Nejste přihlášen/a.
Přijde mladík za rabínem a říká mu: "Já jsem ateista."
Rabín se ho zeptá: "A četl jsi tóru?"
"Samozřejmě že ne, jsem ateista."
"Četl jsi tanach, proroky, žalmy?"
"Jistěže ne, když jsem ateista."
"A studoval jsi talmud?"
"Vždyt říkám, že ne."
"Chlapče," povzdychne si rabín, "ty nejsi žádný ateista, ty jsi prostě nevzdělaný ignorant."
- nestrašte ! -- největší hrůzu mám z toho, že smrtí to trápení tady na světě neskončí ! - a ještě aby se člověk reinkarnoval třeba v těle jatečného zvířete !
Člověk se rodí zase jako člověk, mravenec jako mravenec. Pro mě je spíš divná představa, že teď třeba souložím s mojim /v minulém životě/ synem. Brrr
Navíc, co si lidé možná málo uvědomují,tak on není zas tak markantní rozdíl mezi "manželstvím a rodinou" na jedné straně a nějakou formou "řeholního života"na straně druhé, obé totiž znamená sebezapírání obětování se sebekázeň věrnost (ideálu nebo partnerovi), rodina není o nějakém "užívání si", snad jediný rozdíl je v pohlavním životě, který ovšem v manželství znamená věnovat se pouze a jen partnerovi, nikomu jinému, má-li to opravdu fungovat tak jak má, to je snad jediná věc "navíc" v obou případech je nutno počítat se "vzdáním se sebe sama" s výrazným omezením "osobní svobody"..., pokud jde člověk do takových věcí aniž by si to uvědomil, pak jeho dráha "rodinná" i "asketická" velmi záhy ztroskotá, což je i důvod, proč dnes často vztahy a rodiny ztroskotávají, to je i důvod proč i dost lidí nějakou formu asketického způsobu života nakonec opustí, nelze mít vše, vše si žádá svoje, navíc rodina a z ní pocházející děti je závazek minimálně na dvacet let a často později byt už třeba i "nepřímo"vlastně až do konce života...a to dnes prostě každý "nedá"...Obé pak nelze dělat jinak než "z lásky" protože obé si vyžaduje velké oběti ač to tak třeba nevypadá...
nikc-
Ale jistě, protože všichni jsme lidé a lidé žel často selhávají, příslušnost k buddhismu křestanství nebo jinému směru pak neznamená, že selže-li člověk je to díky "víře" které se věnuje, zrovna tak selhávají lidé i bez jakékoli "víry", navíc ale takové "víry" bývají dosti často i pomocným "tmelícím" faktorem, nebot např. v těchto dvou případech at již v buddhismu nebo třeba křestanství jsou rozdílné "povinnosti závazky a náplně" pro lidi "sezdanné" (žijící v rodině) a lidi kteří se tomu věnují naplno (mniši, kněží apod.) Pro lidi sezdané v obou případech platí nebo jsou "morální kodexy" které mají dodržovat v rámci svého životního údělu, tzn. nevím o tom, že by v buddhismu bylo nějaké ustanovení "vykašlat se na rodinu" pokud jí člověk má ba naopak, je tam kladen důraz především na to aby si člověk své rodinné povinnosti co nejlépe plnil...Ano může se stát že člověk své víře propadne natolik, že se jí chce věnovat cele a má např. rodinu, pak ale zase existuje doporučení které říká : "Napřed si musíš splnit své rodinné povinnosti a závazky, a pak se teprve můžeš stát např. mnichem", útěk od rodinných povinností pokud vím tyto "cesty" (ale i mnohé jiné) v žádném případě neschvalují...Čili většinou je to tak, že si žena muž dokončí život rodinný po dobu, kdy je již děti nebudou potřebovat, tj. jsou dospělé a plně soběstačné až pak si mají urovnat všechny závazky "světské" a až pak se mohou stát mnichy, byt v buddhismu v některých školách se mohou věnovat takovému poslání i sezdaní ovšem to zase neznamená se vykašlat na rodinu, to rozhodně nikdo neschvaluje...
nikc-
Asi každý hledá nějakou tu svou vnitřní "spokojenost" ale pravdou je, že ne vždy člověk ví co by tuto touhu po spokojenosti "štěstí" uspokojilo...Třebas si myslíte že budete nebo jste spokojena v rodině, že budete spokojena když budete nebo máte alespoň dvě děti, ale jakmile to přijde tak taky hodně lidí zjistí že ho to prostě nenaplňuje a není to to co chtěl...Mám jednu takovou známou, má kloučka raného školního věku a ta závidí zase těm, co žádnou rodinu nemají a nemají děti, není prostě spokojená nenaplňuje ji to...stále říká že kdyby mohla, znovu by do toho nešla...čili taky platí že člověk je stále nespokojený tvor který většinou touží po tom co nemá, když se vdá nebo ožení a mají děti touží po svobodném životě, když jsou svobodní a rodinu nemají jsou smutní a myslí jen na děti, tak si pak vyberte Někdy prostě člověk musí zatnout zuby a životem se prokousat, jinak to nejde
Schopnost víry je zděděná po předcích, kdy jim chyběly vědomosti a snažili se vysvětlit svět okolo. Díky vědomostem se už nemusíte spoléhat na víru, stále více věcí je pochopitelných. Díky víře nevzniklo téměř, díky vědění vše okolo nás, co jsme vytvořili.
Svět vnímáme pomocí smyslů a mozku. A jako všechno jsou omylné a mohou nám předkládat nevysvětlitelné věci, klamat naši pamět. Pokud to překročí určitou míru, jsme psychicky nemocní, máme třeba bludy. I drogami si můžeme navodit "zázračné" věci - cestovat v čase. Ale to vše se odehrává jen v naší hlavě a se skutečností to nemá nic společného.
Tak já věřím v to, že smrtí to nekončí. Věřím v jakousi reikarnaci, protože jiný slovní výraz pro tento fenomen, zatím není vymyšlen.
A pro "culdu", pokud by šlo o tu klasickou reikarnaci, tak by ses nemusela bát, žy ses znova narodila jako vůl. Ono to totiž do zvířete zpátky už nejde. Reikarnace má své fáze vývoje a když jsi tu jako "culda", tak budeš zase jiný "culda". Dosáhla jsi totiž prozatím toho nejvyššího známého stupně pozemské existence. A teď záleží jenom na Tobě, jestli jsi své poslání pochopila správně a snažila ses za svůj pozemský život odbourat vlastnosti, které Tě zatěžovali v minulých životech. Proto tady totiž znova jsi. Běžně na to máme docela dost času. 80 a více let. Proto nám je odebrána pamět z minulého života, v ranném věku. Musíme si na to meditací přijít znova a nešvindlovat. Ono je to trochu složitější. Prý to má být tak, že když člověk dosáhne opravdové "čistoty", nemusí se sem už vracet. Jeho "duše" putuje jinam. Kam to teda nevím. Ale přemýšlím o tom. A po pravdě si nejsem jistá, jestli po té dokonalosti toužím. Já mám svůj život ráda. I s tím vším, co jsem musela překonávat a s čím jsem se musela doslova rvát a co všechno jsem musela v sobě potlačovat a měnit. Asi ještě nechci být dokonalá, klidně se sem ještě vrátím a budu pokračovat v očistě.
A pro tazatele. Možná, že jsem tímto částečně odpověděla i Vám. Jenom doplním.Nejsem klasická věřící. V Boha jako takového, nevěřím. Kostely navštěvuji jenom proto, že na mne působí svou starobylostí a svou specifickou vůní a klidem. Nikdy bych nevlezla do žádné zpovědnice, protože tam sedí jenom obyčejný člověk, který je možná daleko horší než jsem já. Neznám ho a neznám jeho niterné opravdové myšlenky. Takovému člověku nebudu nic ze svého života svěřovat. K čemu by to bylo dobré? Nepotřebuji si číst ani Bibli, abych věděla co je špatné a co není. To jsem si už s sebou asi přinesla z těch minulých životů. Modlím se, ale svými slovy. A je mi úplně fuk co jsem. Ateista, Budhista, nebo něco jiného. Nad tímhle vůbec nepřemýšlím. Pro mne je důležité, že jsem v duševním životě vyrovnaná. Nemám potřebu se neustále s někým srocovat a rokovat. Na to si vystačím úplně sama. Přeji Vám, abyste také našel svou cestu a nenechal se donucovat a přesvědčovat o tom, co je pro Vás dobré. Na to přijdete časem sám. Důležitý je Váš vnitřní pocit. Nic jiného. Ale přiznávám, že jsou lidé, kteří prostě potřebují přítomnost jiných lidí, aby se vzájemně ve v nějaké víře utvrzovali a přesvědčovali asi jeden druhého, že jsou na správné cestě. Ale to bych řekla, že ti jsou vlastně nevěřící, když potřebují vzájemnou podporu k tomu, aby v něco uvěřili a musí neustále opakovat co se smí co ne.
@Suzy
- zase tak moc jsi mne neuklidnila - jak můžu vědět, že je to pravda? - dneska už může něčemu věřit fakt jedině ten vůl ... nejpřijatelnější pro mne furt zůstává jedině ten "prach, popel a dým... " - nevím, proč by tady měly furt strašit nějaké duše - zase takový "zázrak" ty lidi nejsou !
Ale ano Culdo, člověk je zvláštní tvor, který zázraky umí dělat. Vždyt je to přece úžasné, že si tady virtuálně povídáme, že můžeš sedět doma u své "krabičky" a povídat s lidmi z celé republiky a kdybys chtěla, tak i na nejvzdálenějším místě světa. A můžeš ho i vidět, kdybys používala službu "Skype" a to úplně zdarma. Kdybych vyprávěla mé babičce, před 40 lety, že jednou tohle všechno bude možné, tak by mne asi poslala na psychiatrické vyšetření. A vidíš, stalo se to a za tak krátkou dobu. A co my dneska víme, co všechno bude možné za dalších 30 let? A za tím vším je právě ten člověk a jeho mozek. Takže já si myslím, že člověk "zázrak" je. A to, že je člověk také schopen hnusných nápadů, je v globálu dost zanedbatelné a musíme se s tím jako lidstvo nějak vyrovnat a bojovat s tím. To je holt ta obrácená strana mince a každá má dvě strany, jinak to nejde...
Tak se měj moc hezky a buď pozitivní.
P.S. A neboj, kdyby ta reinkarnace existovala, tak do jatečního zvířete by ses převtělit teda neměla. Tomu pevně věřím. Jinak by to totiž nemělo žádný smysl.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.