Nejste přihlášen/a.
my Vánoce neslavíme a máme klid a pohodu. Sice sama nejsem, ale s partnerem sedíme každý ve svém pokoji, u své televize, u svého počítače a je to úžasné ! Máme-li chut, sejdeme se v kuchyni, popovídáme si a zase se rozejdeme ... paráda ! - ani dárečky si už nedáváme, nebot nic nepotřebujeme - největším dárkem je pro každého z nás ten druhý !
A Vánoce mi už dlouho připadají spíše jako povinnost, nežli radost. Ale nemám děti, ani vnoučata, takže to holt vidím jinak - v dětství jsem je samozřejmě prožívala taky radostně, protože maminka uměla vytvořit nádhernou atmosféru. A měli jsme všeho dost, i když jsou mladí dnes přesvědčováni, že byla "bída a hlad" a Vánoce lidé museli slavit za zataženými záclonami, nebot jinak by šli do lochu !
@nikc
- to je fakt, taky to tak mám - ale přece jenom mne něco štve - a sice, že celé Vánoce jsou v TV jenom pohádky a přihlouplé romantické filmy. Ale co s tím nadělám, že?
Budeme s manželem. A děkuji za každý rok, kdy jsme ještě spolu. Protože jsme už oba ve věku, kdy to příští rok už nemusí být pravda.
Stejně ale bývaly nejkrásnější Vánoce, kdy nás bylo u stromečku 7. Manžel a já, naše 2 děti, hodní manželovi rodiče a jeho babička. Rodiče a babička časem odešli na věčnost, děti si našly partnery, odešly z domu. A zůstali jsme jen my dva. I když máme jeden druhého, určitý smutek a vzpomínky zůstávají.
Druhý den po Štědrém dni jedeme k dceři, vnučka slaví 19. narozeniny. Ale stejně člověk rád vzpomíná na doby, kdy nás byla u stromečku plná místnost. K těm Vánocům to nějak patří, i když to už hodně let u nás není pravda. Jaga.
Hezké Vánoce všem, at už tráví Vánoce sami, ve dvojici, či v milující rodině.
Velmi výstižně a pravdivě, to napsala "zavináč". Ano, nejhorší je, když je člověk "sám", mezi lidmi. Sama nebudu, bude tady syn, ale kdybych byla sama, tak by mi to ani nepřišlo. Jsem zvyklá. Trávila jsem Štědrý den sama mnoho let, když jsem žila v cizině. Tak je to pro mne docela normální. Ale to mi nebrání v tom, abych si upekla cukroví, osmažila kapra, udělala dobrý salát, koupila "Bohemku" brut a začnu si nalévat už kolem páté odpoledne . To mi vydrží až do půl osmé, kdy jsem zvyklá večeřet. K večeři si dám červené vínko, protože ho mám ráda. Koukám při jídle na nějakou tu pohádku, nic jiného tam není a pak jdu v klidu spát, jako každý jiný den.
Tak nějak jsem čekal: "... a začnu si nalévat už kolem páté odpoledne . To mi vydrží až do půl osmé, kdy - - - usnu u televize a probudím se až ráno, takže tu štědrovečerní večeři si dám k snídani."
Moje maminka je každý rok sama, prostě chce, jsme tři a k žádné nechce z důvodu, že 25.12 tradice všichni včetně vnoučat a pravnoučat se u ni na oběd sejdeme, prostě na tom trvá, musíme přijet těsně před polednem abychom se ji v domě nemotali. Sama, všechno sama jelikož my jsme přece mladé a nezkušené. Každý rok vývar s domácími nudlemi a knedlíčky, svíčková, kuřecí a vepřová roláda a je ji tolik aby si každý odvezl na druhý den. Každoročně to zkoušíme změnit a vždycky slyšíme, že letos je to tak naposledy.
Já na Štědrý večer jdu k mladší dceři, kde jsou 2 kluci a jejich jásout nad každým balíčkem. Bude tam i druhá babička a také dědeček. Druhý den jdu ke starší, ochutnat její salát a kapříka. S dárky a pro dárky.
Na Sivestra přijde starší na oběd ke mě a mladší s kluky na Nový rok, beztak přijedou z hor. Budou říkat, že kachnu ne, aby jim neuletělo štěstí, že raději vepřové, ale nakonec každý po kachně ze včerka, sáhne, Páááni, to bude fajne. Fajne a pjekne!
Nikc, at to je jak chce, pokud to jen trošičku jde, nebuď sama. Mladá žena by sama být neměla! Krásné svátky ti přeji z celého srdce.
Tchán jako každým rokem vyhožuje, že nedorazí. Až do loňska mi ho bylo líto a ač se jeho návětěva nikdy neobešla bez komplikací, ještě jsem ho, blbec, přemlouval. Letos doufám, že slovo dodrží. Jedna zbytečná vánoční zlomenina mi úplně stačila. Takže já plánuju být doma s rodinou, na návštěvu přijede snad jen švagr. Tchán asi bude sám.
člověk se nesmí té "vánoční náladě" zase tak moc poddávat, jinak dopadne jako "paní Hůlová" !
- taky jsem byla v minulosti párkrát sama, ale zašla jsem si do kina nebo do divadla a ani mne nenapadlo připouštět si nějakou sebelítost. A zvlášt dneska, když jsou Vánoce vlastně v prvé řadě jen komerční záležitost a navíc to jsou hlavně dětské svátky (vyjma samozřejmě věřících)
Teď si ale čím dál více (a s odporem) uvědomuju, jak to jsou v podstatě kruté svátky ve své potřebě zabíjet čím dál více zvířat a ničit stromky. A přitom se lidé jen nesmyslně přejídají, aniž by si uvědomovali význam a tradici těchto svátků. A předstihují se v potřebě nakoupit ty nejdražší věci a nejoriginálnější dárky, i kdyby měli "chcípnout" a zadlužit se až do smrti ! - pokud je toto onou známkou blahobytu a vyspělosti společnosti, tak potěšpánbů !
Na jedné straně lidi žvaní o svátcích lásky a míru a na druhé straně se zalykají nenávistí a sprostotou...
a ještě vůbec největší "bžunda je", když se "milující" rodina na Štědrý večer pohádá a "popere" - jak to dělají některé rodiny v okolí (a to jsou prosím "bílé" ! )
- no právě ! - s tím zabíjením nic nenaděláme, život je už tak nastaven (i když mne to štve) - ale dneska se děsně plýtvá i tím masem - a to je strašné - proto nemám ráda a neslavím jakékoliv svátky, nejen Vánoce - ale holt můj problém, že?
@culdabulda1 - kruté svátky ve své potřebě zabíjet čím dál více zvířat
Většinou se svátky se vždycky slavily s lepším jídlem ve větším množství, tudíž se i víc zabíjelo - jenže na rozdíl ode dneška se v těch ostatních dnech roku jedlo střídmě. Tak střídmě, že dnes by se skoro každý ofrňoval.
nikc
Přesně tak, také se vžívám do situace všech těch řadových zaměstnanců, proto se snažím nakupovat "střídmě" v podstatě ne o moc víc než ve všední den = dobrý skutek pro ty zaměstnance i když vím že jim ta trocha lidí co přemýšlí podobně jako já moc neulehčí od těch davů A je taky fakt že smetanu slížou vždy ti co jsou nad nimi to je tenhle svět...Pro mně taky svátky nejsou o hromadách dárků a hromadách jídla, ano dobrá večeře, nějaká drobnost za pár korun jako dárek = naprosto stačí až až...svátky jsou od toho aby se člověk na chvíli "oddělil" od běžného života a "nezbláznil se z něj" pro ty jeho věčné požadavky nároky tlaky často nesmyslné...
nick
Ale ano, na druhé straně myslím že je času na nasyslení potravy dost čili kupovat již s předstihem a taky ono je to spíš o změně skladby potravy o té kvalitě než kvantitě protože máme pořád stejný žaludek a když to budeme honit tou kvantitou tak se jen přežereme a bude nám zle, čímž chci říct že se nemusí kupovat zas taková kvanta jídla jak se kupují pak se hromada věcí vyhazuje a na Silvestra pak každý donese na oslavu cukroví a ještě ho hromady zbyde protože jsou toho všichni přejezení, čili myslím že to jde střídměji
@nikc - No, hlavně, že píšete: "všichni řeší hlavně jídlo" - ale ty rohlíky, to je asi něco jiného
Mimochodem - dřív bývalo ne/otevřeno stejně a taky jsme přežili. I s dětmi.
nikc Snad jen to pečivo, i když staré pečivo ač nedobré není-li zkažené je prý daleko zdravější, ale také to jde na chvíli vyřadit, na snídani místo pečiva třeba zbytek bramborového salátu, večer třeba hustá polévka bez pečiva apod. Jinak jsem to myslel i tak že je rozdíl jestli u kasy mám pár rohlíků a půlku chleba nebo plný koš zboží kdy to se pak jeden zákazník "markuje" "půl hodiny" a dalších sto jich za ním stojí čili i tak jsem to myslel nekupovat kvanta zbytečně...
nikc
Prostě neběsnit Jsou svátky no tak něco přikoupíme nebo koupíme něco jiného než obvykle ale nemusí to znamenat že místo obvyklého jednoho dvou košů na týden pro celou rodinu budeme kupovat každý den dva takové koše že, pak zbude a půlka se vyhází...
Loni sama a nevadilo mi to, letos si mne přivezou a odvezou. Musí, protože jsem se zavázala, že jim udělám škopek bramborovýho salátu. Ale hlavně, že se sejdeme. Těším se nejvíc kvůli tomu nejmenšímu vnoučeti. Chci vidět, jak bude reagovat. Pamatuji si, jak se ti starší kdysi u stromku porvali o tu bublinkovou folii. Dárky šly stranou kvůli boji o "pukání". Poučena, už mám kus té folie taky nachystaný
Přeju Vám všem, abyste si ten sváteční večer v pohodě užili
No tak já budu sama už šestý rok. Ozdobím si umělý stromeček, uvařím rybí polévku, kapra a salát a jediný dáreček pod stromečkem bude pro mého hafíka Trochu smutné, ale co se dá dělat.
Aja, není to nic smutného. Mám to běžně také tak. Letos je to výjimka. A navíc jsem tak zvyklá žít sama, že se už dopředu obávám, jak to dopadne a jestli bude všechno podle představ mého syna. Už je dospělý a je dost protivný a náročný, samozřejmě že na mé výkony je náročný . A kdybych byla sama, nikdo mi do toho nebude kecat. Pejsek a kočičky by vůbec neprotestovali. No uvidím. Už jsem se obrnila předem. A teď jsem si k tomu představila ještě nějakého chlapa a docela mne obešly mrákoty...
Chlapa už v žádém případě, když vidím u nás v domě dvě dámy, ,jak klesly aby měly chlapa, tak je mi špatně. Ale přesto bych aspoň uvítala kamarádku, ne na ŠD, ale tak vůbec,, po smrti manžela už nejezdím na chalupu a tady už nikokho nemám.
Nojo, ale to by bylo třeba najít kamarádku která je také sama. Já teda kamarádky mám, ale mají rodiny. Kdybyste byla z Poděbrad, tak bychom to mohly dát dohromady .
Tak v mém okolí neznám nikoho, kdo bude na Štědrý večer sám. Já sama nebudu a prozatím jsem nikdy nebyla, taktéž nikdo z rodiny, staré rodiče jsme vždy přivezli. Někomu však může ten klid přijít vhod, to dovedu pochopit, je to období klidu, pohody a rozjímání. Zvláště, když je na to člověk zvyklý, tak mu to ani nepřijde jako něco vyjímečného. Představuji si, jak bych prožila Ježíška sama, kdyby nebylo vyhnutí, jaké by byly moje pocity, moje nálada. Vážně nevím, také nevím, jestli bych raději nebyla doma sama, než aby mne někam vezli. Všichni si to hezky užijte, krásné Vánoce všem.
Nikc, mám pocit, že se obáváte o sebe - hrozí takový vánoční odsun? Raději to moc neprožívejte, at přežijete svátky bez větší újmy na zdraví . Například já se těším na absolutní soukromí bez rušivých rodinných scén, obložím se dobrým jídlem a pitím a budu si užívat svàteční pohodu singl stejně jako poprvé minulý rok. Zatím to nemá chybu, nemohu se nabažit takové nirvány se sluncem v duši
Víte kolik lidí by chtělo neprotrpět svátky v "nasíracím" rodinném kruhu, ale nemají možnost úniku? Vidíte to jen z té omílané romantické stránky vnucované všem už od naivního dětství, přitom je to jen něco jako krutě klamavá reklama, ale aspoň nutí k zamyšlení nad vzájemnými vztahy, je to taky čas darů a odpouštění
"bb", tak to bych trošičku odporovala. Pamatuji si velmi dobře na Vánoce a Štědrý den, když jsem dítě byla. Měla jsem babičku, která každý rok vykouzlila nádherné Vánoce. Nikdy na to nezapomenu. Nikdy. Ani televizi jsme tenkrát ještě neměli, to až později. Ale strojili jsme stromeček a babička pekla a vařila a vonělo to všude. Ona byla mladá, nebyla to moje vlastní babička, byli jsme jenom tři s dědou, který vlastní byl a byl o 17 let starší než ona. V ložnici bylo tak nula stupňů a stromeček voněl jehličím a na oknech byly mrazem namalové květy. Pod stromečkem nebyly drahé dárky, ale byly tam a zpívali jsme koledy. Byla to prostě nádhera. Když se zasedlo ke stolu, už se nesmělo vstát, dokud se nedojedlo, aby někdo do roka nezemřel. Venku byly opravdové závěje sněhu a sněhulák. Vodu jsme pumpovali ručně i v tom mrazu ze studně. Už se to nikdy nevrátí. Psal se rok 1956. Byla to nádhera...
Odporovat "trošičku" klidně můžete , je jasné, že malým dětem se přece tohle vánoční divadlo líbí a taky se to hlavně kvůli nim předvádí, dokonce i mnohým dospělákům to infantilní nadšení z Ježíška zůstává po celý život, milují iluzi a vánoční atmosféru.
Mladší dcerka už byla ve věku, kdy jsme usoudili, že by měla vědět, jak to s tím Ježíškem je. Tak velice opatrně jsem začala vysvětlovat. Jí ale vytryskly z očí obrovské slzy a začala říkat:"To je možné, ža všem dávají dárky rodiče. Ale mi ne! Mi je dává Ježíšek." A tak to zůstalo. Už jako hodně velká, mladá žena říkávala a vlastně stále říká: "Děkuji ti Ježíšku" a dívá se na dárce
babkazov
Zdravím
Ono s tím Ježíškem mají děti v podstatě pravdu, víte proč? Protože přísně vzato z toho "křestanského pohledu" máme každý v každém vidět a se k němu chovat jakoby to byl "sám Pán" tj. "Ježíšek" tj. s úctou respektem (chápu že je to v praxi často nereálné vzhledem k povahám charakteru apod.) A původně to není myšleno jen obrazně protože jsme přece též "chrámem ducha" čili ten božský prvek "Kristus" je vlastně latentně opravdu v každém z nás a proto dáváme-li někomu něco děláme jakoby "dobrý skutek" = dobrý prvek = božská jiskra = dává tedy ten "Ježíšek" v nás tedy pak dává Ježíšek opravdu dává Ježíšek Když něco tedy někomu dáváte tak řeknete-li že Ježíšek dává není to zas tak vzdáleno pravdě
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Existovali, a myslím že dodnes existují jisté křestanské sekty,zejména gnostické kde k tomu přistupují přesně a doslovně tak jak jsem o tom psal tedy že každý je latentním Kristem latentní Bohorodicí (titul užitý pro ženy rovnocenný s tím Kristem) a proto při jejich obřadech nepředsedá skupině věřících kněz nýbrž vybraný muž symbolicky Kristus spolu s vybranou ženou symbolicky Bohorodicí ti pak vedou obřad...(např. Chlystové Kristověrci )
Tak to je smutné, vím, že se to stává a několik lidí v takové situaci i znám, nezbývá, než si vytvořit sám v sobě pocit pohody a míru a nenechat si do toho zasahovat. Ale to se snadno řekně, vím.
dekuju
nejsem "stary", ze bych mel vlastni rodinu, deti a podobne... ziju jeste porad s rodici a posledni dobou se ke me chovaji nevericne. nikomu bych to nepral. vsechno delam spatne, cely jsem spatny, kdyz neco odmitnu jsem spatny. kazdy mi tvrdi, ze odstehovat se je jedine zarucene reseni. mozna jo, ale ja se snazim najit jiny zpusob nez rodinu vymazat z pameti, to bych nedokazal, mam je rad, ale to chovani uz hranici. jsou vanoce, tak jsem si myslel ze mi daji klid ale jak koukam, tak ne. tak snad na stedry den bude aspon ticho. je to tezky kdyz nechci do detailu rozebirat co se u nas deje, jen bych rad za tu lasku a pochopeni. snaset kazdy den provokace, urazky, ze je zas neco spatne, to uz nezvladam. potom mam byt mily na lidi? kdybych mel prave aspon tu lasku, zenu, ktera me bude milovat, abych citil jake to je ta laska a ne porad jen slyset jsi k nicemu, vsechno delat spatne a vsechno kazis. nevim co si prat vic jestli stesti, zdravi, lasku, normalni rodinu nebo proste jen fajn zivot. o cem jsou u nas vanoce? ze vetsinu nakoupim ja, ano celkem me to bavi, zabalim, dam pod stromek a nic od nikoho nedostanu. vse co si koupim, si zabalim. dlouha leta uz mi otec nic nekupuje k narozenim nebo vanocum, nikdy. zvykl jsem si. on ani nic k vanocum nekupuje, jsou to penize matky a z casti moje. pro ostatni cleny rodiny je to prekvapeni co najdnou pod stromkem, protoze ja jsem ten nakupci. maly bratrik veri na jeziska a tesi se, je to krasny kdyz rozbaluje ty darky a ma v sobe viru jeziska. pritom jsme vetsinu odbehali my s mamou. jak je kazdy zvedavy a poteseny co dostal, jen ja vim co mam v kazdem balicku, tak proc to vubec rozbalovat, ze.. je to smutne, kdyz tam neni ani jeden balicek pro me navic, abych byl taky prekvapeny. to neni jen to, chapu ze to je v kazde rodine ty spechy, nervozita a tak, ale u nas je to v takovem divnem duchu, porad tu je citit ve vzduchu zvlastni napeti, nejen o vanocich. otec vari ale chce to mit podle sveho, protoze on je ten nej, ale potom nadava ze mu nikdo nepomuze a kdyz jo, tak opet to vsichni delame blbe. mama zas porad jen uklizi, ona treba vytira koupelnu 3x tydne, nechapu, ale aby pripravila stul, ozdobila ho, to ne. kdyz ji chci pomoci, tak mi vzdy rekne, ze ne ze si to chce ona sama udelat poradne a potom nadava, ze ji nikdo nepomuze a ze ja nic nedelam. v tomhle jsou s otcem stejni. nez abych se jim postavil a normalne s nima vedl nejaky spor o tom, ze se mi to nelibi, tak radeji mlcim a uzaviram se cim dal vic do sebe. posledni vztah jsem mel na stredni, kdy jsem jeste byl ok a normalne fungoval, holky po me celkem leteli a nemel jsem problem se sebevedomim, ale potom najednou nastala nejaka zmena doma a je to jake to je. tim si neverim a jsem uz cca 5-6 let sam a sam tak ze mi to s zadnou nevyjde, neumim je oslovit, pozvat, nemam na to. ja uz ani nevim jak se liba, jake to je byt vedle holky. a pak jsem sam tim ze rodice se takhle ke me chovaji. bratrik taky neni kdovi jaky uzasny clen rodiny , bohuzel od otce pochytil vsechny -dobre- vlastnosti... takze jsem sam, naprosto sam, zatim to zvladam, ale nevim jak dlouho a uprimne nevim co prijde az pocitim ze uz to nezvladam, bojim se toho, co prijde...
moc se mi ulevilo timto slohem (ano i behem tohoto psani jsem opet spatny, ze jsem nesel pustit tv a nesel se koukat s bratrikem na pohadky, neni mu rok, aby tam nevydrzel, je mu 9! ale jo jsem spatny jako kazdy den, ze odmitam jit koukat na pohadky) a preji vam aspon trochu lepsi vanoce
Jste zřejmě zletilý a výdělečně činný, tedy byste svoji situaci změnit mohl. Pokud to udělat nechcete, stěžujte si jenom sám na sebe - někoho, kdo dobrovolně zůstává tam, kde je prostředí pro něho "toxické", litovat nelze.
jedubabička - Ano, ale v životě nejde vše tak lehce jak se dá napsat, dovolil bych si nesouhlasit s tónem vašeho příspěvku, to moc adiiho psychicky nepodpoří...
adii- Plně chápu, máte mou podporu, něco takového lze zažít i na pracovištích,izolace přehlížení ignorance zneužívání apod.ostatními tam se to dá označit slovem "šikana" ,žel takové nezdravé prostředí může vzniknout prakticky v jakémkoli kolektivu...Vím je těžké udělat ten první krok, ale někdy je to prostě nezbytné, tj. pokud je to možné pak z dlouhodobého hlediska je opravdu dobré zkusit si najít vlastní bydlení, pro začátek by třeba stačil docela malý skromný podnájem, možno se zeptat u známých, příbuzných jestli o něčem neví (mám na mysli garsonku, 1+kk apod. pro začátek zkusit třeba i levnou ubytovnu na jednu dvě noci, i rodina si uvědomí jaké to bude bez vás, protože co máte toho si automaticky nevážíte)...nemusíte nikomu nic zdůvodňovat, nemusíte se s nikým zbytečně hádat, zkrátka řeknete že to tak cítíte...nebylo-li by to daleko od dosavadního bydliště pak můžete doma i nadále "fungovat" jestli to tak budete cítit ovšem s tím, že pak vždy můžete jít do svého, budete vědět že se máte kam uchýlit což vám dá jistou svobodu i sebevědomí pak se budete na vše dívat jinak...Já tím také trpěl a dlouho jsem se kdysi rozhodoval, kdybych věděl co dnes tak bydlím sám již dávno najednou jsem měl klid od všech domácích nesmyslných "půtek", otevře se vám prostor o němž dnes nevíte budete moci být více sám sebou...Nemusíte si hned přehlašovat bydliště, prostě zkuste něco najít např. jen na přechodnou dobu a zkusit si to, pak se toho přestanete bát osaháte si to a budete vědět jaké to je a jestli to tak bude vyhovovat já myslím že ano,...
adii P.S. A ještě, nenechte se znepokojovat těmi neustálými útoky o vaší jakoby "mizernosti" je to totální nesmysl, žádný člověk at je jakkoliv šikovný nešikovný jakkoli hloupý nebo chytrý žádný člověk nemůže být v tomto smyslu ve skutečnosti doopravdy "kritizován" druhým člověkem, protože ti co kritizují aby takto sami mohli kritizovat by museli být dokonalí a to nejsou, je to prostě nesmysl, ti co kritizují si tak možná zvyšují své sebevědomí nebo si z vás dělají fackovacího panáka ale to proto že oni sami mají nějaký svůj vnitřní problém ne proto že vy jste takový nebo onaký, byli-li by ti co vás kritizují spokojeni sami se sebou nikdy by vás nekritizovali, neměli by důvod, je to prostě reakce na jejich vlastní vnitřní problémy proto se tak navenek chovají to nemá nic co společného s vámi...Když vás v životě bude někdy někdo takto stále kárat aby vám dokázal že za nic nestojíte pak tomu co říká nepodlehněte uvědomte si to že je to jen chybující člověk co o vás ve skutečnosti ví aby mohl takto kritizovat? Nic. Věřte že máte svou vnitřní hodnotu tak jako každý ji má bez ohledu co máte nebo nemáte co umíte nebo neumíte tu hodnotu máme všichni ale musíme jí věřit a nedovolit se nechat otrávit lidmi kteří nás chtějí za každou cenu vnitřně zlomit...V duchu si řekněte ne, proč bych měl být nejhorší mizerný z jakého důvodu? Chcete-li na venek můžete říct : "nepovedlo se mi to a to, ale to neznamená že za nic nestojím nebo jsem mizerný, jsem dobrý a šikovný snažím se a tohle se může stát každému, vy se nikdy nepletete? neděláte(š) chyby? Že ne? Neexistuje člověk na světě který by nechyboval, neexistuje. (ze začátku si to můžete říkat nahlas a poslouchat se nebo to můžete říct i když vás někdo bude kritizovat nebojte se věřte si a co nejklidněji mu to řekněte uvidíte co to s ním udělá a s vámi taky)
"Umění žít je uvěřit sám sobě". (Goethe)
Mého tatku jsme vozili na Vánoce k nám, ale zrovna na něm jsem viděla, že je příkladem toho "sám mezi lidmi". Jasně si přál být doma, ale s mamkou, která už mezi námi nebyla, tak s tím člověk nic nenadělá. Se svými pravnoučaty se potěšil, ale moc jim nerozuměl, už to nejsou malé děti a on v devadesáti si žil v jiném světě, než dnešní mládež. Ale každé Vánoce mi tu chybí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.