Nejste přihlášen/a.
Jsem z toho smutná, ale opravdu nevím, jak reagovat, ona žádné argumenty nebere. Nikdy se nevdala, vedla svobodný život, dělala si co chtěla. Já jsem posledních 5 let věnovala péči o manžela, který onemocněl rakovinou. A ona , kdykoliv se teď sejdeme, neustále mluví o tom,, jak je svět nespravedlivý, že beru vdovský důchod (není velký, protože manžel byl v invalidním důchodu), občas vyjede, co je to za svinstvo, když prý beru peníze za mrtvého. Když jí řeknu, že se mohla taky vdát, že to byla její svobodná volba, tak to nebere a stále do mně hustí svou zlobu,, že platila vyšší. daně než já.Opravdu nechápu tu závist., jen pro zajímavost, je vysoškolačka a má větší důchod než já i s tím vdovským. Už vážně nevím, ak reagoavat na její výbuchy. Já nikomu nic nezávidím, jedině snad lepší zdraví.
A když už jsme na diskusi, jaký máte názhor na vdovské důchody? Vždyt byly i za komunistů.
Dobrý skoro večer. Tohle je těžké. Znám spoustu lidi, kteří jsou takto "postiženi". A smutné je, že je nepředěláte. Je to styl jejich života, ale hodně se jich k tomu dopracuje až v pozdějším věku. Stále jen hudrají, nejsou s ničím spokojeni.
Pokud chcete udržovat dále tento vztah, můžete zkusit být nekompromisní. Jakmile začne hudrat, utnout to a nadhodit jiné téma. Nereagovat na negativa a hlavně se nesnažit obhajovat (nemáte proč, nic jste neprovedla). Pokud od vás nebude mít odezvu, je možné (ale bez záruky), že časem hudrování poleví. Nebo ona sama bude méně iniciovat vaše setkání. A pokud to nepomůže, budete to muset omezit vy. Aby vás "nevysávala".
Vzdávat se jakéhokoliv člověka, který nám byl dlouhá léta blízký, je těžké. Přátelé se jen tak nezjevují. A čím jsme starší, tím těžší je nalézt někoho blízkého. Držím palce, at se vám jí podaří otevřít oči, ale obávám se nejhoršího... M.
Zdravím. Mně připadá, že je to její způsob komunikace. Možná to nemyslí nijak zle, jen říká nahlas a bez rozmyslu to, co jí právě běží hlavou. Může to být příznak stáří. Jestli je to dobrá kamarádka, ne jen tak nějaká známá, řekněte jí, že vás to deptá, at mezi vás netahá ten pesimismus. A pokud už je na tom tak, že nemá v sobě žádnou empatii, nescházejte se s ní. Přenese to i na vás, ani si nevšimnete. Berte to tak, že v životě potkáváme různé lidi. S některými se jen míjíme, s některými delší či kratší čas pobudeme a zase se rozejdeme, abychom mohli potkat jiné. To je život...Ida
A vdovský důchod mi připadá jako samozřejmost. Pokud jeden z páru odejde, ten 2. musí najednou ze dne na den finančně "utáhnout" všechno sám. Blahořečme tomu osvícenci, který to vymyslel a těm, kteří to schválili. Ida
Musíte to brát s nadhledem - jak se říká, na starý kolena se člověk čím dál víc vrací do dětství, bohužel i tím, že silně infantilní. Vidím to dost často na vlastní oči, tchán je v domově důchodců, kde shodou okolností vaří náš syn. Takže jsem tam poměrně často a musím říct, že některé ty debaty silně připomínají hádky malých fakanů na pískovišti. Přitom mnohé ty lidi znám už řadu let - třeba bývalá výborná zdravotní sestra je schopná se do krve zhádat s jinou babkou jen proto, že se nemohou shodnout, kdo první nastoupí do výtahu - kam ale stejně vejdou všichni s velikou rezervou výtah je tak velký, že tam vejde i celá postel Podobné intelektuální debaty jsou na denním pořádku - naše bývalá sousedka mě pravidelně zastavuje a sděluje mi, že mě od vidění zná - načež si vzpomene, že jsem se s ní potkával na vysoké škole v Ostravě - přičemž vejšku nemám, v OV jsem tudíž skutečně nestudoval a jsem asi o 30 let mladší proti ní. Ale rozhodně se s ní nehádám...
Co se týče vdovských /vdoveckých důchodů - já na to nazírám pozitivně - třeba mě umřela máma v jejich 57 letech, táta ji přežil o 20 let, pobíral taky vdovecký důchod - což jsem kvitoval, protože máma se celý život dřela a důchodu si neužila, tak proč by neměl z toho něco mít aspoň táta.
Proč se takovým člověkem dále stýkat. Akorát vám zhorší náladu. řekně te si otázku: co vůbec její kamarádctví vám přináší, proč být s takovým člověkem, který na vás žárlý.
Třeba kamarádka dospěla do remcavého věku, tak jestli je dlouhodobá, něco přehlédněte (dělají to hormony) a řešte témata, kde spor nehrozí. Také mám lehce závistivou kamarádku, a stejně "chvíli pokecáme", neb se známe skoro od batolecího věku. Vdovské důchody ano, ale ony jsou také dočasné pokud vím. Takže když do 2 let po úmrtí bližního (např.) nejdete do důchodu starobního, je šmytec. duchody-duchodci.cz/...
S takovou osobou, jak ji popisujete, bych se nekamarádila. Takové kamarádství není pro člověka žádným přínosem, myslím po duševní stránce, starší člověk přátelství potřebuje, ale je lepší si vybírat pozitivní příjemné lidi.
- no ale, pokud jste kamarádky a nechcete o ni přijít, tak jí zkuste přitakávat, co to udělá. Oni staří lidé už mají různé "mouchy" - s tím nic nenaděláte a je třeba to přijmout - a pokud Vás kamarádka nijak fakticky, nebo fyzicky neohrožuje, tak o co jde? Záleží na Vás, co Vám toto přátelství přináší ... Třeba na ni teprve teď doléhá fakt, že nemá rodinu a projevuje se to zlobou vůči světu a Vy jste holt zřejmě první na ráně.
Pokud jde o vdovecké důchody - není to žádný zločin, když to stát umožňuje. Mnozí staří lidé se kvůli tomu na stará kolena i berou !
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.