Nejste přihlášen/a.
Taky se vám stává, že vás přepadne beznaděj? Nic se nedaří a všechno je k ničemu, ztrácíte elán cokoliv řešit, najednou vás nic nebaví, ale musíte to nějak překonat. Co vás nejlíp nastartuje k další chuti do života?
Stává se, jsou to takové "krize" (osobně tomu říkám krize) prostě si uvědomuji že něčím takovým právě procházím, a v takových situacích je dobré zkusit, vím je to těžké, ale opravdu zkusit "odhlédnout" tj. krátkodobě se zkusit "vytrhnout jen z přemítání v sobě a o sobě" např. tím že se podívám na druhé jak a s čím právě v životě bojují a jak to mají, taky pomáhá ač člověk nemá chut s někým promluvit a nechat ho mluvit a zaposlouchat se do jeho starostí a problémů, pak třeba mu někdy dojde že není taky na takové věci sám, a taky pomáhá se někdy svěřit, a dál bych ještě napsal co na to pomáhá ale to tady nemůžu psát protože to by mně ostatní "zkritizovali" protože "Oni", nikdy "nechybovali" čili tak
No a pokud je v takových "kritických" časech zároveň nutno cokoli "vykonat" jakoukoli povinnost, např. něco pracovat učit se apod. , nebo jinak dostát svým závazkům tak to dělám tzv. "na rozkaz" tj. prostě povinnost splním i kdyby mně třeba tekly slzy po bradě, tak splním a ono zabrat se do nějaké činnosti a cele se jí věnovat a jakékoli přemýšlení pustit z hlavy krize nekrize to také velmi velmi pomáhá, člověk se tím jakoby "oprostí" od "problémů a starostí" zaznamená pak jistý "záblesk světla" který pramení vlastně "z ničeho" z prostého bytí v nás a i to ho pomůže "stabilizovat" a navrátit do původní "roviny"...
Dřina. Práce. Třeba zrýt zahradu, umýt okna, přeskládat skříně. ap. Nějak v sobě tu prázdnotu a zoufalství prostě musím přehlušit nějakou fyzickou činností.
Jestli to vždy pomáhá, tak možná máte doma kolem sebe "vypigliváno" , já se k tomu v krizi nedokážu donutit, mozek by potřeboval vypnout a tělo nakopnout..
Myslím si, že tohle prožívá občas každý člověk. Dobré je, když má člověk nějaké neodkladné povinosti, když si nemůže dovolit nečině sedět a patlat se ve svých pocitech. Víte, co říká píseň: "Dělání, dělání, dělání je lék. Přidej cihlu k cihle, postav třeba dům...". Není to jen písnička, je to ověřená pravda, fyzická aktivita je balzám pro naši psychiku, at práce, nebo sport, nebo třeba jen obyčejná chůze. Kamaráda v mládí potkalo neštěstí a celé dny prochodil podél řeky, velké množství kilometrů denně.
A jedna dobrá zpráva pro vás, situace nikdy nezůstane stejná, za nějaký čas se vždy změní. Jestli máte zdraví na nic, v práci je to špatné, doma je to šplatné, tohle se vám nepovedlol, támhleto se vám nepovedlo...opravdu vždy přijde nějaká změna.
Já tyhle stavy beznaděje nemívám moc často, ale teď je to dost intenzivní a nechci upadnout do deprese. Počasí se smilovalo a je slunečno, to docela pomáhá vylepšit náladu, zkusím odpoledne prochodit venku, ale teď nesnesu ničí společnost a bavit se, bohužel nemám psa, ten by bodnul, možná si ho pořídím.
Ještě mám takovou malou radu, váš prsteníček vložte do dlaně druhé ruky a pevně celý zmáčkněte, držte tak 3-5 minut. Smutek by měl polevit. Samozřejmě to není z mé hlavy, chodí mi takové "léčivé" mailíky, tak si z toho občas něco zapamatuji, nebo i vyzkouším. Mačkání ukazováčku by mělo zapudit strach, vyzkoušet můžete, za to nic nedáte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.