Dárečky na památku

Přidávám se k dosavadním rádcům. Nepořizujte žádnou věc na památku. Maminka byla učitelka. Byla oblíbená mezi dětmi i jejich rodiči, takže dárečků se u nás nashromáždila spousta. Hrnečky, vázičky, dečky. I zmiňovanou paličkovanou brož jsem našla. Také korále z dýňových semen, nového koření a z těstovinových koleček... Bylo to v krabicích, nepoužívané. To nebylo z neúcty k dárcům, ale v zaběhlé domácnosti to prostě nenašlo své místo.

Jestli máte možnost, zavařte v červnu malé skleničky jahod a nalepte na ně synem? dcerkou? namalovaný obrázek s věnováním. Nebo malou skleničku domácího bezinkového sirupu, opět s doma vytvořenou etiketou. Nebo nasušte meduňku, dejte do maličkých sáčků a nadepište "pedagogům na uklidnění nervů". Kdysi jsme doma dělali domácí čokoládu. Lila se do vyklápěcích formiček. Tři až čtyři figurky v celofánu by také potěšily.

Pochopila jsem z dotazu, že se nejedná o běžného žáka, že pedagožky se o dítě starají víc než o jiné žáky. Proto radím ty osobní jedlé dárky. Ale ani koupenými sladkostmi nebo dobrou kávou nemůžete nic pokazit.

Nejsem také zastáncem různých drobných dárečků, říkám jim "činčurinky" nebo "lapače prachu".

Dala bych něco jedlého, nejlépe, co jsem sama vytvořila. Zavařene hříbky v octě, hezky urovnané ve skleniče. Dělám i velice chutné houby v kečupu. Má to jeden háček. Musí růst houby.

Ženy potěší láhev léčivého likéru z bezinek, či láhev sirupu z bezových květů. Kdo se zabývá bylinkářstvím, jistě připraví nějakou léčivou směs na čaje, mast, či tinkturu. Kdo chová včeličky, med je vítaným a zdravým dárkem.

Prostě dát něco, co potěší srdce, oči i žaludek a nebude na to doma sedat prach. Jaga.

Zažila jsem různá "dárkování" v různých kolektivech a stejně většinou nejvíc potěšily dárky jedlé nebo pitné. Jsme materialistický národ. Kam se svícínkama, vázičkama a dečičkama? Mne by sice bonbonierou nikdo nenadchl, tu bych darovala dál, ale vínko, kafe nebo větší sáček kešu k vínu, to jo.

Tuším, že teď jsem vyzvala k odpovědím méně racionální typy

Za dlouhá léta ve školkách se mi shromáždila neuvěřitelná sbírka dárků na památku. Sloníci, želvičky, andělíčci, skřítkové, roztomilá zvířátka, spoustu hrnečků a obrázků. To všechno jsem poslední den ve školce, ve veliké krabici od kuřat, přinesla do školky a obešla celou velikou školku a rozdala. Každé dítě si vybralo. I paní kuchařky a školnice dostaly. Dokonce i několikrát. Hrnečky jsem rozdala po rodině, mají v nich tužky. Ulevilo se mi, protože toho byla spousta, sedal na to prach a já neměla srdce to vyhodit. A už dávno jsem zapomněla, co od koho je. Děti pamatuji dodnes a když potkám někoho z rodičů, ptám se na "malého" a prý "To je Péta." čahoun ve věku téměř dědečka. A já ho stále vidím, jak se pokadil až na zádíčka. Kupte nějakou dobrou mlsku. Třeba sušené ovoce na ošatce, plechovku kávy, čaje nebo něco v tom smyslu. Tohle si budou všichni pamatovat více, než hrneček nebo brož, kterou nebudou nosit.

Taky souhlasím, že namísto "lapačů prachu" je lepší něco dobrého - nakonec mám letitou zkušenost. Ale namísto bonboniér nebo kávy kupuji mňamky v prodejnách se zahraničními specialitami - řeckými, italskými a podobně.

Jsou k dostání hezké dárkové skleničky "pečené kompoty". Dají se vyrobit i doma, stačí malé skleničky, pak ozdobit stužkou a popiskou.