Budoucnost vztahu po (její) nevěře, názory?

Zdravím vás všechny co se toto rozhodnete přečíst a případně se se mnou podělíte o zkušenosti.

Píšu sem, jelikož toto je anonymní a nemohu to z vícero důvodů řešit například se svojí rodinou.

Začnu nejprve od sebe, jsem 27 letý muž a mám 24 letou snoubenku. Jsem trochu snílek a rád si lidi idealizuju a někdy mi dělá problém se ztotožnit s tím, že lidi okolo mne nebývají takový jací si myslím, že skutečně jsou. Jsem také dost despotický, zejména pokud jde o pokrytectví. Pocházím z rozpadlé rodiny, kde jsem zažil velkou bídu a mým otevřeným cílem je, nikdy se nerozvést a neudělat svým dětem to co jsem zažil já sám. Otec je alkoholik a já se snažím takový nebýt, v životě jsem už něco dokázal a snažím se jeho chybám vyvarovat.

Snoubenka je také snílek, který si moc nerozumí se ženami a vzhledem ke své atraktivitě se jí vždy dobře komunikovalo s muži. Snoubenka pochází také z rozpadlé rodiny, kde její matka, jak už dnes vím, byla celkem dost nevěrná a stálo jí to dvě manželství. Často jsme se bavili o možné nevěře ve vztahu, kde věděla, že nevěra je pro mne nepřekousnutelná, sama si také zažila dost bolestivé chvíle při odchodu otce v jejích šesti letech.

Se snoubenkou máme tři roky trvající vztah, který je momentálně ve fázi zásnub. Pozali jsme se, když se svým bývalým přitelem byla v baru, kde být nechtěla a kvůli mě svůj bývalý vztah celkem rychle rozbila (až mě to tehdy zaskočilo, ale nevadilo mi to). Už rok máme dům a hypotéku, s domem přišla hromada práce a protože šetříme, snažím se vše dělat svépomocí po práci (což je často dost vysilující). Před nedávnem jsme si i pořídili psa, který, jak už to bývá, měl být zkouška před dítětem. Dům jsme pořídli napůl s vidinou, že se jedná o dobrý tah, abychom spolu vydrželi až do stáří. Já jsem dům chtěl vždy, ale snoubenka naléhala, že musíme bydlet brzy a že si uvědomuje kolik práce okolo něj je a že hypotéka je velká obět ze strany dosavadních svobod. Do domu jsme šli i s mou matkou a mladším bratrem (navrhla to snoubenka sama) dům je velký a jsou v něm dvě nezávislé domácnosti, tedy s mou matkou si nelezeme do zelí. V podstatě bych tak velký dům ani nechtěl, ale po návrhu žít zde jako dvě rodiny mi přišlo finančně výhodné a realizovatelné.

Náš vztah, po třech letech sklouzl do stereotypu, za který dost může pořízení domu a spousta práce okolo něj. Někdy jsem byl naštvaný kvůli tomu, že platím veškeré účty a dle domluvy ona se stará o domácí potřeby a kuchyni. V posteli nám to už delší dobu moc nešlo, chtěl jsem zkoušet nové věci (nic extra divného, spíše oživení), ale často jsme naráželi na odpor ze strany snoubenky. Celkem jsem si zvykl a vzhledem k tomu, že sama nevyžadovala přílišnou pozornost, našel jsem si formu úniku v podobě porna, z čehož se u mě za ty roky vytvořilo celkem pevné pravidlo (popravdě jsem s tím začal když jsem dálkově při práci dostudovával a na vztahy jsem neměl čas). Ona sama si u mě ani ničeho nevšimla a vztah plynul dál. Před několika měsíci dokonce vysadila antikoncepci, aby tělo bylo připravené na početí dítěte. Stále přítelkyni miluji, jezdíme na dovolené, každý večer jsem z práce doma.

Zlom ve vztahu přišel před cca dvěma měsíci, kdy se o ní začal zajímat nový kolega (romantik, vyhulenec s rozpadajícím se vztahem a ročním dítětem o které se prý chce soudit, bez auta, bez peněz, perspektivní jedinec). Začali si psát, posílat obnažené fotky, sex po facebooku, společné zájmy, vánoční dárečky... (defacto naprosto stejný průběh jako když jsme začínali my dva společně). Pokud již dnes vím vše, tak došlo 2x k líbání při cestě z práce, ale na sex (zatím) nedošlo. Na nevěru jsem přišel, když jsem už delší dobu pozoroval změny v jejím chování. Dokonce jsem se i dva dny před odhalením ptal, zda někoho má, tvrdila že ne (také to mohla přiznat). Po dvou dnech jsem oběvil onu komunikaci na facebooku (normálně to nedělám, ale už se to nedalo přehlížet, musel jsem to vědět), defacto milostná komunikace pokračovala ještě dva dny po tom, co jsem se ptal na možnou nevěru. Po odhalení mi lhala, že šlo jen o úlet v podobě románku z vánočního večírku s alkoholem, nicméně smazala komunikaci, kterou jsem chtěl vidět. Ještě ten den jsme si po dlouhé době popovídali a řekli si vše o našem vztahu, že pravidelně sleduji porno, uznala i svojí chybu. Řekla že se mnou chce zůstat, začít znovu, že to byla chyba atd atd... Začali jsme spolu zase pravidelně spát, začala se snažit v posteli, vzdal jsem se svého pravidla s pornem, abych nebyl věčně "vyštavený". Nyní společně venčíme psa, pomáháme si. Nicméně, po postupném odhalování toho, o jak rozsáhlý vztah se jednalo, jsem začal pochybovat o perspektivitě našeho vztahu. Upřímně jsem nyní ve fázi deprese, která přerůstá i k touze po sebevraždě, přišel jsem o všechny ideály, které jsem měl. Říkám si, že kdybych na nevěru nepřišel, tak by spolu nakonec i spali, vzhledem k tomu, jaké vedli komunikace, tak už mi tolik nesejde na tom, zda fyzický kontakt byl či ne. Spíš mě vážně ničí to, že kdyby s ním spala, mohla s ním i otěhotnět, vzhledem k vysazené antikoncepci. Daného jedince jsem napadl a hrozí mi obžaloba z napadení, přitom si říkám, že on za to zase tolik nemohl, vzhledem k tomu, že takových lidí je v okolí hodně.

Nyní stojím na rozcestí tří scénářů, kdy první je setrvat ve vztahu a poučit se ze svých chyb co jsem ve vztahu udělal (odtažitost, porno, plná oddanost k rekonstrukci, málo společných aktivit), kde bych se jí měl více věnovat, aby ony touhy nehledala jinde. Také si říkám, že možnou roli může hrát i vysazení antikoncepce, kde hormony mohly podpořit ono počínání (dříve o sex takový zájem neměla, někdy to hraničilo až s odporem). Nicméně bylo by bláhové si myslet, že společně vydržíme dalších 29let hypotéky atp. bez problémů, když se první trhliny projevili už po třech letech. Stereotyp přijde v každém vztahu a povinnosti v takovémto domě budou i nadále a mnohem závažnější. Nicméně jí stále miluji i po tom co se stalo a není lehké vztah jen tak hodit za sebe.

Druhý scénář je se vztahem skoncovat a začít znovu (zde momentálně vidím problém v podobě hypotéky, společného vlastnictví nemovitosti (zatím nevím jak řešit převod atp.). Budu muset mluvit s právníkem ohledně převodu, vzhledem k tomu, že ještě nejsme svoji, nevím, zda převod půlky na mě není daněn nějakou vysokou sumou, kde bych musel vyplatit snoubenku z ročního soužití. Nicméně i pokud spolu zůstaneme budu trvat na převodu, jelikož já nemám kam jít a nesu sebou zodpovědnost za matku s bratrem, kteří zde bydlí s námi. Nejhorší varianta by byla prodej nemovitosti, který by odhadem byl mínus milion korun vzhledem k hypotéce a prodejní ceně nemovitosti. Zde nevím právní stránku věci a kdyby někdo z vás věděl, jak se toto řeší, budu vděčný za každou radu.

V obou případech vím, že pokud se situace bude opakovat, znovu jí neodpustím a takovýchto problémů bych rád v budoucnu ušetřil naše děti. Jak už jsem psal, nehodlám dopustit stejné stavy, které jsem již zažil. Také si říkám, že je pravděpodobné, že se toto bude v budoucnu opakovat, vzhledem k našimu začátku a chyb, kterých se dopustila její matka za mlada. Dále, pokud se problém objeví za několik let, bude již splacená část domu vyšší, než je nyní a už jí nebudu schopný popř. vyplatit (opět zde nevím, jak praví legislativa např. ohledně majetku nabytého v době vztahu atp atp). Blízký kamarád, který o situaci ví vše mi řekl, že mohu skončit stejně jako pár jeho kolegů, kteří jakožto čtyřicátníci s alymenty a dluhy z prodeje nemovitosti doplácejí na podobné chyby co udělali za mlada.

Třetí scénář je, jak už jsem zmínil, má deprese s touhami skoncovat, jelikož nemám motivaci pokračovat, zde mě drží nad vodou to, že bych ublížil všem blízkým okolo sebe a to rodině nehodlám dopustit. Nicméně nedělá mi problém zvažovat i varianty, kde by vše vypadalo jako nehoda. Vím, že toto už není v pořádku a proto opakuji, že už není příliš pravděpodobné, že se toto stane.

Chtěl bych se vás proto zeptat na názor, zkušenosti, vaše osudy, jelikož nyní nejsem zcela objektivní. Neznám odpověď na to co je lepší a co stojí za to zkusit. Rozum velí to skoncovat, city velí tomu dát ještě šanci. Chybí mi také trpělivost hledat další vztah a idealizovat si někoho dalšího, kdy za několik let mohu řešit to samé. Možná se snoubenka po tomto poučila a už to znovu zkoušet nebude. Chci se jí více věnovat, aby neměla ony potřeby, jak sama řekla hledání zpovědní vrby atp.. Jelikož toto vedu anonymně, nemusím zde nic o své osobě nic skrývat a myslím, že to nebude třeba ani z vašich případných příběhů. Nechci nosit růžové brýle a říkat si, že svět je hezký, vím, že není a proto mě zajímá co byste mi poradili, předpověděli. Děkuji za váš čas.