Nejste přihlášen/a.
Přiznám se, že mě docela nazdvihl článek na Lžidnes, kterýžto portál tentokrát buď hodně přestřelil, nebo to psal nějaký novinář, co zná socík jen z obráku. Proto se ptám na Vaše OSOBNÍ zkušenosti .
Sám jsem totiž absolvoval x- táborů, jezdil jsem každoročně i na víc turnusů ,zpočátku jako ,,pionýr´´ pak instruktor, nakonec oddílový vedoucí na prvním jsem byl někdy v 1977, poslední jsem abslolvoval í v 1990. Každopádně jsou to nejlepší vzpomínky, zcela odlišné od toho, co píše autorka.
Je ale pravda, že první věta je zcela pravdivá - Žádné mobily ano, nikdo nikdy na táboře neměl mobil. Divný proč, že...
No a pak už jen pokračuje mediální masírka - co pamatuju, tak jsem nikdy na tábor nebral pionýrský kroj, natož abych ho nosil, stejně tak pozdrav Čest práci jsem tam ani nezaslechl, natož abych jej použil
Totéž schůze? Na táboře? Nebo prosovětská výzdoba chatek?
Vůbec celý ten článek mě přijde zcela mimo mé zážitky, jako zbytečná démonizace něčeho, co mnozí zažili.
Tak se ptám - žil jsem jen já na jiné planetě, v jiném socíku, nebo jak jste ho prožívali vy? Nemyslím, pochopitelně, politcké procesy 50.let, stalinismus a poúnorový teror.
Myslím ono období, které zmiňuje autorka článku - tedy osmdesátá léta. Hlavně tedy zkušenosti s tehdejšími dětskými tábory - at už to organizoval ROH, nebo Pionýr
Omluva - nějak mi vypadl odkaz
Že žiji na jiné planetě, tak o tom není jen tento článek o táborech. Na tábory jsem jezdil každý rok v letech 1971 - 1979 a párkrát i na dva za sebou (většinou od ROH), ale nikdy jsem nějakou prosovětskou propagangu nezažil. Byl jsem i na dvou mezinárodních táborech společně s Poláky a jediné, co se tam dělo, že se hrála každý den naše hymna. Autorka článku bude asi mladá holka a našla si jen něco na internetu a to si přikrášlila podle svého (jak ji bylo nařízeno). Nejhorší na tom je, že ti mladí tomu věří, i když na tom článku není nic pravdivého a udělají si svůj pohled na dřívější dobu! A to není jediné téma, které se překrucuje na internetu, bohužel!
Dobrý den, já jsem byl na letním táboře jen jednou a žádná ideologie tam nebyla (pořádalo to ROH).
Článek jsem nečetl (chybí zde odkaz). Zdravím!
Přidám se se souhlasem s předchozími třemi rádci , Benem,Dvd99 a Nikdo ! Byl jsem několikráte na táborech.Kdo pořádal nwn ale jen jedno- bylo to od JZD (bylo nás vícero ,v sumáru dokonce nás bylo od jednoho JZD ale tří vesnic ,kde naši rodiče pracovali asi deset dětí dokonce 3 či 5 jsme byli spolužáci z jedné třídy) ale toto jsme nazažil dokonce ani ranní věšení vlajky nebo podobné věci.Takže odkaz jsem nečetl a nehodlám číst pže s takovími pitchovinami se odmítám zabývat. Mně jen stačí to že VŠICHNI VZP, či příslušníci PS nebo dokonce SNB museli být ve straně -žel nikdo mi nevěří,nebo téměř nikdo, ale je to tak NEMUSELI. Nakonec věřte nebo ne ale někdy v kvetnu 1989 si mne zavolal "politruk" jinak zástupce velitele pro věci politické a současně předseda cuvu a ptal se zda-li již nechci vstoupit do strany-sdělil jsem mu že se na to necítím být a tím to haslo,měl jsem hodnost kapitán a fci-vellitel jednotky
Ten článek píše o nesmyslech, ani já nic takového nepamatuju. Jak na táborech, kam jsem jezdila jako dítě i později jako vedoucí, tak ve škole. Tábory tehdy organizovalo ROH, Pionýr a dětské turistické oddíly. S krojem na výletech nebo na táboře jsem se setkala jenom ve skautu - Junáku.
Chatkových táborů tehdy – pokud vím – moc nebylo. Já jsem jezdila na stanové tábory. Většinou šlo o stany vlastní nebo vypůjčené od vojáků. Na všech táborech pamatuji jenom československou vlajku, na junáckém byla ještě oddílová.
Na gymnáziu byla v SSM jenom hrstka žáků, neměli jsme celoškolní organizaci (nebo o ní nevím). Jedna žačka posledního ročníku byla kandidátkou KSČ. Všichni jsme to o ní věděli, nikdo před ní o ničem nemluvil (ani o počasí). Docela by mne zajímalo, jak se asi cítila, když kamkoliv vstoupila → do třídy, na WC, do jídelny nebo do šatny, všichni okamžitě zmlkli a byli zticha, dokud zase neodešla.
Nepamatuji žádnou prosovětskou výzdobu na školách, v zaměstnání ani na táborech. Výjimkou byly vlajky ČSSR a SSSR vyvěšené o některých svátcích → 1. máj, 5. + 9. květen a pak snad už jen VŘSR.
Ten článek bych tolik nepředhazovala novinářce, která napsala jen o tom, čeho se zúčastnila. Problém vidím na straně organizátora té akce. Ten si měl zjistit potřebné informace. Takhle to působí dojmem akce, která měla účastníkům "vymýt mozek", přesvědčit je o tom, jak hrozné to za minulého režimu bylo.
Přesně jste to trefila Ivzez ! Chápu, že školství je v krizi, že učitelů je málo a jejich odbornost je leckdy všelijaká. Ale tohle překrucování historie mě přijde už hodně okaté - copak si páni profesoři z Hradeckého gymplu neuvědomují, že žije spoust lidí, co to zažili na svou kůži? Docela by mě zajímal jejich náhled na věc - buď už jsou sklerotičtí a už si to nevybavují, nebo je v tom jiný záměr - pak by mě zajímalo jaký.
1. Nejde o simulaci tabora za minuleho rezimu, ale o tabor se simulaci doby minuleho rezimu.
2. I pokud nebude vse 100%. stale to podle mne dobre dnesnim mladym tu dobu ilustruje.
3. Urcite je podobny zazitkovy dejepis lepsi nez uceni se dat nazpamet ve skolni lavici.
4. Ostatne kdo rika ze i vse ostatni, co se deti ve skole o historii uci je 100% pravdive? Vetsinou jde pravdepodobne o historikama domyslene pohadky na par dolozitelnych faktech.
Dobrý den, nyní jsem si přečetl ten článek a zřejmě jde o nepochopení - ten článek není o tom, jak to vypadalo na dětských táborech "za socíku". Je to letní kurz pro studenty a vymyslel ho učitel dějepisu, aby přiblížil minulost mladým lidem, pro které je to těžké pochopit. Je to simulace "socíku" (asi dost "zhuštěná"), ale nenašel jsem tam nepravdy, resp. já to vše mohu potvrdit (hesla, oslavu SSSR, průvod, schůze SSM, nástěnky, Tuzex, výjezdní doložka, šacování při přechodu státní hranice, oslovení soudruhu, nedostatek západního zboží, kádrování rodiny atd.). Takže, vzpomínejte a ono se Vám to určitě vybaví (pokud na ten "průser" nechcete zapomenout nebo se stydíte si to přiznat). Ostatně, někdo si hraje na středověk nebo 2. světovou válku a zde si hrají na "socík" (výuka a ponaučení formou hry, což je stále lepší, než kdyby to měla být zase skutečnost). Zdravím!
Ale bene, je tam dost nesmyslů, jak o tom Tuzexu a Coca Cole, tak dalších věcí. Simulace, ale simulující dost něštastně tuto dobu, mnoho věcí se mi vyhýbalo a to jsem tu dobu zažil jako dospělý. Přijde mi to, jako major Maisner, viz škola hrou, čili blbý příklad socíku!
dvd99 - nějaký nesmysl bude i např. při rekonstrukci bitev 2. světové války nebo při vystoupení skupin historického šermu. Jenže, tam to není citlivé téma nebo už nejsou pamětníci. Pokud jde o originální plechovku Coca-Cola, tak ta v běžném obchodě nebyla ani náhodou. No, já ten projekt chválím a snad to mladým lidem něco přinese (doma jim to nikdo neřekne, protože rodiče se stydí za to, že v tom systému hráli aktivní roli).
ano, to je přesně ono, u bitev už nejsou pamětníci, tak to pomalu budeme hustit do mladých studentů, že socík byl samé utrpení a k nežití. Mladým lidem to přinese jen zkreslení té doby a aktivní rodiče v tom nehrají vůbec žádnou roli, protože tu dobu už nezažili, maximálně jen jako malé děti. Láhev Coca Coly byla běžně k dostání v samoobsluze, cena za 0,25l byla 4,50 Kčs, sice mnohem lepší kvality, než ten dnešní patok. V práci jsem v té době neslyšel pozdrav čest práci a to můj podnik patřil k vládou sledovaným podnikům (Metrostav), tento pozdrav znám jen z televize, viz Okres na severu a další seriály. Poslední soudruzi byli na vojně, potom to oslovení, jsem už nemusel v reálném životě použít!
Jak píše ben, článek není připomínkou letních dětských táborů, je připomínkou doby. Nesouhlas zdejších rádců i čtenářů iDNES v komentářích zřejmě pramení z toho, že v článku (v simulovaném táboře) byla využita všechna možná negativa od let padesátých až po léta osmdesátá. Mladší ročníky se dnes na mnohé dívají s nedůvěrou. Mně bude letos 65 let a popisované jsme zažila všechno. Jen něco dříve, jiné později.
Speciálně pro @dvd99 : V první a snad i druhé třídě nás soudružka učitelka při vstupu do třídy pozdravila "Čest práci, děti!" A my na to sborově: "Čest práci, soudružko učitelko!" Coca cola se poprvé a na dlouhou dobu naposled u nás v rodině objevila v roce 1968 po tatínkově cestě do Vídně.
Pamatuji si ruský dětský časopis Murzilka. Školy ho musely odebírat a maminka, učitelka, mi ho nosívala domů. Mimochodem, byl moc pěkný. Dodnes znám příšernou píseň Bez chleba nejde žít. Kdopak mě ji učil? Babička určitě ne. Dodnes vzpomínám na zklamání své kamarádky, nejlepší žákyně ve třídě, které ředitel gymnázia sdělil, at si ani nepodává přihlášku na medicínu, protože je z praktikující katolické rodiny a doporučení nedostane.
Takže ano, zmiňovaný tábor asi připomenul mnohé z dob minulých. Zřejmě trochu zhuštěně, ale správně.
dvd99 - psal jsem o originální plechovce Coca-Cola. Ano, ta lahvová (vyráběná u nás) byla v některých obchodech (o tom, že bylo něco v obchodě běžně, bych si vůbec netroufal psát, protože se mnohdy nenakupovalo, ale shánělo). Ovšem, Coca-Cola nebyl hlavní problém - "totáč" měl jiné a mnohem závažnější "nedostatky" a např. dodnes v některých lidech zanechal svou přitažlivost, kterou nepotlačí a zase touží po něčem podobném (podobném, protože stejné už to nikdy nebude).
Dnes bohužel to kydání hnoje občas přestřeluje. Co se týče táborů, tak tam žáádnápropaganda nebyla, šáty jsme nenosily, jen byl nástup k rannímu vyvěšení vlajky. Jezdila jsem každý rok, pozděeji jako praktikantka i pa jao vedoucí a byla jkse mco spokojená.
K tomu kydání hnoje, mně osobně nadzvihla jedena beseda (v současnosti) pro žáky základek o komunistické éře, kde jim vykládali, že se každ hodina tělocviku začínala zpěvem budovatelských písní. To jsem tedy nikdy neznamenala.
Nedávno jsem taky četla, co vše nebylo, taky to přehnali, stály se fornty na banány a pomeranče, na knižní novinky, ale rozhodně nikoliv na ložní prádlo, dělala sjem si sama výbavu od mládí a kupovala si samé hezké věci. Rovněž jsem nepocítila absenci nádobí..
K tématu moje zkušenost, sice ne z tábora, ale ze školy. Na druhý stupeň, jsem chodil od r. 1969 do r. 1973. Na posledním velkém setkání s učitelkami před 5 lety, mi to nedalo, a ptal jsem své třídní i učitelky s druhé třídy, jestli jim někdo někdy nařizoval, co a jak mají učit. Odpověď byla, že se s tím nikdy nesetkaly. Důvod mého dotazu byla jedna reportáž v TV, kdy tam kdosi tvrdil, že se o osvobození Plzně Američany neučilo, že se to zamlčovalo. Nevím jak jinde, ale my jsme se o tom normálně učili. Prý nejsem první, kdo se na tohle ptá.
Také jsem byl na pár táborech za komoušů, ale nepamatuji si na žádnou komunistickou masírku. Vybavují se mi sice všudepřítomné hvězdy a prapory, nástěnky a podobné nesmysly, ale i ve škole toho bylo víc než na táborech.
Naopak mohu říct, že kdyby se na dětských táborech nějaká propaganda praktikovala, jsem si jistý, že by mě tam moji rodiče nikdy neposlali. Ti byli vždy protikomunističtí.
@dvd99 - mnoho věcí se mi vyhýbalo a to jsem tu dobu zažil jako dospělý
Víte - na podobné výroky reaguji "Když něco neznáte, neznamená to, že to neexistuje."
V mnoha případech záleželo třeba i na tom, kdo šéfoval, dělal kádrováka, ředitele školy - nebo taky jak byl ten který obchod "oblíbený" na podniku.
Ten článek je velmi mírný. Například jsme povinně chodili vítat návštěvy, Brežněva atd. S mávátky. Doma skřípali zuby. A ty tábory: Tam nebyla ani tak SSSR - propaganda masáž, jako masáž podle SSSR vzoru: žádný individualizmus, všechno kolektivně. O tom je zmínka v článku, ale před 80-tými léty to bylo horší, to je fakt. Masáž dětské duše. Potom všechno na chvilku ovlivnil skaut (1968). Stejně tak zmínka o Vídni - ha ha ha - jeli jsme do Drážďan, maximálně, jinak na chmel do Hořesedel, na brambory...a do továren později.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.