Nejste přihlášen/a.
Jsou lidé, kteří se s tím nemusí smiřovat vůbec. Je jim to šumafuk, že někomu ublížili. Pak jsou jiní, kteří se s tím nesmíří do smrti. A čím jsou starší, tím více na to myslí. A pak je skupina lidí - něco mezi těmi prvními a těmi druhými. Každý jsme jiný. Té první skupině se ale asi lehčeji dýchá...
Seriál La Piovra, jestli si dobře pamatuji "Loutkář"prohlásil : "U nás na Sicílii máme takové přísloví, když máš nějakou nemoc, která nelze léčit, pak se s ní musíš naučit žít."
Jak tu bylo napsáno, záleží na každém člověku. Někdo je citlivý a mrzí ho i maličkosti, další dělá tzv. kopance celý život a je pořád v pohodě. Např. moje tchyně, když to tak vezmu kolem a kolem, tak svým způsobem hodně ublížila každému ze svých 3 dětí, ale je v absolutní pohodě, pořád vykládá, jak nikdy nic nikomu špatného neudělala, všichni ostatní dělají všechno blbě... Dnes je babě přes 80, vitalitou strčí do kapsy i lidi o generaci mladší, každému bych přála mít její sebevědomí, přitom je to nána, která je tak blbá, že ani neví, co říkala včera a druhý den bude tvrdit pravý opak.
Zdravím. Když si to rozebereme. Udělala jste něco špatného, ale uvědomila jste si to a tíží vás svědomí. Kdyby vám to bylo jedno, byla byste špatný člověk. Ale vás to trápí, protože jste dobrý člověk, který ale udělal chybu. A kdo nikdy neudělal žádnou chybu? V životě, tak jako ve všem, musí být rovnováha. Vy jste se provinila, a vaše svědomí je váš trest. Vina a trest = rovnováha. A trest končí tehdy, když se viník ze své chyby poučí a svého činu lituje - je napravený. Trest až do smrti nemá smysl. Pokud jste si jistá, že už byste to nikdy neudělala (zvlášt, pokud vám dotyčná osoba dávno odpustila = ona usoudila, že trestu už bylo dost), pustte to z hlavy. Pokud se vám nedaří pustit to z hlavy, budete muset vyhledat onu osobu, říct jí, jak moc všeho litujete a jak moc se trápíte, a jak potřebujete slyšet, že vám odpustila. Ale toto už neodkládejte... Druhý člověk se prej na mě nezlobí..ale o omluvu nestojí..zkusím to za pár let... na za pár let. Udělejte to hned. Ida
Janm, dobře, ale tohle rčení je dost sporné, protože se také na tu nemoc může zemřít dřív, než se s ní člověk naučí žít. A zrovna tak se to může stát v případě, že má někdo takové výčitky svědomí, že je neunese. Takže co z toho vyplývá? Že bude záležet jak na nemoci, tak na provinění a potažmo na odolnosti toho jedince...
Suzymon
To je pravda, ovšem umřít můžete i náhle i z jiného důvodu než na tu nemoc, tzn. tento přístup co jsem uvedl otázku předčasné smrti nebo smrti rychlejší než vyrovnání se s něčím neřeší, tady je to bráno tak že na tu nemoc nezemřete (tím by jste byla osvobozena a tato otázka vyrovnání se s tím by zanikla ) ale zároveň žít s ní z psychického hlediska nemůžete, to naučit se s ní žít znamená právě že tu situaci je třeba přijmout nebo musíte přijmout, v tom přijetí je to osvobození protože cokoli dokáže člověk přijmout at dobré nebo zlé od toho je svobodný, a tedy může žít dál, platí to i pro ty výčitky které člověk neunese,především na to "co člověk neunese" je toto rčení cíleno, v opačném případě by to rčení nemělo význam, je to cesta "jak to unést" tedy "naučit se to přijmout" to je klíč byt je to třeba velice těžké těžká není ta nemoc nebo hřích sám jako to "ji přijmout"...to přijetí je těžké, přijetí =život, nepřijetí odmítnutí odpor tedy "lpění" je smrt, to přijetí ovšem neznamená že s tím musím "souhlasit" jako spíš že se s tím nedá nic dělat je to spíš jako "odevzdání se"...
anonymko, dokud to sama sobě neodpustíš, nebudeš mít klid. Ono to někdy trvá, ale jde to. Najdětě si různé techniky odpouštění, jednu si vyberte a pusttě se do toho. Když si to budete hodně přát, tak se vám to podaří, ale nebude to hned.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.