "na oko", protože skutečnost je spíš "příšerná"...
@janm
- dobrý příspěvek - navíc se ve dnešní rozhádané, rozeštvané a nestabilní době zodpovědný člověk trochu bojí nějaký rod zakládat.
Ono také může být tak, že důvodem toho, že se Bulikovi syni neoženili je to, že jsou sakra opatrní. Bulik tady už nepíše, jestli i ti jeho synové měli tu kliku a našli si zámožné "přítelkyně". Třeba ne a tak jim tatík "bulik" poradil, aby se neženili, protože v případě nějakého průšvihu, rozchodu, odejdou ty ženy s holými zadky a možná by se i z nich mohly stát matky samoživitelky s problémy. Takže takto mají ti jeho synové své přítelkyně pěkně pod jakousi "kuratelou" a děvčata asi musí šlapat jako hodinky. Já bych se na to teda vyprdla a než bych žila s celý život pod mečem Damokla, tak bych byla raději tou matkou samoživitelkou.
@suzymon Já jsem celoživotně skromnej, manželka udrží korunu, já ne a jsem se svými syny, skorosnachami a pěti vnuky spokojený. Odmala jsme se jim zcela věnovali, žádné babičky, učili jsme se s nimi do školy a vodili je na sporty, v zimě s nimi lyžovali. Jejich lumpárny jsme řešili společně. Z prodloužených v tanečních jsem pro ně jezdil na druhou v noci třicet km daleko. Našli si skromná šikovná děvčata. Do vztahů se jim vůbec nepleteme, já jim pomáhám s věcma kolem baráků a polí, manželka občas hlídá vnuky. Partnerky synů myslím cení, jak jsme se vždycky synům věnovali a jak jsme jejich rodiny od počátku podporovali. Děvčata myslím taky cítí, že jsou pro nás NAŠE !
Fajn, pokud je to pravda a všichni jsou spokojení, není co řešit. Já mám celkem také svůj život "v cajku", proto nemám potřebu to nikde ventilovat. Pokud teda není přímý dotaz. Nebo není nutné mé tvrzení nějak doložit. Ale většinou se tomu snažím vyhnout. No ale nevyčítám Vám to, každý máme jinou náturu. Někdo se potřebuje pochlubit, někdo to nepotřebuje. Ale pokud se začnete chlubit veřejně, musíte počítat s tím, že začnou padat různé otázky...
A já jsem také asi dost skromná. Ale nebyla jsem vždy. To až teď, s přibývajícím věkem. Ale když jsem byla mladá byla jsem hodně náročná. Ale své nároky jsem si plnila sama.
@suzymon Ale já se nechlubím ani mi nevadí otázky. Jen jsem se inspiroval zoufalstvím ženy, co dře s výsledkem, že skončí s dětmi bez bydlení na ulici. Podle mne není důvod, aby se v civilizované zemi něco takového stalo. Ale musí se celoživotně jít zabezpečení rodiny naproti. A obvykle se to nezvládne v jedné generaci. Prvotní je vlastnit bydlení. Svým příspěvkem jsem chtěl tento můj názor ku prospěchu všech šířit, ne se chlubit.
Ano, i já si myslím, že jste se bohužel inspiroval tou tazatelkou "matkou samoživitelkou", ta si také šíleně vymýšlela.
S tím vymýšlením to bude pravda. připomíná mi to našeho souseda, kvůli kterému sem každou chvíli píši. Ten dokáže cizím lidem .vykládat, že postavil barák /zdědil ho po rodičích/, že má na dvoře bytovou jednotku / starý chlívek plný bordelu/, že má syny a teď pozor, pěkně dopodrobna - jeden je prý v Polsku a druhý ve Slovinsku / přitom oba bydlí na okrese a jen čekají, až starý alkoholik exne, aby barák zdědili/.
Z okolí znám několik případů, kdy se děti opravdu moc snažit nemuseli a do začátku dostali byt či pozemek. Nevím, kolik dětí má takovou kliku. Určitě je to pak snažší.
My jsme byli odjakživa celkem nemajetní. Ne chudí, ale každá koruna se obracela. Rozhodně naši nedisponovali dvěma byty, které by mohli dát všanc a zbyl jim ještě malý dům a pár polí). Naši nebyli bohužel kapitalisti (a nemyslím to vůbec hanlivě). Nestěžuji si, všechno bylo pro něco dobrý.
Mně to připadá, jakoby se "bulik" také inspiroval A. Jiráskem. Třeba román F.L. Věk. A i ten se už tenkrát vzepřel a neviděl svou budoucnost tak, jako jeho otec. Budovat rod na základě nemovitostí a polností, to je fajn, pokud je tak člověk založený a má k tomu příležitost a možnosti. Ale ne všichni je mají a to ale neznamená, že jim bude zle, nebo že by jejich rod "vymřel". Dneska lidé žijí jinak. Tahle otázka je dětinská, protože v dnešní době lidé nemusí vlastnit pozemky, aby jim bylo dobře. Mají zaměstnání a rody "budují", protože se rozmnožují . Není nutné vlastnit ani domy, ani pozemky. Důležité je, že dokáží svou rodinu zabezpečit svou prací. A tím to asi tak hasne...
@nikc Ale tam nežili vaši předci, ale předci někoho jiného. Jak žili a bydleli, co je bavilo, jaké měli vztahy a nemoce. To poznat se vám líbí. Ale zesměšňujete mé "budování" našeho rodu. Jaký budujety vy rod?
@nikc Patřit k nějakému rodu(rodině) je vždy přirozený důvod. Jinak žije člověk na plano, je jak bezprizorná plaňka v plotě a nikdo ho nemá rád !
Patřit k nějakému rodu(rodině) je vždy přirozený důvod. Jinak žije člověk na plano, je jak bezprizorná plaňka v plotě a nikdo ho nemá rád !
Bulíku, těšte se z toho, že se (zatím) vše odvíjí podle Vašich představ. Ale začínám mít pocit, že nás začínáte vychovávat. Je Vám toho zapotřebí? Ale nám ostatním toho zapotřebí není. Jistě občas jako správný děda vyprávíte dětem pohádky. Je v nich moudrost, poučení, naděje. Co třeba Plaváček, Popelka, Maruška od 12 měsíčků, majitel Kocoura v botách...? Jsou to, pravda, jen pohádky, ale naznačují šanci a naději na nalezení štěstí a místa v životě. A v životě, stejně jako v pohádce, mohou i sirotci žít spokojený život. Možná bez nemovitosti a lesa (s kůrovcem!), ale i tak spokojený.
@bimbam Co z těch sirotků v děcáku vyroste bez rodičovské lásky a rodičovských profesních vzorů? Neurochirurgové nebo bezďáci fetáci?!
Ve volné diskuzi se nejedná o otázky...
Nevím pane, co jste v životě dělal, ale nemyslím si, že běžný člověk může normálním způsobem přijít ke třem bytům a polnosti. To mi hlava nebere a Gross už umřel.
"Ve volné diskuzi se nejedná o otázky..." Komentoval jsem v době, kdy to bylo v rubrice Společnost/Rodina.
No to bych asi koukal...s pr§měrným platem a pokud budu jíst nejlevnější potraviny ze slev mi to vychází tak na 250 let. Nechtěl jste napsat spíš když člověk umí krást a podvádět? Dědictví chápu, ale i tak se dědí většinou jen po rodičích a taky bývá víc dětí.
- ale jděte ! - koukám, že si dneska už nedovede nikdo představit nic jiného, nežli kradení a podvádění ... ale je fakt, že když máte děti, je to asi složitější
Buliku, ale nám, kteří Vás neznáme, je třeba například divné, že v tak příkladné a téměř učebnicové rodině, jste zrovna Vy musel vymyslet nové slovo "skorosnacha", pro označení jednoho člena rodiny. Po právní stránce je "skorosnacha" vlastně nikdo. Není členem Vaší rodiny. Je jenom "skoro-člen". A to mi moc ideální nepřipadá. A to, že Vám ukázala pokojík, kde byste mohli na stará kolena bydlet, tak to můžu klidně chápat tak, že si tím chuděra pojištuje zadní vrátka, protože když Vám slíbí, že se o Vás postará, nemusí se snad obávat, že byste ji také mohli ze své rodiny vyhodit. A bůhví, co má ona v hlavě a co si myslí ona. Vlastně obě Vaše "skorosnachy". Já teda být na jejich místě, tak bych se jako "skoro-člen", na budování toho rodu pěkně vyprdla. Pěkně mě vezmete mezi sebe podle zákona a já pak budu s vámi budovat, a když ne, tak jdu od "válu".
Bulíku, po přečtení vašeho příspěvku mě napadlo rčení Narodit se se zlatou lžičkou v ústech. Ne každý má to štěstí..
Správně má být se stříbrnou lžičkou. Je to od toho, že kdysi se dělalo ze stříbra nádobí. To s tou zlatou lžičkou se dnes hodně používá, ale nemá to žádné opodstatnění.
Myslím, že jsme dali synům a skorosnachám příklad, jak se nedostat do problémů a celoživotním úsilím zabezpečit své děti.
Tak to asi ano. Ovšem bez počátečního "vkladu" to jaksi nejde. Mám několik kamarádů, kteří se otáčejí od rána do večera, většina z nich má VŠ, ti zbývající dlouholetou praxi a světe div se, uživí rodinu (pokud ji mají), ale jedou od výplaty k výplatě. Byt mají na hypotéku, případně zdědili či výhodně odkoupili vybydlenou trosku (díky za ni). Na pořizování dalších hmotných statků fakt nejsou prachy. Čím to bude? Že by tím, že musejí makat na někoho, kdo ten počáteční vklad měl?
Takže fakt to není (jen) o tom, kdo komu dal jaký příklad. S veškerou úctou k Vašemu věku, nepochopil jste.
mot: Co je na tom nejasného. Jak známo, prachy dělaj prachy. V osmnácti nebo třiadvaceti (dnes o rok později) doděláte školu. A když nemáte prostředky do začátku ani na vlastní bydlení, těžko rozjedete firmu nebo aspoň živnost (a jak jinak přijít prací k penězům?). Bez peněz, bez nemovitosti. To se můžete otáčet jak chcete. Takovej zedník je na tom ještě dobře. Zkuste rozjet truhlárnu, už máte problém. Strojaři jsou na tom ještě hůř. Asi jsou obory, které jsou na tom lépe, ovšem ten rozdíl začínat od nuly nebo mít zdroje do začátku je naprosto zdrcující. Jsou lidi, kteří to dokážou, ale kolik jich je?
Rozhodně to není o tom, jak píše @bulik že jsme dali synům a skorosnachám příklad, jak se nedostat do problémů a celoživotním úsilím zabezpečit své děti. A to jsem chtěl svojí reakcí na příspěvek říct.
Jsem opravdu rád, že se trochu rozproudila diskuse. Téma totiž podle mne je, nenechat potomky na holičkách a celý život se snažit něco získat, co se bude potomkům do začátku hodit. Já jsem po rodičích učitelích nic nezdědil, ale po devadesátem roce obec prodávala obecní byty a na ten co v něm bydleli rodiče jsme s manželkou dali peníze a pak se stal náš. Manželka zdědila na venkově po rodičích domek a pár hektarů polí. Když byli synové malí, manželka dostala od zaměstnavatele družstevní třípokojový byt, který jsme po plyšáku koupili. Když všichni rodiče zemřeli, mohli jsme až na současné bydliště vše prodat, koupit si nové auto, létat na dovolené po světě a velkýma loděma po moři. Ale to my ne. Vše jsme darovali synům a tím jsou zabezpečeni i naši vnuci. No a vy mi zde tvrdíte, že to jsme měli jako jediní štěstí a ostatní občané měli rodiče zcela nemajetné.
Tak si to po sobě přečtěte. Dostala, zdědila, dostali do nájmu a pak (pod cenou) koupili. Takže krom štěstí, umění natahování ruky, umění se narodit (ve Vašem případě oženit) máte jedinou zásluhu. Že jste to nerozfrcal. Trochu málo na to kázat davům. Ne, nedokázal jsem toho víc než Vy, ale nemám pocit, že jsem morální autoritou s patentem na rozum.
Nikoho jsem nenapadal, nic jsem neukradl, jen jsem chtěl sdělit, že jakýkoliv stav obvykle není náhodný, ale je výsledkem předchozích činností. Kdo se stará, tak má, třeba i pro postižené v rodině.
OK, taky nic takového netvrdím. Ano, vše závisí na tom, jaké karty člověk dostane do ruky a jak s nimi zachází. Jde to ruku v ruce. S mizernejma kartama se hrát nedá, stejně jako dobrý karty ve špatnejch rukách jsou k ničemu. Jasně, kdyby matky samoživitelky ve stavu totálně v p*deli měli movité a moudré rodiče, nebyly by tam, kde záda už nejsou záda. A docela pravděpodobně by nebyly ani matkami samoživitelkami. Kdyby byly v p*deli ryby...
Bulíku, upřímně Vám přeji, že jste zabezpečil rodinu a že z toho máte radost. V mnohém máte pravdu, pokud více generací žije spořádaně a spořivě, lze růst hmotného majetku předpokládat. Když se ale do soužití vloudí cokoli rozptylujícího (od milenek a hazardu až po nemoci a smrt), může se to všechno sesypat.
Také nezapomínejte na fakt známý z literatury, filmů i skutečnosti, že v následných generacích, zrozených už do dostatku, se velmi často najde někdo, kdo dostatek bere jako fakt, neumí si ho vážit, neumí ho udržet natož rozmnožit, ale rozfofruje ho a dál už předá jen dluhy.
@bimbam Děkuji za vaši upřímnost. Já vím, že malér se stane hned a pak už je všechno špatně. Ale nesmí být člověk sám. Musí dávat a potřebuje-li, tak mu ostatní pomohou. To je obyčejná lidská a rodinná solidarita ! Teď bych chtěl začít všem vnukům spořit důchodové připojištění 500Kč měsíčně každému, po mém skonu by platili jejich rodiče a pak by si to platili sami. Všichni kolem mne si tukají na čelo, že je to nesmysl, ale já bych byl rád, kdyby za šedesát let vnukům spadl do klína balíček peněz. Chtěl bych tím zase rodu ukázat, že úspěch se musí dlouhodobě odpracovat !
Místo "jak" bych se raději zeptal "proč". Ono to furiantské na našem gruntu už jsme třista let se dnes už jaksi nenosí. A vaše děti můžou mít o zajištění úplně jinou představu. Barák, pole... proč? K čemu? Opravdu jste si jistý, že to, co jste pro ně udělal, opravdu chtějí a ocení?
@jethro Ano, Váš přípodotek s "PROČ" je zcela na místě a měl by jředcházet mému JAK? Taky mne to pak napadlo a potěšilo by mne tedy, kdybyste sem vložil otázku PROČ BUDOVAT ROD. To "na našem gruntu už jsme třista let" podle mne není tolik furiantské jako více vypovídá o pevnosti, zvycích a postavení rodu ve společnosti. Manželka z jednoho malého hospodářství pochází a její otec tak hospodařil, než mu vše komouši zebrali. Ten otec měl měl čtyři sourozence a jako nejstarší dostal od svých rodičů smlouvou odstupní hospodářství. Musel se o rodiče starat i tím, že jim dával peníze a veškeré suroviny a maso na jídlo tak, jak je v té smlouvě odstupní napsáno. Ostatní jeho sourozenci dostali buď domek(kluci) nebo děvčata věno.
Myslím, že není nic krásnějšího, když otec synka vychová k řemeslu a předá mu ho, at je to sedlák, truhlář nebo další dovednosti. To se za komunistů vytratilo, po vítězném listopadu všichni chtěli podnikat(něco přeprodávat) nebo jít udělat štěstí do ciziny. Teprve nyní cítím, že spolupráce v rodech(rodinách) zase začíná být ceněna jako celoživotní hodnota !
Těším se na Váše PROČ.
Přesně tak . Dříve byla nemovitost živobytím. Proto se osidlovaly kolonie (ukrajina , jugoslávie , chile , usa , kanada atd) . Dnes spíše lidé živí prumysl , služby (vzdělání) . Proto se lidé stěhují do měst za prací . Tam si zajistí živobytí a životní uroveň.
Na moje proč se budete těšit marně, protože já nevím, proč bych měl budovat "rod", tak jak to prezentujete vy. Já jsem nešel ve šlépějích svého otce (naštěstí, a jsem tomu rád), a nijak mě nerozhodí, když moje děti půjdou svou cestou. Jistěže mi na nich záleží, budu je podporovat, ale co z nich nakonec bude, to neurčím já, to si určí sami. Ano, v 18. století nejstarší syn zdědil grunt, druhý šel na studia - už od narození všechno nalinkováno a neexistovalo se z toho dostat ven. Teď je století 21. Jestli mi synek za dva roky po maturitě řekne, že jde dělat obráběče ve strojírnách nebo studovat v Helsinkách, na obojí mu řeknu totéž: Je ti přáno, a hodně štěstí.
Město versus vesnice.
Kdo má vztah k půdě, k hospodářství a má potomky, kterým tohle všechno předá, styl života, starost o nemovitosti a polnosti, stroje a nářadí, tak jenom dobře.
Ten, kdo si zvolil život ve městě, v nějaké bytovce, paneláku, každý rok k moři na dovolenou, vede k takovému životu i své děti, které vystudují a spíše hledají zaměstnání v kanceláři, školství, zdravotnictví, tak nepochopí pana Bulika. Něco mezi je život na vesnici, v domku s kouskem zahrady u baráčku. O víkendu údržba a práce na zahradě, a přes týden dojíždění do zaměstnání do města.
Každý život má své pro a proti, každý si zvolí svoji cestu životem. Nelze ale odsuzovat, že jedna je horší a druhá lepší.
Pokud i děti jdou ve šlépějích svých předků, není nic lepšího. Předávají se zkušenosti. Existují rody lékařů. U neurochirgů byl v televizi před rokem rod, kdy ve studiu seděl děd, otec a vnuk. A když se moderátor zeptal, o čem hovoří při rodinných sešlostech, tak odpověď byla jednoznačná.
Zemědělec nebo lékař, každý je důležitý, hlavně spokojenost a naplnění smysluplného života.
Nás se schází u štědrovečerního stolu(velký stůl +pinpongový) 18 + pes, z toho 10 dospělých. Je to setkání na dva dny, všichni si pokecají, spí se různě na matracích, dvě televize. Až na štědrovečerního kapra je vše navařeno dopředu.
Ale ano, ovšem to je "zevní" pohled, ale tím co jsem psal jsem zkrátka mínil, že i právě přes tuto zdánlivou "blahobytnost" stále existují vnitřní naprosto nepřekonatelné zájmy každé z rodin, v dobách "pohody" se nic navenek neprojeví, skutečně se to většinou může odhalit až v mezních situacích, ale zase neberte to tak že by nebyli společně schopni vyřešit mezní situaci, "navenek" bude vše "fungovat" což ale neznamená že neexistují skryté sobecké hranice jednotlivců a rodin, u všech i těch "sebelepších" rodin a lidí to tak je bylo a bude s tím nic nenaděláte. Jsou dva pohledy, ten povrchní kdy každému na každém záleží a vše klape a pak ten skutečný, jistě chápu každý chce vidět jen ten první = pak je spokojen, ten druhý to jest "realitu" mnoho lidí vidět nechce protože to by znamenalo = být rozladěn. A to neplatí jen pro rodiny nebo "rody", to platí pro celou společnost, navenek obrovská přetvářka každému na každém nesmírně záleží všichni se "mají rádi" všichni všem pomáhají a nezapomenou se při tom zviditelňovat na dobročinných akcích a charitách všelikého druhu, ve skutečnosti ale nikomu na nikom nezáleží taková je realita skutečná realita o nás lidech, ostatní jsou pohádky.
@janm Skorosnacha, co žije se starším synem a mají dva kluky, byla iniciátorkou postavení bungalovu(dřevostavba) co ho mají se synem společně jako SJM tuhle nám říkala no a tady ty dva pokoje jsou jeden pro vás a druhý pro naše až budete chtít místo jít do domova důchodců. No to nás mile překvapila jak to cítí. Je taková družná. Váš názor o navenek obrovská přetvářka každému na každém nesmírně záleží všichni se "mají rádi" všichni všem pomáhají, ve skutečnosti ale nikomu na nikom nezáleží taková je realita skutečná realita o nás lidech, ostatní jsou pohádky, tak to v našich rodinách nevidím a necítím. Podle mne to není samosebou, ale zastávám názor, jaký si to uděláš, takový to máš. Ale musí se člověk snažit ! A nevzdychat. Já už dneska řeknu eventuelně jen svůj názor, ale vždy zdůrazním, že rozhodnout si to musí vždy už mladí a já jejich rozhodnutí respektuji !
,koukám, že se mi moje nanejvýš "moudrá" odpověď ztratila, takže znovu - dokud si to ještě trochu pamatuju
- Abychom "bulikovi" nekřivdili - on vlastně hájí tradiční rodinu, kdy rodiče vychovávali děti k zodpovědnosti, v jistotě, bez dluhů , hádek a rozháranosti moderní doby s jistotou, že se o ně postarají ve stáří.
Tyto tradice, které byly základem fungování lidské společnosti, dnešní "liberální" demokracie zcela popírá ve jménu nových ideologií založených na genderismu a podobných "ujetých" dekadentních a sebezničujících teoriích, nazývaných bojem za lidská práva, která jsou na druhé straně bezostyšně pošlapávána ve jménu moci a peněz , a bez ohledu na politický systém, at už se nazývá jakkoliv.
možná bychom mohli dodat - jen víc takových "buliků" - i když nevím, jestli jsou v dnešní nenávistné době schopni přežít.
Ale culdo, ve jménu moci a peněz se "pošlapávalo" vždycky. Oni i ti statkáři, fabrikanti a tak dál, využívali svých "práv" dost nespravedlivě a každý podle svých představ. Nic není jinak, protože člověk je už holt takový odjakživa. A jistotu neměl nikdy nikdo, ani v dávných dobách ne. Tradiční rodina, co tím myslíš? Ano, dříve byli takzvané "vejminky", pokud to teda šlo a byl nějaký majetek. Třeba barák a hospodářství. Rodiče přenechali dětem s tím, že v baráku dožijí a že je nestrčí do tak zvaného chudobince. Všechno je to pořád stejné, jen to jinak vypadá na první pohled. A za druhé, tenkrát, když se taková příkoří děla, tak se to nedostalo dál, než za humna. Nebyla média která máme dnes a tak si to lidé jenom povídali mezi sebou. A lidé politikařili vždycky a od pradávna...
@Suzy
- dík za odpověď - ale my dvě se "politicky" nikdy neshodneme a ani nemůžeme, protože jsme každá vyrůstala a žila v jiných podmínkách a v jiné "komunitě" - takže nemá smysl jedna druhou přesvědčovat o nějaké "pravdě" - uvidíme... at je to jak chce - historie se nemýlí nikdy
Buliku, proč se vyhýbáte odpovědět na mé konkrétní otázky, když tak rád polemizujete? Divíte se, proč "nick" navštěvuje zámky, když tam nežili její předci a dodáváte, že Vy mluvíte o budování vlastního "rodu" a že člověk musí někam patřit, tudíž nese také i jméno svého rodu. Jaké jméno mají Vaše skorosnachy?To se zřejmě každá jmenuje jinak. Mohl byste mi to vysvětlit? Jaká jména nosí vaši vnuci? Jmenují se po matkách, nebo po Vašich synech? Pokud po Vašich synech, tak jakým způsobem, legálním, jsou do Vašeho rodu začleněny ty dvě ženy? To už je Vám jedno, že ony nepatří do toho Vašeho rodu? Jaká jména budou mít na hrobkách, až zemřou? To tam bude na náhrobku napsáno "zde leží skorožena" pana Vodráčka? Nebo jak to teda je?
Takže skorosnachy mají svá rodná příjmení, majetek mají s partnery zaevidován společně, pára se rozhodly, že jejich děti nosí příjmení otců. Jejich matky(skorosnachy) jsou matky dětí našich synů, čili matky patří do rodu. Teď jsem si znázorňoval rod mých synů a jsme tam my, rodiče synů a samozřejmě rodiče jejich partnerek, jsou tam partnerky se svými sourozenci, jejich muži a všemi dětmi od kohokoli jmenovaného. Tak to cítím já a všichni jmenovaní to berou rádi jako rodinné štěstí !
Podle příjmení na hrobkách často nic nepoznáte - jsou to někoho sestry nebo přivdané oné a jak si to synové se skorosnachami udělají, je jejich věc, podle mne, bude-li vůbec náhrobní kámen, budou tam reálná příjmení. No a často si i sezdaní nechávají nadále svá rodná příjmení, žádný problém.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.